Dopsal jsem předchozí blog a přemýšlel jsem o napsaném. To občas dělám. Pročtu si jej a říkám si, tohle jsem nemusel, tohle jsem mohl.
Dopsal jsem předchozí blog a přemýšlel jsem o napsaném. To občas dělám. Pročtu si jej a říkám si, tohle jsem nemusel, tohle jsem mohl. Nakonec maximálně odstraním překlepy a nejhorší chyby, pokud si jich všimnu a časem na blog zapomenu. Ten včerejší mě ale spolu s dnešním povídáním s Martinem přivedl na jednu věc. Už ji opakuji po několikáté, ale jak jsem zvyklý i z terapie kde je to pro mne samozřejmostí, uvědomil jsem si že během toho povídání s mou bývalou láskou ona říká. „Chtěla jsem jít spát, měla jsem toho hodně, ale ty mě držíš v napětí, co řekneš, bavíš mě a vlastně jsi zábavný jako jsi byl kdysi.”
V tu chvíli jsem měl radost, řeč plynula a skutečně jsem si uvědomoval, že vklouzáváme do oné lehkosti, kterou se naše společná řeč vyznačovala. Jenže.”
Pak z ničeho nic přišlo z její strany stejné vyjádření, jako bylo obvyklé po celou dobu našeho vztahu. Vyjádření nespokojenosti s mým chováním. I způsob byl obvyklý. „Opustila jsem tě pro tvé chování a chtěla jsem jiného.” Samozřejmě mé špatné chování spočívalo v tom, že jsem nenaplňoval její představy o plnohodnotném vztahu. Martin dnes když jsme se bavili o jeho stresu, si po mém vyprávění o tom jak se některé odměny udělují zcela nepravidelně a nečekaně mají daleko větší dopad na motivaci zaměstnců, větší pocit radosti třeba u bližních atd, uvědomil, že kdysi tohle se svými zaměstnanci dělal. Pak začal firmu budovat podle svých představ a dodržovat jasná pravidla, což vůbec není na škodu, ale vypustil z toho budování onen prvkek jisté nahodilosti, improvizace, který dělá nejen zaměstnání, ale i život pestrým a začal držet zcela pevný rámec a snažil se zcela dostat do oné formy. V té pro nějaké nečekané odměny nebylo místo. A zjistil, že díky tomu se dostává do podstatně většího napětí a stresu, než předtím.
To je časté zjištění mnohých pacientů, kteří si vypracují plány jež bezpodmínčně chtějí dodržet bez ohledu na okolnosti. Dá se ona představa přirovnat ke stavbě domu, kdy si představujeme dům na určitém místě v určitém tvaru a nebereme v potaz podmínky. Pak se mnohdy dostáváme do těžko řešitelných někdy i přímo neřešitelných situací. Držení se představy o domě, lásce, zaměstnání, bez ohledu na možnosti, podmínky a nastalé skutečnosti vede často ke skutečným katastrofám v níž jde o život a nebo alespoň o psychickou rovnováhu. Má bývalá láska měla své představy o dovolené, bez ohledu na můj tehdejší stav a únavu. Považovala moje mlčení za naschvál, považovala moje sezení u notebooku za projev nelásky vůči ní. Místo toho aby zvolila jiný druh chování, zvolila nátlak. Ten nátlak, který ji často přinesl úspěch. Jenže stane se mnohdy, že osvědčený druh chování selže. Pak je potřeba zvolit jinou strategii.
Nechci se tu zabývat strategiemi chování, spíš se chci ještě zaměřit na jednu věc. V hovoru, který mezi námi plynul bylo docela velké uvolnění. I já jsem se bavil, smál se a cítil jsem, že se to blíží hodně tomu, co jsme spolu prožívali dlouhou dobu našeho vztahu. Nazval bych ten emoční stav „Sladěností.” I po letech jsme byli schopni najednou být spolu. Nechtělo se jí odejít. Výše jsem citoval její slova. Tahle sladěnost někdy dostavuje po letech, někdy ale i v okamžiku prvního setkání. U nás dvou to bylo přesně při prvním setkání. Viděl jsem ji, bylo prvního máje, políbil jsem ji pod rozkvetlým bezem a upadli jsme spolu do lásky. Jak překládám ten anglický výraz fall in love.
Jestliže sladěnost je něco celkem výjimečného, pak i ze ztrátou partnera ztrácíme právě něco cenného. Není jednoduché najít dalšího člověka, se kterým budu sladěný natolik abych měl podobný stav mysli v hodině setkání. Většinou to trvá dlouhý čas. Někdy se to podaří jednou dvakrát v životě. Proto mnohdy lidé, ač si třeba najdou partnera se kterým si rozumí lidsky, sexuálně, dlouho a potají vzpomínají na předchozího partnera, s ním zažívali onu sladěnost, kdy řeč plynula, a mlčení bylo vlastně jen pokračování vzájemnosti.
Ale i takováhle vzájemnost může být právě přerušena nátlakem na dodržování představy o užívání, štěstí a pravidel dobrého vztahu. Mám několik pacientů, kteří žijí jako podle abstinenčních příruček. Dělají ty správné věci a tvrdí, že jim je dobře. Hledají smysl ve všem co konají. Přeci takhle se to má a takhle je to dobře. Stejně jako ten Martin, který řídí firmu podle pevných pravidel a kde i odměňování je neměnné. V ten a ten čas, tolik a tolik. Pořádek musí být.
Nazval jsem předchozí a tento příspěvek stejně. „Konec řeči.” Lidé, kteří se rozejdou a jsou sladěni spolu ještě po rozchodu hovoří v duchu, stejně jako jsem dlouhý čas hovořil já se svou bývalou láskou a ona ještě mluví se mnou dodnes. Podobně tomuto způsobu řeči takto hovořím se svými zemřelými příbuznými. S tetami, s babičkami někdy s otcem a matkou. V dobách kdy jsem byl v terapii a posléze v psychoterapeutickém výcviku jsem hovořil s terapeutem, s nímž jsem se v duchu hádal a s lidmi z terapeutické skupiny, později z výcvikových skupin.
Pro mnohé lidi je tohle počátek jiné výhodnější komunikace s přítomnými lidmi. v duchu hovoříme s lidmi jež nejsou v naší fyzické blízkosti. Klademe jim otázky, odporujeme, souhlasíme, hledáme v jejich argumentech mezeru, voláme je na pomoc, ptáme se jich na radu. jako terapeut vím z rozhovorů na skupinách i s individuální terapie, že to nedělám já sám, ale dělá to většina lidí, jež znám.
Rozchod je většinou konec řeči mezi partnery. Ať milostnými, nebo třeba i odbornými. Lidé k sobě zmlknou a nesdělují si. Mlčení je sice také druh hovoru, spíše řečeno výpovědí o stavu vztahu. Popsal jsem strategii mlčení ve své knize „Svobodní v bolesti.” Mlčení totiž může být výzva tomu druhému, aby v nastalém tichu zkusil přehodnotil svůj pohled, výzva aby se vzdal některých nesplnitelných požadavků. Nebo informace, že v tuhle chvíli již není co říci dále, protože rezignuji na míru vyladěnosti, nenechám se potřebou setrvání v oné sladěností stáhnout do chování, které by mě poškozovalo.
Nechceš-li uznat, že jednotliví lidé si dělají svoje věci, které potřebují pro sebe. Věci, jež jim dělají radost. A někdy dělají věci, spolu, protože jim to působí společnou radost, trváš-li na tom, že plnohodnotný vztah je plnohodnotný jen tehdy, když se věci dělají společně, pak zřejmě asi z mé strany dojde k uzavření hovoru
K obětování onoho stavu sladěnosti za bezpečí, které mi ono ukončení řeči skýtá. Prostě nechci se dát polapit abych v onom pocitu ti poskytoval něco, co je součástí milostného intimního vztahu. Ten skončil. To je jeden z důvodů, proč nekamarádím z bývalými partnerkami. A proč ukončuji řeč s bývalou láskou, přesně v onom okamžiku, kdy se mi chystá sdělovat své trable s kamarádkou.
Docela chápu, že je se mnou sladěná natolik, že se mnou v duchu mluví. Ona sladěnost ji tuhle činnost dovoluje. Docela rozumím, že by si přála vztah, který by ji onu sladěnost poskytoval, bez oněch dalších atributů, které takto hluboce intimní vztah má. Markéta se mě ptala. „Takže plný vztah znamená, že když jsem s tebou, tak si nesmím vyšívat, ty si nesmíš hrát ze Solarisem? Pakliže je to jinak, není to plný vztah, ty nejsi plnohodnotný muž a já nejsem plnohodnotná žena?” Odpověděl jsem, že podle vyjádření mé bývalé lásky tomu zřejmě bude tak. Vztah je hodnotný jen tehdy, pokud se v něm odehrávají společné věci.
něco v podobném duchu má bývalá láska říká. Zřejmě jak jsem za ten čas soužití s ní pochopil i jak se vyjadřovala, sladěnost intimita, porozumění, jistota, bezpečí se dostavuje jen ve společné činnosti. Pro ni. Ona má takto potřebu. Chovám-li se tak jak se chovám nyní. To znamená, já dělám svou věc, ty děláš svou věc, a potom se setkáme při společné věci a prožijeme větší míru radosti a intimity, pak to neznamená pro mou bývalou lásku plnohodnotný vztah, ale sobectví. Sobectví ukrajující a omezující. Neochotu spočívajíc v omezení svých potřeb. Neochotu mnou ušetřený díl času věnovat společné činnosti, především té jež ji dělá radost.
A přesně v tomto okamžiku tohoto prohlášení a zároveň pokus o vtažení do své současnosti pro mne byl čas ke konci řeči. Jsou věci, které poskytují svým blízkým, klientům, ale nikdy bývalým láskám. Poskytování setrvání v oné sladěnosti, je pro mne riziko být zneužíván. Pokračování někdy.