Mám jednoho klienta, který žije v zajímavé kombinaci. Má manželku,ta se s ním rozvádí, pak má partnerku se kterou žije a navíc má milenku na pracovišti. Vdanou. Pro mladé muže jedna poznámka.
Mám jednoho klienta, který žije v zajímavé kombinaci. Má manželku,ta se s ním rozvádí, pak má partnerku se kterou žije a navíc má milenku na pracovišti. Vdanou. Pro mladé muže jedna poznámka. Není žádný mladík a zvládá. Zatím. Ale zvládá už dost dlouho. Fyzicky a psychicky. Faktem je, že mi chodí jednou týdně vylíčit všechny své potíže, které s těmi ženami má. No vlastně jen s těmi dvěma. S manželkou a spolubydlící, jak ji říká.
O milence mluví láskyplně jménem. Vždy přijde, vylíčí mi co všechno mu provedly, jak s e k němu chovají a hledá recept na zvládnutí situace. Musím říci, že na jednu stranu obdivuji jeho odolnost, na druhou si říkám a říkám to i jemu, že pravděpodobně asi vyhazuje peníze za terapii. I když je fakt, že dal na mou radu a k rozvodu si pořídil právníka, neboť jeho žena na něj vznáší neuvěřitelné finanční požadavky.
Oba jsou velmi dobře situovaní, bzdlí každý jinde, zdánlivě každý je jinde, ale jak ho poslouchám, tak si říkám jak to tam vlastně je? Opět zdůrazňuji, moje domněnka není důkaz. Jen si tak ale vzpomínám jak některé mé movitější klientky, docela klidně pokud se zamilovaly někde jinde, byly ochotny ve svém zájmu, ukončit vztah, nijak zvlášť toho chlapa neškubat. (Ano i takové jsou některé zamilované ženy.) Prostě co nejrychleji se ho zbavit a být se svou životní a poslední láskou.
V jeho případě mám takovou fantazii, že ona manželka zlehka a tiše našlapuje kolem něj a pokouší se splést sítě a dostat ho zpátky. Ona sama má velký osobní majetek, značný příjem a přítele, který také nepatří mezi nejchudší. Jenže čím víc o tom přemýšlím, napadá mě, že žena, která opustí muže pro jeho chlast, zažádá o rozvod, on se posléze vzpamatuje najde si mladou a krásnou přítelkyni, osobně je profesně a společensky úspěšný, tak to jedné rozvádějící se manželce může být i líto.
Léta s ním snášela maléry a když se napraví vyžene ho, on se nezhroutí a schlamstne si ho jiná. To by mohlo být i některé docela líto. Tak mu alespoň solí takhle. Přes děti. Ne že by mu bránila ve styku s nimi. Naopak. Říká jim, tedy jak mám informaci, že by si měly ty děti tatínka užít, než si tatínek pořídí další děti a na ně zapomene.
Samozřejmě on to vnímá jako podraz, stejně jako podraz vnímal její nároky na alimenty. Právník v tomhle směru prospěl oběma a já jsem mu předestřel svou teorii o tom, že jeho žena pravděpodobně zkouší ho dostat zpátky. Svým způsobem a skrytě. Zamyslel se a připustil, že tohle ho sice nenapadlo, ale jak zná svou ženu, nemuselo by to být nemožné.
Tím se zklidnil, co se manželky týče a přešli jsme k milenkám. Milenky, to je moje oblíbené terapeutické téma. Mám jich několik těch témat, nikoliv milenek a vždy se značně zvýšeným zájmem poslouchám. Stěžoval si na žárlivou spolubydlící. Divil se že žárlí. Já ne. Načapala ho, přiznal se. Ne sice s tou vdanou, s jinou, ale načapala. Takže teď je nedůvěřivá.
Klienti někdy vážně očekávají zázraky. Chtějí na manželce aby nebyla namíchnutá, když on chlastá, pak chtějí na manželce aby ho nechala na pokoji, když chlastat přestane a žije si dobře s jinou. Podvádí jednu milenku s jinou a diví se že ona podváděná milenka je ve stresu a žárlí. Nakonec i ta na konci řady má svoje potíže. Žije ve strachu, protože, co když to rupne doma? V takovéhle terapii se terapeut nenudí.
Poslouchal jsem jeho stížnosti na osud, ženský a zeptal jsem se, jestli se díví, že je to tak všechno obtížné. Zamyslel se a přestal se divit. Připustil, že tohle by asi obtížné bylo pro každého. Vyjádřil jsem mu svůj obdiv v rámci paradoxní intervence s tím, že já bych tohle určitě nezvládl, na to bych prostě neměl ani čas ani síly a ani chuť si takhle komplikovat život.
Připustil, že to vyčerpávající otrava je, a že by chtěl být nakonec s tou milenkou. Kdyby ty dvě ženský byly rozumný a nechaly ho v klidu. Spolubydlící by se mohla odstěhovat, jeho manželka rozvést a vdát se, ale ten její přítel se nějak k ženění nemá a on by bydlel se svou láskou, tak kde bydlí. Co má v zaměstnání. Ta je prý zcela nej.
Neměl ten jeho návrh skoro chybu. Ovšem až na malinký háček. Byt v němž žije nyní, si zařizoval se svou spolubydlící. Ona ho našla, zařídila, cítí se tam doma. Tak se stěhovat asi nechce. Konečně k tomu se jasně i vyjádřila při zjištění jeho nevěry. Mudrcové řeknou. Moudřejší ustoupí. Snadné jednoduché a bezproblémové.
Jen si tak říkám, kdo v téhle situaci bude ten moudrý a zralý aby byl ochoten ustoupit. Manželka, která chce „svého muže,” spolubydlící, která chce své pohodlí a nechce být odkopnutá kvůli jiné, milenka, která si chce užít a nechce se vzdát ani užiívání s milencem ani manželství, nebo on, že by se vzdal některé z nich?
Tedy ochoten je se vzdát manželky. To se mu musí uznat. Možná by nechal odejít spolubydlící, ale pokud ona neodejde, tak nechá věci jak jsou. Bude se tvářit jako silný a bude se přesvědčovat, že je dobrý.
Jestli na celou záležitost podíváme v duchu včerejšího příspěvku, pochopíme, že na začátku všeho je pýcha. Ta prý je ostatně jakýmsi spouštěcím mechanismem všech těch hříchů. Pýchaa nedostatek lásky. K sobě k druhým. K čemu tohle vede? Manželka neřekne jasně o co jí jde. On sám hraje hru s ženou, která ho má ráda. Vede to jen k explosi.
Pyšný na to jaký je kabrňák. Sám sebe udržuje v přesvědčení, že je možné tu situaci za pomoci jakýchsi technik a prostředků dlouhodobě zvládat, navíc se on téměř ničeho nechce vzdát. Je tam lež. Udržuje někoho v naději na společnou budoucnost. To vlastně nehodlá splnit.
Takhle bych mohl pokračovat. Samozřejmě vycházím z toho, je v terapii z toho důvodu, že se chová takhle. Chápu, jeho manželku že si nechce zadat a říci člověku, kterého opustila, „udělala jsem chyby v odhadu, jsou tu děti, vrať se. Nepotřebuji tě jako zdroj příjmu, ale jako tátu k dětem.”
Stejně tak chápu jeho spolubydlící, která se cítí ohrožena nejen manželkou, ale také i další ženou. Už má zkušenost, že je její partner schopný ji podvádět. Doufá, že se změní. Ten vztah má pro ni takovou cenu, že riskuje i jeho možný návrat k manželce. Či další nevěru s nějakou jinou, případný odchod.
Nikdo se nechce podívat na skutečnost jaká je. Nic tam není vyřešeno, nic dokončeno, všichni se točí v kruhu a čekají na zázrak, který se nestane. Maximálně katastrofa. Kupodivu všichni jsou na sebe a na své schopnosti natolik pyšní, že jdou stále pod cenu. Jít pod cenu a doufat, že ji někdo sám od sebe zvedne je zpozdilé. Nikdo vás nikdy neocení, pokud to neuděláte vy sami.
Paradoxně jediný kdo má naději na úspěšnou změnu je můj klient. On sám začíná tušit, že něco není v pořádku. S ním samým, díky terapii. Tak asi ty peníze nakonec nevyhazuje. Ti tři ženy jsou „v pořádku a pohodě.” Říkají: „Kdyby on byl lepší, žilo by se mi lépe. Svádějí vinu na něj a okolnosti a žádná nic doopravdy neudělá pro sebe. Žádná se k ničemu nerozhodne.
Pokračování někdy
.