V neděli, když jsem se vracel s Martinem a Petrem, z tréninku, povídali jsme o psaní.
V neděli, když jsem se vracel s Martinem a Petrem, z tréninku, povídali jsme o psaní. Petr říkal něco ve smyslu, aby ho nějaká literatura, nebo spíše knížka zaujala, musí tam být sem tam mrtvola, vesmír, elfové, trpaslíci a jiné zrůdy. Tak jsem zpola žertem, zpola vážně slíbil, že napíší fantasy román, dojel domu, sedl k PC a začal. Napsal jsem první kapitolu, poslal Petrovi dozvěděl jsem se o všech možných i nemožných chybách. Také o tom, že sice asi nevědomě kopíruji Mstry Žambocha a šlechtu. Nesdílel jsem názor Petra, Začátek je sice dramatický,jak bývá u mých knih zvykem. Ale plagiátorství odmítám. Stylové chyby uznávám, ale neodstraním je, protože patří k mému stylu
Napsal jsem druhou kapitolu, dozvěděl jsem se že je lepší, ale zase jsou tam nějaká slova, co ruší dynamiku děje. Jako třeba,, když chlap dostal kopanec do kolena, že zakvičel. Já už slyšel tolik kvičících chlapů. Pak třetí a tam jsem se dozvěděl, že pokud píši povídku, tak tohle je strašně rozvláčné a mám vyhodit polovinu textu. Dostal jsem radu, že na každých sto slov musí být nějaká akce. Jen tak mimochodem jsem poznamenal, že rozhodně nepíši povídku, ale román, chápu, že může mít nějakou představu o tom jak psát fantasy, navíc, když mi poslal odkaz na portál, který se fantasy zabývá, on tam přispívá a snad i rediguje. Jenže píši román a ten má své zákonitosti a osobně si myslím, že občas se vykecat v románu neškodí. Případně moudro utrousit.
Napsal jsem tedy čtyři kapitoly, asi patnáct stránek, což je poměrně dost, a dal je přečíst Adéle, která přikvačila ve čtvrtek na pracovní návštěvu. Adéla má stejně jak Petr umělecké sklony, studuje scenáristiku a oblast fantasy má docela zmapovanou. Ta zase tvrdila, že nikoho nenapodobuji, ovšem, nelíbil se jí obrat, že nějaká vlídná a zároveň sexu potřebná děvečka vzala hlavního hrdinu do úst. Adéla lobovala za to abychm, tyhle praktiky opustil, a opustil kliše, kdy se mladá dívka zamiluje do staršího muže, protože můj hrdina je starší pán, takže podle jejího mínění, dřív nebo později k takové situaci dojde. Jenže představa, jak se hlavní hrdina zamiluje do statné, kypré padesátileté vdovy, to je z mého hlediska drtič vášní. I literárních. Pak ještě četla ty čtyři kapitoly má láska, která zase měla jiné výhrady.
Jo, psát fantasy a dávat to číst známým, je skutečně dobrodružství. Kam se hrabe samotné fantasy. teď mě napadá, že bych mohl poslat ještě pár kapitol Radimovi, ten je znalec fantasyi takže jen jsem dopsal větu, Radimovi jsem zavolal, poslal a jsem zvědavý na jeho reakci. Být slabší povaha, asi budu zmaten. Jenže píši dále, jak mě napadne, na doporučovatele typu Adély nedám, Uvidím jak se mi hlavní hrdina vyvine. Jaká kráska se mu postaví do cesty.
Jinak psaní fantasy má své výhody, na rozdíl od psaní realistického románu, nebo naučné literatury. Výhody, že si člověk může vymyslet, co chce, postava může mít a nemusí lidské vlastnosti, může si člověk vymyslet dobu a království jaké chce. Může se vyspat s libovolnou kráskou, nebo se poprat kdekoliv, výhrát kdy si vzpomene. Knižně. Jo to mě baví. Mít hrdinu, který moc hrdinsky nevypadá, má většinou chuť se do nočeho neplést, být jen takovým pozorovatelem, je ovšem lepší, než ti superkladní hrdinové, kteří se ničeho nebojí, nejsou nadmíru opatrní, jsou krásní, testosteron z nich jen stříká, takhle psát není ovšem nic pro mne. Já mám vlastní pravidla pro hrdiny.
Fantasy čtu rád a často. I když už ne tak často, jako začátkem tisíciletí, ale ještě pořád. Některé mě vyloženě baví, některé nudí, z některých jsem nadšen. Sapkowski, Tolkien, Žamboch, Šlechta. Pár jmen mch oblíbenců. A Kulhánek, ale ten prý nepíše čistou fantasy. Nemám moc rád takové ty politicky korektní dílka, kde na jednoho bílého hrdinu, musí být dvě ženské hrdinky, z toho jedna černá. Nebo hlavní hrdina má být černoch, popřípadě ještě homosexuál aby to bylo vyvážené. To mě opravdu moc nebaví. Politická korektnost si myslím do literatury a umění vůbec, jednoduše nepatří. Ona ta multikorektnost je k ničemu i takhle, v literatuře dvojnásob.
Takže o zábavu postaráno, nenudím se. Buď si píši divadlo, nebo jolanu, případně ještě fantasy. Jsem zvědavý, co dokončím jako první. Každý ten kousek má svoje. Pravdou je, že mám ale pocit, že si potřebuji odpočinout od té závislosti a pěšky cestující agent tajné služby je asi tím nejlepším objektem. Uvidíme, kam dojde a co s e stane. Meče,Sex, mrtví, elfové a krásný ženský tam budou. Fakt. Jo jo.