Mám rád experty. takové ty, co vždy vědí, co bude, nebude, jakou kdo má šanci, jakou kdo šanci nemá. Prostě experti jsou mým hitem.
Včera jsem poslouchal po tiskové konferenci Mirka Topolánka radu expertů na DVtv. Připomněla mi ta debata knihy Nassima Taleba. Zatím jsem od toho člověka četl tři, musím říct, že se nedivím, že většina expertů ho nemá ráda. Jasně říká co si o expertech a jejich prognózách myslí.
Nebudu shazovat mínění expertů z politiky, nebo financí. Počkám si jak vše dopadne. Žiji v přítomnosti, neznám budoucnost, nevím o ní nic, minulost nezměním. Nikdo z nás není stejně schopný žít jinak než v přítomnosti. Můžeme si vykládat karty, používat teorii pravděpodobnosti, mít nějakou představu a informace, stejně nakonec jen sama budoucnost ukáže, co bude a jak bude.
Prostě nevíme. Zeptá-li se mne někdo na prognózu libovolného pacienta, sebelépe spolupracujícího v ústavní léčbě, odpovím, že nevím, že šanci má, ale tu mají všichni. Stejně tak jsem si přál aby hnutí ANO, dostalo minimálně o deset procent hlasů méně, než dostalo, leč zůstalo u přání. A takhle je tomu se vším.
Ano, četl jsem třeba způsoby prognóz, co se vztahů týče, které z dost vysokého procenta vycházely, ale nevycházely zcela stoprocentně. Z jednoduchého důvodu. Vždy se může něco stát, co tu stabilitu vztahu ovlivní. K dobrému, či zlému. V politice, ekonomice, předpovědi počasí je tomu stejně. Takže poslouchat experty znamená v mém případě mít více, či méně naděje, že něco tak bude. Nebo nebude.
Sleduji-li dámu, která po mě očkem hází, je vždy ve hvězdách, zda až jeden nebo druhý promluvíme, se v oku zableskne více, či jiskra vyhasne zcela. Nevíme a nevíme. Doufáme a doufáme. Experti nám mohou dodat informace, co se minulosti týče. Předpověď minulosti, jak říká Taleb, jim vždy vychází. V tom jsou neomylní. Ale jaká bude cena akcií zítra, jaké bude počasí pozítří se vždy odehrává jen a jen v rovině odhadů.
Je dobré, když člověk si uvědomuje přítomnost, může okamžitě reagovat, je-li třeba a je-li schopen. Může tím trochu předurčit budoucnost. Například, jestliže se pravidelně nepřežírám, pak asi neztloustnu. Jenže nevím zda nebudu mít potíže se štítnou žlázou a otylosti beztak neujdu. To jsou ty neznámé, které se objeví až v té další přítomnosti.
Několik nejdůležitějších lidí ve svém životě jsem potkal, ačkoliv jsem ještě ten den ráno o jejich existenci neměl ani tušení. Staly se v mém životě věci, které by na začátku žádný expert na psychoterapii o mě ani ve snu nepředpokládal. Pamatuji se, jak mi kdysi Honza Lutera řekl, že jsem na stejné úrovni jako jeden kolega v terapeutické skupině, co byl zaléčený psychotik, který měl obrovské sociální a komunikační potíže.
Tehdy jsem se vyděsil, protože pokud to myslel vážně, měl jsem skutečně problém. V té terapeutické skupině jsem byl nejvýřečnější, nejhlasitější, ze svého hlediska pochopitelně nejchytřejší. Abych se najednou dozvěděl, že mě autorita a expert, za kterého jsem Honzu Luteru považoval, vidí jinak a dává mi pramalé šance. Možná tomu tak tehdy bylo a měl všechny důvody předpokládat, že tomu tak bude i nadále.
Pokazil jsem mu tu expertní předpověď. Ve hře byla navíc jedna jediná věc. Kterou on neznal a nepředpokládal. Ta se jmenuje: „Vytrvalost.” A druhá, která zřejmě hrála roli, se dnes nazývá: „Epigenetika.” Choval jsem se díky vytvalosti a touze po změně, jinak v budoucnosti, než předpokládal. Chováním jsme schopni ovlivnit svou genetickou výbavu. Tedy jsem díky vlastnímu příběhu velmi opatrný v prognózách a odhadu směřování osudu těch druhých. Prostě nevím.
Bylo zvláštní, že lidé kolem mne, mě viděli jinak, než ta autorita. Viděli tu vytrvalost a tu ochotu se prosadit. Oni sami většinou tyhle dvě vlastnosti neměli. Jedni mě obdivovali, druzí upřímně nenáviděli. S obojím jsem se musel naučit vyrovnat a žít.
Nezabývat se budoucností, ale přítomností, naučit se dělat věci tak nejlépe jak umím, když je dělám, cokoliv dělám a až je dodělám, podívat se na výsledek. Dokud není hotovo, neznáme výsledek. Vždy můžeme něco pokazit, ale i napravit. Tohle mě nejlépe v současnosti ukazuje malování akvarelem. Než barva uschne, tak vše je jinak, než po uschnutí. Najednou díky schnutí se na obrázku objeví věci, které by tam člověk nepředpokládal.
A takhle je tomu s mnohými jinými věcmi v životě. Něco uděláte a vůbec netušíte, co se doopravdy stane. Co z vašeho skutku opravdu vyleze. Takže: Mám rád experty, dávají naději, berou iluze, ale jaký bude výsledek, na to si jeden každý musí počkat. Jo jo.