Včera jsem debatoval s Gabrielou o tom co je napsáno v řádcích této knihy a ona mi říkala co čte mezi řádky. Co čte mezi řádky mi sdělovala jako realitu, která se děje.
Včera jsem debatoval s Gabrielou o tom co je napsáno v řádcích této knihy a ona mi říkala co čte mezi řádky. Co čte mezi řádky mi sdělovala jako realitu, která se děje. Co čte mezi řádky je z jejího hlediska nezvratný fakt. Už jsem na začátku této knihy upozornil na skutečnost, že pokud mi někdo něco říká, Jestliže jsem se už mnohokrát nepřesvědčil, že je to jinak pak je z mého hlediska nejlepší vzít jeho sdělení za hodnověrnou informaci. Někdy je dobré i počítat s tím, že lidé mění své priority a nic není na věky.
Věřit proto, že ví co říká a má k tomu důvod. Výplácí se mi tenhle druh chování. Je-li něco jinak než říká, stejně dřív nebo později, skutečnost vyplyne na povrch sama. Jeden z nejhorších prohřešků v komunikaci je, když se stanete čtenářem myšlenek a víte co si ten druhý myslí. Chcete-li někoho opravdu namíchnout, čtěte jeho myšlenky dřív než je vysloví a oznamujte mu je. Tímhle prohřeškem trpí mnoho lidí, kteří ještě dodají a vždyť je to pravda. Potkal jsem v životě dost lidí, mužů i žen, kteří byli excelentními čtenáři myšlenek a uměli touto schopností otrávit kde koho.
Ono je skutečně příjemné „vědět o tom druhém vše.” Propůjčuje to jakousi aureolu moci nad tím druhým. „Vím co si myslíš a jsem o krok před tebou.” Pokud k tomu zaujme „čtenář myšlenek” postoj vševědoucího jako ještě včera zaujala Gabriela. Ta věděla jak to je. A má-li někdo v takovém případě ještě ke mě patřičně blahosklonný postoj, pak je o zábavu postaráno.
Celou touto knihou se proplétá několik složených příběhů, které jsou složeny tak aby byly téměř autentické a zároveň nerozpoznatelné. Může si někdo myslet, že ví o kom je ten příběh, ale většinou je postaven tak aby se v něm lidé našli a zároveň nikdo přesně nemohl říci, „to je ten a to je ta.” Psal jsem kdysi milostný příběh o starším muži a mladé dívce. Bylo mnoho těch co se domnívalo, že jsem za tím Jindřichem schován já. Jediné co v něm bylo mého, byla má zkušenost se známostmi s mladými ženami. Prostě preferuji mladé ženy a zatím se vždy najdou takové mladé ženy, pro které můj věk a vzhled, včetně bílých vlasů není překážkou, ale předností.
Mám svoje zkušenosti s konci vztahů, jak svých tak klientů. Moji klienti velmi často díky svému způsobu života, jednání,řeči své vztahy ukončují. Ty zkušenosti uplatňuji, jak v terapii, tak i v psaní. Bylo by divné kdybych tak nečinil. Píši o důvodech proč spolu lidé přestávají mluvit. Používám k tomu vzpomínky na různé lidi, které jsem potkal ať v terapii, nebo jen tak v tramvaji, doma, v zaměstnání. Jednoduše tam kde jsem zrovna byl. Jen některé osoby v tomto pojednání jsou zcela autentické. Zatím jen já, Markéta a Gabriela. Všechny ostatní zatím, mají sice některé znaky mých klientek a lásek, případně klientů a kamarádů. Plus známých. Ale jsou to jen znaky, nejsou za nimi konkrétní osoby. Některé situace jsou skoro věrně popsané. Lehce přizpůsobené a nepochybuji, že mnohým těm co je čtou mnohé z jejich života připomínají.
Dal jsem si za úkol ukázat způsob odchodů. Na začátku byl skoro věrně popsaný jeden můj způsob ukončení řeči z mé strany z jednou svou bývalou láskou.Ale byl tam použit ještě jiný příběh. Před více jak dvaceti let jsem měl vztah s mladou ženou, která mě také několikrát opustila a vrátila se. Její opouštění byl její pokus o mou výchovu. Samozřejmě neúspěšný. Věděl jsem že je slabší díky jejím návratům. Z toho důvodu jsem nikdy necítil potřebu cokoliv změnit. Nakonec jsem ji opustil. Tam v tom vztahu jsme si naplno uvědomil moc toho, který má na vztahu menší, nebo minimální zájem oproti tomu, který v něm je naplno.
V té době byla ona ta, která měla trochu větší zájem než já na udržení vztahu. Byla o víc jak deset let mladší, svobodná a milovala mě. Po několika jejích odchodech a návratech během dvou let, kdy jsem v klidu čekal až se zase vrátí jsme ji nakonec opustil kvůli své budoucí ženě Petře. Ze dne na den. Byla to jediná žena v mém životě, které jsem naplno řekl: „Odcházím, protože miluji jinou.” Nesla můj odchod těžce, velmi těžce. Po rozvodu s Petrou, jsem se s ní stýkal. Chvíli myslela, že se k ní chci vrátit. Nechtěl jsem. Miloval jsem Petru a chtěl jen Petru. Tuhle jsem používal jen jako vrbu a ona chvíli tu roli plnila. Pak přestala. Nedivím se ji. Muž, kterého milovala, který ji opustil kvůli jiné a nechtěl se k ní vrátit, musel být pro ni velmi obtížný. Hrála tu silnou, která má pochopení a zjistila, že je to nad její možnosti.
Kdysi jsem četl jednu knihu o Unixu. V čem je Unix špatný, nevýhodný. Kupodivu jsem se z té knihy dozvěděl mnohé jak správně Unix používat. V čem je silný. V tomto duchu se snažím napsat i tuto knihu. Pokud popisuji, jak lidé docházejí ke konci řeči, ke konci vztahu, mohou mnozí vidět sebe sama. Jak mluví, jednají, čtou myšlenky těch druhých, věří nebo nevěří tomu druhému. Žárlí, co jim jejich žárlení způsobuje. To vše mohou vidět popsané a bez hodnocení. Návod na zlepšení své situace si klidně z toho odvodí sami. Stejně jako já jsem získal informaci v čem je Unix silný, v čem slabý a tím se vyhnul a vyhýbám problémovým věcem v Unixu a proto jsem získal skvělý operační systém. Pro mé potřeby zcela použitelný, spolehlivý a zdarma s profesionální podporou. Jeden z nich se jmenuje Solaris.
Mnohokrát jsem si vzpomněl na onu dívku, která je dnes dospělou zralou ženou, jež odmítla v určité chvíli se dát používat jako zpovědnice bolesti, již jsem ji zavaloval z odchodu té, kvůli které jsem opustil. Prostě jednoho dne řekla „dost, na tohle nemám, běž s tím jinam.”
Tehdy jsem se zlobil, ale časem jsem pochopil, že ona pro sebe udělala to nejlepší co mohla. Poučila mě. Nikdy jsem neměl tendenci dělat vrbu svým bývalým láskám, i když je pravdou, že ony mě do určitého věku ani jako vrbu nevyhledávaly, ale časem se některé o to pokusily. Vždy jsem se sám sebe zeptal, jestli si myslím, že je to pro mne bezpečné, bezbolestné a potřebné? Odpověď zněla vždy: Ne. Mám zásadu, že pravda je důležitá, lež je někdy nutná, ale lež jen těm druhým. Nikdy nelžu sám sobě. Sobě mohu říkat pravdu, protože znám své možnosti, své myšlenky a nemusím je před sebou skrývat. Druhým nemusím všechno říkat a klidně je mohu někdy nechat i hádat a domnívat se.
Jsem sice pro transparentnost v řeči,jen ale mám zkušenost, že ne vždy je výhodné říkat vždy vše. Řeknete-li vše, nic vám nezbude. Míru informací pro druhé lidi určuji já sám. Informace mají jednoduše svou cenu. Žiji ve světě, který není vždy bezpečný. Ale také není stále nebezpečný. Mám-li pocit, že setrvávat ve společnosti někoho, není pro mne vždy zcela bezpečné a nebo výhodné, vzdálím se a ukončím řeč. Chráním sebe. Jako ona dívka.
Může se skutečně najít žena, která se o mě zajímá i přesto, že mě opustila. Může si mě vážit, může mi dávat najevo, že jsem důležitý, může hrát nezájem, může cokoliv. Může chtít jistou formu přátelství, může chtít abych ji děla zpovědníka, terapeuta. Mohu se tím zabývat, mohu se tím nezabývat. Stejně jako u oné dívky, která se mnou přerušila řeč, když zjistila, že nemám zájem o ni jako o ženu, ale jako o někoho na kterého něco naházím, ulevím si a ona ponese břímě, které není její, tak stejně já odmítám, třeba ženy, jež se mnou koketují z důvodu, že na mě chtějí naložit své břímě a očekávají, že jej ponesu. Chtějí využít své přitažlivosti a přenést na mě své trápení.
Jen tak, protože ony to potřebují. Neponesu. Mám svého dost a mám partnerku, která je pro mne důležitá a snažím se aby to co prožívá bylo pro ni snazší.
Nejtěžší je trápení blízkých. Musím se zeptat sám sebe, jestli mám na to abych nesl trápení někoho dalšího, kdo mi byl blízký, nebo se tváří, že je mi blízký, ale pokud zjistím, že odpověď zní ne. Pak preferuji toho, kdo je v tuhle chvíli pro mne ten nejbližší. Ten má prostě všechny výhody, která blízkost poskytuje. Jestliže jsem se kdysi vzdal blízkosti jedné ženy pro jinou ženu, pak jsem se vzdal i opory. Ona když pochopila skutečnost, se mnou nechtěla už ani žertovat, ani mluvit o nějakých nedůležitých věcech.
Pochopila, že ji v tu chvíli neposkytnu co potřebuje a šla za svým. Možná mě měla pod kůží ještě nějaký čas, ale udělala přesně co potřebovala. Vzdala se jednoho aby získala jiné další a pro sebe podstatně kvalitnější. Co vím je vdaná. A má pocit, že její manželství má pro ni smysl. Poučila mě.