Když jsem psal předchozí blog pod vlivem návštěvy klientky z Liberce, měl jsem vlastně na mysli děti pijících matek, jež prožily své dětství pod mrakem matčina pití, případně zneužívání léků, nebo kom
Když jsem psal předchozí blog pod vlivem návštěvy klientky z Liberce, měl jsem vlastně na mysli děti pijících matek, jež prožily své dětství pod mrakem matčina pití, případně zneužívání léků, nebo kombinace obojího. Ovšem jsou matky, které začnou pít, případně kombinovat alkohol a léky vlastně třeba až ve středním věku, kdy děti jsou odrostlé, mívají vlastní rodiny a matka žije v manželství, nebo v nějakém jiném vztahu, který se ji zdá neuspokojivý, nebo osaměle, protože se rozvedla.
Tyhle ženy žijí životem zklamaných lidí, které svět, jejich manželé a jejich děti nikdy „řádně neocenili.” jejich pití začíná právě jako reakce na zklamání, která jim život přinesl. Děti je opustily, žijí si svým životem, mnohé se ve středním věku rozvedly, v naději na nějaký lepší vztah, který nevyšel, protože jejich pozice už není zas až tak výhodná jako když byly mladší, očekávání se tedy nenaplňují a ony samy podléhají chmurným představám o své budoucnosti. Dost často to právě bývá osamělost na základě mylného rozhodnutí, jak říkají někteří manželští poradci. „Mnozí lidé se rozvádějí ze stejně malicherných důvodů, jako ze stejně malicherných důvodů vstupovali do manželství.” (Klimeš.)
Vzhledem k tomu, že se setkávám s těmito ženami v terapeutických skupinách, především v těch, které vedu v Řeporyjích, kde ve dvou skupinách tvoří polovinu členů skupiny, roky jsem vedl skupinu na pav.5 kde bylo dlouho ženské oddělení závislosti a učit asertivitu na pav.8 v Bohnicích, dá se říci, že jsem poměrně slušně s těmito „pijícími matkami” obeznámen. Navíc ve své vlastní terapii jsem byl s několika takovými ženami v jedné skupině.
Tyto ženy, většinou slušně vzdělané, poměrně z dobrých rodin, neunášejí svou situaci a pokoušejí se potíže a problémy rozpustit v alkoholu, případně saturovat léky. Především hypnotika a antidepresiva. Vychovaly děti, často přišly o rodinu, partnerské a sexuální vztahy zcela neuspokojivé se osamotě pomalu, ale jistě propadají do debaklu, který je velmi dlouho skrytý a vlastně u těchto žen se projeví často až nějakou dramatickou situací. Třeba záchvatem epilepsie, opilostí do bezvědomí, kdy bývají nalezené v dramatickém stavu, který neodpovídá povědomí a představě, které o nich chová jejich okolí, včetně jejich dětí.
jejich děti, které se často těžko smíří s tím, že se jejich rodiče rozvedli třeba až v jejich dospělosti velmi často nemohou uvěřit, že tohle je dlouhodobý stav, nikoliv náhodná nehoda. Takže domlouvají, přemlouvají, upozorňují, pečují, starají se, mají za to, že je mamince potřeba pomoci. Zkoušejí matku zapojit do nějaké rodinné aktivity, poučují ji jak mají žít. V podstatě si s matkou vymění role. V tuhle chvíli jsou oni těmi „odpovědnými dospělými„
Věří, že pokud najdou ten správný postup, maminka se vzpamatuje a bude zase dobře. Vše pochopitelně tají, hledají nejrůznější důvody, proč všechno se stalo, věří, že kdyby se táta k mámě lépe choval,, pak by ona nepila, nebo zase litují otce, který tohle musí snášet. Stejně zmateně, jak může na někoho působit tento text, tak stejně zmateně působí ona situace na ty děti. A oni se podobně zmateně chovají. Není divu. Většinou pro ty děti je matka základní jistota. Nebo alespoň byla. Dnes není, dnes vidí matku, která lze, podvádí, nepečuje o sebe ani o domácnost, ztrácí občas základní hygienické návyky.
Tyhle děti dost často podlehnou panice a kompletně jako „správní spoluzávislí” přeberou veškerou starost o matčino blaho a kontrolu nad jejím životem. Hlídají ji, posílají vnuky aby dohlédli na babičku, nebo aby babička měla nějakou odpovědnost a během doby, kdy tam jejich děti jsou na návštěvě nepila. Což je jeden ze základních omylů. Vnuci většinou, tedy skoro nikdy nedokáží zastavit, případně odradit svou přítomností babičku od pití, Spíše její „indispozice”( což je lepší výraz pro opilost hrubého zrna) využijí k prosazení svých zájmů. Takže rodiče žijí ve spokojeném přesvědčení, že babička je pod dozorem a sama dozoruje, vnuci mají volnou ruku a babička zvesela pije, co ji síly stačí. Všichni jsou nějaký čas spokojeni.
Vnuci jak odrůstají, přestávají respektovat pijícího prarodiče, dokonce mají pocit, že když může babička, můžou oni také a zase jsou nějaký čas všichni „spokojeni.” Ovšem, až do prvního maléru. Pak nastává kolotoč všech možných i nemožných opatření, trestajícího chování, výtek, výčitek, vysvětlování, jen stále nikdo neřekne tu pravou příčinu nastalé situace. Což je závislost, která se během času rozvinula. Z prvotní úlevy, kdy alkohol, léky rozpouštěly napětí, slabé, přirozené depresivní stavy třeba z rozchodu, rozvodu.
Protože rozchod s partnerem, někdy i odchod dětí z domova, existenční tlak, který mnohdy nastane právě rozvodem, (mnohdy ty ženy se ocitnou samy a ještě třeba s poměrně velkým dluhem, díky nesplacené hypotéce, kdy najít partnera, který je ochoten nést s ní náklady na onen závazek, je poměrně velmi obtížná situace.) To vše je zátěžovou situací, která navozuje velmi nepříjemný dlouhodobý emoční stav, který sice není depresí v pravém slova smyslu, leč se na ni berou mnohdy antidepresiva, na mírnou nespavost hypnotika, neb doba žádá být v pohodě a žádné trápení není na místě, trápení takového druhu vyžaduje už návštěvu lékaře, který ochotně napíše medikaci odstraňující nepříznivé emoce.
Zde je vlastně chyba. Místo postupného zvládání situace, místo dozrávání, tak aby lidé uměli fungovat jak ve vztahu, uměli snášet stárnutí, uměli se vyrovnávat s mizející fyzickou přitažlivostí, která pro mnohé ty pijící ženy, byla alfou a omegou jejich života, protože na ni spočívala i jejich jistá moc, se píší prášky, doporučuje se uvolnit se, odvázat se, klade se důraz na snadnost a lehkou dostupnost všeho, čeho si člověk ráčí. Pěstuje se kult mládí, pěstuje se přesvědčení, že stárnout znamená být vyřazen ze společnosti, z aktivit, které jsou podle mnohých vyhrazeny jen mladým.
Ženy, které podlehnou tomuto tlaku, které ustrnou právě například v představě jakési romantické lásky, ženy, které vznášejí na muže naprosto nereálné požadavky při splnění svých představ o vztahu, najednou docházejí k vystřízlivění a redukci. Hledají se viníci této situace, ti se většinou najdou, ale zcela někde jinde, než u sebe.
Pokračování příště, asi to bude delší, jak se zdá.