Lemplové, co dají možnost psychopatům

Viděl jsem krásný film. Jmenuje se „Válka generací.” V němčině, „Unsere mütter, Unsere Väter.” Mám takové mini období německé kinematografie. Pochopitelně válečný film, vysílala jej Česká televize.

Viděl jsem krásný film. Jmenuje se „Válka generací.” V němčině, „Unsere mütter, Unsere Väter.” Mám takové mini období německé kinematografie. Pochopitelně válečný film, vysílala jej Česká televize. Tak jsem ze zvědavosti dal první díl, líbil se mi, tedy jsem shlédl všechny tři. Odtrhnout jsem se nemohl.

Inu Němci. Jejich důkladnost a jejich vytrvalost, když válčit, vyhlazovat Židy, demolovat bolševismus atd, tak se vším všudy. Když se kát, napravovat viny, zachraňovat emigranty, tak se vším všudy. Většinou až do hořkého konce. Oni opravdu v ničem netroškaří.

Na jednu stranu jsem je dlouho nesnášel. V tom nesnášení byl zase kus obdivu. Ono všechno berou vážně, až se jejich vážnosti zas lekám. Jo, mít je za sousedy není pro ty ostatní nijak jednoduché. Jsou velcí, silní, schopní, ne zas tak schopní a ne dost silní aby vládli Evropě. Ale budou to zkoušet.

Ale ten film skutečně stojí za shlédnutí. Minimálně ideologie, podobně jako ruský film z roku 2013: „Stalingrad.” Krásný příběh, úžasná muzika, hlavně ta písnička na konci. Ta mě dostala. Nemám moc ve zvyku sledovat ruskou, nebo německou filmografii, ale tyhle dva filmy mě hodně oslovily tou lidskostí, minimálním pathosem a zároveň skutečně skvěle zpracovanými scenáristickými příběhy.

Bohužel, ti, co by ty filmy měli vidět, jej asi neuvidí a když uvidí, nepoučí se. Protože touha po moci některých lidí, zaslepí všechny emoce, které by se měly při shlédnutí takových filmů probudit. Psychopati toužící vládnout, držet druhé ve strachu emoce nemají.

Hlavně na tom německém filmu bylo čistě vidět, jak snadno se vytvoří nepřítel lidu, co všechno je nepřátelstvím vůči státu, ideologii. Zažil jsem socialistickou totalitu a dobře si pamatuji, jak snadno se stal člověk vyvrhelem. Nemusel dělat žádný odboj, stačilo aby příliš nevěřil v konečné vítězství Německa, nebo o pár let později v neochvějnou správnost socialistického myšlení.

V Německu se za tancování swingu a pochybnosti o vítězství zavíralo. Za toho totáče, co pamatuji já, se občas zavíralo za dlouhé vlasy a nepovolenou muziku. Nebo scházení se v bytě jako věřící, kteří si chtěli mezi sebou jen tak povykládat o víře. Sešlo se pár věřících, společně se pomodlili, jenže ne v kostele, kde jedině tam se směla praktikovat víra a už byli nepřátele lidu. A protože byli nepřátele socialismu, tak na tom byli hůř než vrazi, nebo zloději.

Dva neideologicky zaměřené filmy, kde se ta svinská ideologie, zcela průzračně ukázala. Naprosto jasný popis, jak to bylo. Slušní lidé, ze kterých se stali svině, nebo také, ale jen občas i hrdinové, kterými vůbec nechtěli být. Válka a totalita, jako dvě extrémně zátěžové situace, ukáží všechno temné i světlé v člověku. A zase přílišná benevolence, společnost bez pravidel, nechá spolehlivě vyplavit všechnu špínu. Stejně jako maximální dobro, a oboje napáchá mnohdy nedozírné škody. Protože všechno potřebuje hranice a řád.

Vždycky, když mě něco tak osloví, uvědomím si jak důležitá je svoboda, že je důležitější, než všechny ty jistoty, kterými se všichni ti socialističtí spasitelé, ať nacionálně socialističtí, nebo s komunistickým nádechem ohánějí. Svobodný člověk, který není líný si vždy poradí, lemplové se schovají za socialismus a poskytnou psychopatům typu Lenina, Stalina, genosse Hitlera možnost, jak za trochu žvance vládnou z maximální možnou brutalitou. A kdo nejde s nimi, je proti nim a tedy je s ním nutné patřičně zatočit. Jo jo.