Polevím z vysokých otáček
pohoda, klídek, tabáček.
Polevím z vysokých otáček
pohoda, klídek, tabáček.
Zpívají Chinaski. Jo, když už kráčím z blázince domů, dám si v italském
bufetu něco málo dobrot, pak se stavím v krámu, abych nakoupil něco málo
dobrot, jako třeba steak a tvaroh, pochopitelně tučný, protože se lněným
semínkem jen tučný, pak mi v pátek odpoledne nic nechybí. Večer bude ragby,
světová kvalita Jižní Afrika v.s Argentina. Už se těším jak si to hoši
rozdají. Do pondělního rána budu myslet na zábavu, zpěv a děvčata, které
přijdou v neděli večer na zkoušku. Divadlo v téhle fázi je skutečně zábava,
kdy si čteme text, já si představuji scénu, vybírám muziku, protože, co by
bylo divadlo od Jílka bez bigbítu?
Shlédnul jsem záznam z představení z minulého týdne, zasnil jsem se nad
tou nádhernou atmosférou, co tam byla a budu se těšit na další premiéru. Jo,
žít se musí umět. Člověk neví, dne ani hodiny a není důvod se zábavou
otálet. Práce je dost a dost a nejen samou prací živ je člověk.
Týden byl dost náročný, nebyly jen dobré zprávy, byly i smutné, ale i
smutné zprávy patří k životu. Život je kolíbka, nebo loď, většinou to houpe,
jen chvílemi se pluje po klidné vodě. Něco málo o tom vím, přeci jen na lodi
jsem strávil dost času, abych si nedělal iluse. Jak o životě na lodi, tak o
životě samotném.
Napsal mi Václav, můj kamarád na můj web pod poslední blog, tenhle
komentář: Já myslím, že nohy trpí a v nízkých teplotách je to nebezpečné
pro celý organismus. Kdyby to bylo výhodné, tak by na boso chodilo mnohem
více lidí, včetně lékařů, kteří si to dokáží nejlépe vyhodnotit. Nebo
sportovci by to praktikovali, kdyby to bylo výhodné…
Nedá mi abych odpověděl asi takhle.
„Milý Václave. Během svého života jsem potkal tisíce skutečně
chytrých žen na podpatcích, které si zcela vědomě a evidentně huntovaly
záda, neb krása je krása. Ženská postava na podpatcích, hlavně na těch
vysokých vypadá krásně. Ale ta páteř a nohy. Dej si práci a najdi si nějaký
pramen na tohle téma. Co se bosých nohou týče. Většinou se podiatři, tedy
lékaři zabývající se nohami shodnou, že bosá noha je nejlepší bota. Člověk
chodí bos několik milionů let. Takže je vybavený na bosou chůzi. Pokud není,
tak proto, že mu boty zničili klenbu a má pak potíže.
Mnoho běžců, čas od běhá bosky, ne všichni, jen někteří, ale ti si ten
běh chválí. Jejich kolena, šlachy páteř mají pohov. Co se nachlazení týče.
Mé železné zdraví v posledních letech lehce rezavějící, méně reziví. Nemám
rýmu, nejsem nastydlý, neb jsem otužilý. Díky bosým nohám. Pochopitelně,
nejsem zas až tolik omezený abych chodil bos, když mi hrozí třeba omrzliny.
Co se moudrých lékařů týče. Potkal jsem během dva a dvaceti let v
komunitě zabývající se terapií závislosti, stovky lékařů, kteří si byli
vědomi rizik pití alkoholu, braní drog, leč čas od času někoho z nich
přivezli v delírce, tedy alkoholické psychóze. Případně toxické psychoze.
Jak říkají feťáci. Měli ti doktoři stíhu, jak když vyšije. Představ si, že i
po takové zkušenosti se většinou ti lékaři nechovali pro sebe výhodně. Mnozí
skončili předčasně se životem, jak říká klasik:
…a tak ho tíží jeho
trud, že nemít z Boha strach a stud, k něčemu hroznému by sáh.A přec ho
leckdy zmůže blud a skončí jako sebevrah… F. Villon Testament.
Další se prostě uchlastali. Pár si jich pamatuji. Nic hezkého. Znám
spoustu chytrých lidí, ale těch moudrých, výhodně se chovajících znám
poměrně méně. Než těch, co se chovají nevýhodně. A nejedná se jen o závislé.
Takže odvolávat se na vědoucí lékaře, sportovce, kteří třeba nosí botky od
různých firem, protože z toho mají peníze, mi nepřijde zas až jako skvělý
nevyvratitelný argument. Tím nejsem nijak proti botám, stejně jako nejsem
proti chlastu nebo drogám, či kouření tabáku. Většina dospělých lidí dělá,
co si myslí, že je výhodné a jen čas ukáže, co je a co není. Nemyslím, že je
moudré mít hernu na každém rohu, ale pokusil jsem se kdysi na Magistrátu,
dokonce jsem o to byl požádán Magistrátem abych společně s mgr. Ludvíkovou
vypracoval studii, jež by omezila hrací automaty v restauracích. Co myslíš,
že se stalo, dostal jsem za práci zaplaceno a jinak nic.
Takže, klído chodím bos, myslím, že mi hrozí podstatně méně rizik než v
botách, nekouřím, nepiji, nemyslím si, že tělo musí do hrobu kořalkou a
jinými drogami zhuntované. Dělám, co mi evidentně prospívá a čekám, jak to
se mnou nakonec dopadne. Jak myslíš? Prý umřu zdravý. Povídají jedni. Ale
nikdo z nás nezná svůj konec a osud, naštěstí. Sem tam mu můžeme napomoci.
Mírně si ten život vylepšit, což podle svého mínění dělám. Nikomu ten
způsob života necpu. Klidně ať si lidé chodí obuti i na trávě na
koupališti, nebo dámy na vysokých podpatcích. Aspoň, když je hezká a mám
náladu se bavit, řeknu. „Jestli vám klape život, jako boty, máte
krásný život.” A ona se usměje, nebo neusměje a dá se do řeči, nebo se
nedá do řeči. A pak už je to jen na nás. A bosé nohy, stejně jako
střízlivost, oboje má pro mnohou dámu své kouzlo. Věř mi. Jo jo. 🙂