Jo jo, člověk si udělá malý špacír a Němci se nestačej divit. Předevčírem jsem prošel Drážďaný spotřeboval jsem na to celý den. Dost jsem pravda flákal?
Jo jo, člověk si udělá malý špacír a Němci se nestačej divit. Předevčírem jsem prošel Drážďaný spotřeboval jsem na to celý den. Dost jsem pravda flákal? Včera k večeru jsem došel k Míšni, neboli Maissen, což je příjemné městečko u Labe. Večer jsem dal řeč s rybáří divili se že jsem si vyrazil na špacír podle Labe. Ale jo, jako na celém světě stačí pochválit jejich rodnou zem a už se dá s nimi i mluvit. Pravda je, že Německo podle Labe je hezká zem. Seděl jsem chvili v takovem pensionku, k jídlu toho moc neměli, nějaké buchty, tak jsem snědl tři, dal dvě kafe a pokračoval za město, kde jsem si udělal na šikovném místě tábor. Zdravě jsem spal az do rána. Měl jsem plavecké sny. Sny jsou vždycky známkou, že spím zdravě.
Po cyklistické stezce se v sobotu v neděli prohánějí davy sportumilovných Němců. Většinou starši ročníky. Chvílemi si připadám jak na závodní stezce domovů důchodců. Sem tam se mihne mladý pár, který na sebe zalíbeně hledí a musím dávat pozor. Většinou se mi stačí vyhnout. Ale rozhodně to není ta agresivní jízda jako u některých našich jedinců, co mají pocit, že cyklosteska je jen pro ně, bez rozdílu věku. Ale pravda je, že u nás, co jsem šel na hranice,zas tolik účastníku zas nebylo. Tady se musi víc omezovát, jinak by se pozabíjeli.
Tak jednou, se třeba i naši cyklisté nauči jezdit ohleduplně, třeba, když předjíždejí chodce tak o sobě dají vědět. Jako dávají většinou vědět tady. K tomu ještě mě raději objedou víc, nežli méně. Nejdou tak na těsno. Slunce svítí, lehce pod mrakem, takové počasí, kdy se zdá, že není vedro, ale ono nakonec vedro je. Tak uvidím jaké mě ještě čeká počasí.
Už se mi dovolená láme do poloviny. Jsem dva týdny na cestě. Ani mi to nepřijde. Jsem rád že mi to ješte pořád trochu šlape. Přemýšlím, že příští rok bych mohl vyrazit opačným směrem, zjistil jsem, že tohle je stezka Hamburg – Vídeň, tak bych se po ní mohl pustit do Vídně. Vypátrám a rozhodnu se příští rok. Ve Vídni jsem ještě nebyl. Zdá se mi stylové tam dojít pěšky. Jako kluk jsem četl knížku od o Adolfa Branalda o dvou mladých tovaryších, co je jejich mistři poslali na vandr. „Vandrovali vandrovníci“ se jmenovala. Taková jedna z těch, co mě dočista zkazila a já měl v palici samý dálky.
Jak tak koukám na to prázdnéLabe, nikde žádný šífort, nepočítám-li osobní dopravu a jeden český tlačák z jeden a půl vanou po proudu a dnes jeden postrk proti s tím samým, řikám si, „jo konec plavecký slávy.“ A vypadalo to ještě před dvaceti pěti lety, že to nebude mit konec. Pak se to trochu pokazilo, jestě když jsem před tři a dvaceti lety odcházel, pořád se zdálo, že by plavba v Čechách mohla mít budoucnost. A nemá. Nikde nic. Sice bych dnes asi nestrávil taková léta u plavby, ale přeci jen, nebyly to zas špatné roky. Místo patnácti let by pět zcela stačilo.
Mírně jsem orazil, půjdu dál. Dnes někam k Riese, musím si rano v Riese asi koupit nový vařič, a nakoupit něco trvanlivých potravin, jako oříšky a hrozinky a pak dál a dál. Tak uvidíme, kam až a v jakém stavu dorazím.Jo jo.