Byl jsem v neděli cvičit sebeobranu, moc se mi líbilo, jen dech mi ještě trochu chyběl, ale to se myslím do týdne zlepší.
Byl jsem v neděli cvičit sebeobranu, moc se mi líbilo, jen dech mi ještě trochu chyběl, ale to se myslím do týdne zlepší. Jinak stále ještě spíš po té viróze odpočívám, dospávám chybějící, nezabývám se ničím složitým. Politikou minimálně, spíš tím, jak dál v osobním životě. Co preferovat, co omezit?
Práce neubývá, spíš přibývá, nakonec, nakládám si sám a sám si také mohu ubrat. Už dávno nemám pocit, že když se k něčemu rozhodnu, že jsem tím někomu zavázaný a musím vše zvládnout ke všeobecné spokojenosti. Spíš preferuji svou spokojenost, klidně dávám přednost svým cílům, dokonce ani nepotřebuji souznít s nějakým většinovým blahem. Na cvičení sebeobrany nás chodí pár, každý se tam snaží využít možnosti, které má, vždy se pobavíme a jak se ukazuje, vždy je to přesně jen v tom případě, kdy každý do svého tréninku, zábavy, vzdělání a kondice vloží maximum svého úsilí. V neděli jsme trénovali kopy.
Sleduji dění kolem sebe, líbila se mi jedna známá, která na FB projevila přání už nebýt obtěžována volbami presidenta, a slíbila, že když se na zdi neobjeví do nedělního poledne, nějaká výzva volit toho, či onoho, že ukáže svá prsa. Bohužel, nebo možná bohudík, slib plnit nemusela. Stále někdo agituje, stále mě i ji, někdo přesvědčuje, že ten či onen je ten pravý a jediný. Zřejmě se lidem kolem ní její nabídka nezdála tak luxusní. Nakonec, ženských co ukazují prsa na netu jsou tuny.
Možná to byl její marketinkový tah, jak přijít k mužskýmu, snadno a rychle. Není už nejmladší a jestli by fotka nemusela být od brady až po břicho, aby zachytila všechny půvaby, pak by mohla mít šanci. Nakonec, na Seznamu v novinkách je to běžné. Napřed je nějaká státnická záležitost, nebo patřičný průser a potom fotky nynějších i bývalých celebrit, jak ukazují prsa. Ve filmu, nebo jen tak. Většinou, musím říci, nic moc. Krásný ženský prsa, takové ty přírodní, neupravované, těch zas tolik není. Při rozepínání podprsenky, nastává okamžik pravdy.
Měl jsem v životě štěstí a pár krásných ženských prsou jsem viděl, hladil, líbal. Užil jsem si v tomto směru. Nemám pocit, že bych měl zanedbané vzdělání v této oblasti. Jdu-li ulicí, oči mi bloudí nijak se nestydím se podívat a pokochat. V takovou chvíli mě přestává zajímat politika, nebo pracovní úspěchy.Ženský prsa jsou prostě ženský prsa.
Ovšem občas zabloudím na iDnes, na blogy, sice je nečtu jen zde, ale i jinde a občas se dost bavím. Jak politickými agitkami, tak siláckými prohlášeními, jeden hlásá, „nikdy nepůjdu volit presidenta,” aby za týdne, nebo čtrnáct dní ohlásil opak, zdůvodní, z jakého důvodu půjde volit toho presidentského kandidáta. Další mu nadávají, on jim vysvětluje, že jemu je to jedno, jiná zase emigruje, když vláda neodstoupí a president se nezasadí o změnu poměrů. Inu, na blozích sem tam člověk užije legrace.
Četl jsem na FB, (pro méně chápavé FB=Facebook) krásnou hlášku. Májové se mýlili, konec světa bude v sobotu 26.1.2013! Zřejmě něco na tom bude. Pro mnohé skončí svět, protože přestanou mít na několik dní o čem psát, k čemu s e vymezovat, co kritizovat a komu nadávat. Ale zase je fakt, že ony média nám zase nějakou kauzičku poskytnou. Třeba, že v létě je horko, v zimě mrzne, president, ten lidem zvolený, je syčák, což se do té chvíle nevědělo, syčák, který kdysi dávno měl poměr s tou, či onou, a nevzal si ji.
Sice dnes z takové maličkosti, jako je svedená a opuštěná, se většinou veřejná ostuda nedá moc z čeho se dá vylouhovat, maximálně aférka lokálního rázu. Už ani premiér, kterého opouští manželka moc rozruchu nevzbudí. Případně, že ta či ona kráska má silikony. I když, silikony moc rád nemám. Párkrát sem na ně narazil. Není to ono, neukecá to ta kráska, vnímám to jako podvod.
Tak tak, budu muset tohle dílko ukončit. Čekají mě večer dvě terapeutické skupiny, kde se budu zabývat skutečnými problémy. Třeba jak zvládnou chutě se napít, zfetovat se, případně nezbourat si kvůli recidivě rodinu, či nepřijít o pracovní místo, nikoliv kvůli hloupému kapitalistovi, ale kvůli hloupému chování. Nebo jak si v životě vlastní prací polepšit natolik, aby se lidé nemuseli cítit jako žebrota, která má nastavenou dlaň a žije z cizích peněz. Jo, tomu říkám problémy. Prostě umět se o sebe postarat a zvládnout nejen závislost na drogách, ale třeba na sociálních dávkách.
PS: Ti lidé si tu terapii platí, žádná státní dotace. Ale nejsou to žádný nuly, od chvíle, kdy vstoupili, se museli začít starat. I když neměli nic, ani tu práci.