Připadal jsem si dnes jak mladík. V poledne mne opustila má láska, šla
Připadal jsem si dnes jak mladík. V poledne mne opustila má láska, šla
za prací, tedy odpoledne jsem měl mít sraz s Janou, která mi dala vědět že bude mít čas až
od pěti. Takže jsem si domluvil schůzku s Markétou, kterou stále lanařím do
našeho ochotnického souboru. Víc než hodinu jsme strávili debatujíce o
umění. Povídalo se hezky, připadal jsem si chvílemi jak intoš. Ale z toho
se brzo dostanu. Markéta musela jít učit a cvičit, neb se mimo jiné živí
hraním na klavír, hudební režii v Českém rozhlasu a privátní výukou
klavíru.
Pak došlo na další setkání s Janou, neb s tou jsem měl původně
domluvenou schůzku. Šli jsme do jiného podniku. Jídlo chutnalo, řeč
plynula, povídali jsme o všem, co jsme zažili od posledního setkání v
Roudnici o mé dovolené. Stačil jsem si ještě dojít do knihovny, takže
odpoledne mé dovolené, bylo skutečně dovolenkové: Ženy, knihy, kafe. Tomu
se říká život ve stáří. Navíc jsem vyhrabal ve svých DVD film Karla
Zemana: „Vynález zkázy,”takže až dopíši blog, abych tu
dovolenou vylepšil, pustím si ho. Obě dámy jsou skvělé společnice a není
nad to pohovořit s krásnou a chytrou ženou. Obě tyto kvality splňují, tedy
odpoledne se vydařilo.
I v knihovně jsem našel, co jsem potřeboval, takže do nedělního večera,
když Pán Bůh dá, mohu se poflakovat, číst si, koukat na filmy, prohrabal
jsem své dvě velké krabice, kde mám hromadu filmů, co jsem nakoupil ještě v
dobách, kdy se filmy moc stahovat nedaly, takže kultura, budu-li chtít, mne
nemine.
Včera jsem byl na technické zkoušce projekce, kterou chystáme pro
povídkové divadelní představení „Náplast a Převozník—Dopisy z
minulosti.” Začínám se pouštět do věcí, které si zatím jen
představuji. Jaký bude výsledek se uvidí, ale jsem přesvědčený, že člověk
má zkusit i to, čeho se tak trochu obává. Nakonec, začal jsem s dvěma herci
a jedním skečem, pak hrou, kde byl jeden hudební nástroj a několik herců,
abych se pustil do představení o 24 účinkujících, včetně kapely. Teď mám
menší počet herců, ale k tomu pro změnu projekci, muziku a dvě hry, spojené
do jednoho představení. Pochopitelně zastávám názor, že když si chce člověk
něco pěkného přečíst, nebo něco zajímavého vidět, tak si to napíše sám.
Moje babička vždycky říkala: „Jeníčku, ty se ve světě neztratíš,
neb vidět sice nejsi, ale slyšet tě je dost a dost a drzost ti
nechybí.” Babička se ve svých vnucích vyznala. Měla deset dětí a
minimálně dvakrát tolik vnuků. Zvládala je všechny. Na babičku být drzý, si
nikdo z nás netroufal. Jak její děti, tak vnuci. Pro pár facek nikdy nešla
daleko. Pro vlídné slovo, ale také ne. Mockrát a mockrát jsem si na ni
vzpomněl. Dnešním jazykem by se dalo říci, že jak ty facky, tak vlídná
slova měla vyvážená. Rozhodně netrpěla mindrákem, že dobře mířená facka v
pravý čas vyslaná, by mohla způsobit vnukovi nějakou újmu. Mně ji rozhodně
nezpůsobila.
Takže má drzost roste, co se divadla týče, jak vše dopadne je ve
hvězdách, ale co si nepohrát s něčím, co mi dělá radost. Právě s Markétou
jsme se dnes shodli, že člověk musí hodně pracovat, hodně být vytrvalý, aby
se výsledek přiblížil jeho představám, ale na druhou stranu, zas to nesmí
brát zas tolik vážně. Hraje si, zkouší hledá, někdy dře, nedaří se, má
pocit, že to nikam nevede a najednou to sepne a posune k něčemu, co ho
emočně uspokojí.
Na svých dlouhých pěších cestách jsem se naučil jedno. Je stejně
důležité kam se jde, jako jak se jde. Sledovat co se děje a mít na paměti
cíl. Moc se mi také dnes líbilo povídání pana doktora Honzáka na DvTv. Radkin
Hozák Pamatuji si ho z fakulty. Skvělý vypravěč, obrovské znalosti a
smysl pro humor. Přesně takový je i v tom rozhovoru.
Můj kamarád Viktor Tauš kdysi natočil na dluh film Kanárek. Nic neměl a
pustil se do točení. Film natočil a dokonce dostal Českého Lva za střih.
Má láska dnes pravila, že bych měl natočit film. Zaujal mě její návrh.
Napsat si scénář a takový filmíček, dvě, tři hodiny dlouhý, na video
kameru s ochotnickými herci natočit. Kameramana a střihače bych měl,
scénáristu také, herce přemluvím, muzikanty také, teď ještě ten film dát
dohromady. Umístit na YouTube. Tak uvidíme, něco sladkého o lásce. Ženským
by se to mohlo líbit. Ženský jsou stejně nejlepší čtenářky, nebo divačky.
Jo jo.