Jsem si zase zahrál hru s padesátilibrovkou v kavárně, kde jsem si dal kafe a (to opíši z nabídky) Pounder Burger with Chips & Side Salad.
Jsem si zase zahrál hru s padesátilibrovkou v kavárně, kde jsem si dal kafe a (to opíši z nabídky) Pounder Burger with Chips & Side Salad. Co znamená: Žemle s něčím jako karbanátek, hranolky, a kus rajčete, cibule a salátu. Toho, co vždycky říkám, že je dobrý pro králíky. Černý kafe bez mlíka. Což je pro ně nepochopitelné. Kafe bez mlíka? K padesátce. Neměli nic na kartu, tak šla rozměnit. A pak že to nejde. Bych jinak jedl zadara.
Dále jsem po třech návštěvách Anglie zjistil, že mimo civilizaci velkých měst nesmí cestovatel ztratit nůž nebo hřeben. V roce 1999 jsem v Anglii ztratil nůž. Bylo nad lidské sily koupit někde kapesní nůž. Musel jsem tehdy čajznout příborový, který jsem o šutr nabrousil. V neděli jsem ztratil hřeben a od neděle jsem byl nakupovat v několika obchodech, kde měli skoro všechno, ale hřeben ne. Tedy ráno prohrábnu vlasy rukama, dám gumičku a hotovo. Asi budu muset ulovit krávu a z kosti si vyřezat hřeben. No a když tak si dám rovnou i biftek. Zbytek nechám luňákům.
Jsem nejaký unavený. Dám si dnes pohov. Pár mil a žádný kalup. Jsem dnes premýšlel o té debatě na webu ČT a říkal jsem si, že bych tam měl dát vědeckou zprávu, co mi poslal Nešpor, kterou vypracovala vědecká rada. O spotřebě alkoholu. Ta fakt došla k pozoruhodným závěrům. Ten nejzajímavější byl nakonec. Spotřeba se musí snížit, ale nedaří se přesvědčit obyvatelstvo. To je fakt závěr jako hrom. Jednoduše není zájem vidět realitu. Když jim jí ukáží, tak je některým málo odborná, některým málo umělecká a dalším příliš hraná. No a já chudák se snažím jen lidem říci:
Tohle se děje ve vašem obýváku, kuchyni a vy si pořád myslíte, že buď se nic neděje a nebo, že se na to musí vědecky a ti co to mají řesit musí mít aspoň dvě vysoké školy aby tomu porozuměli. Přitom jde jen o to, aby jste volili takové politiky, kteří zcela jasně budou tlačit na policii, aby vybudovala dodržení zákona, vy sami budete respektovat zákon a nebudete dávat alkohol svým nezletilým dětem. Vy sami půjdete cestou zdrženlivosti. V opačném případě se musíte spolehnout na to, že bude dost dobrých terapeutů, co občas někoho zachrání.
Líbila se mi ta Marcela, když napsala, že jsem jen poradce. Jo poradce. Poradce, terapeut. Dělám co mi zákon dovoluje. A jestli si myslí někdo, že umět poradenství kombinované s psychoterapeutickými prvky je něco méně, pak zřejmě neví co říká. Neseděla nikdy proti mámě, která oběhla kdekoho a kdejakou instituci, a všude jí říkali jak musí mít porozumění a umět naslouchat a mluvit. Když ona zrovna nemá už náladu se dát podesáté okrást, po třetí zmlátit od dospívajícího syna, který je už silnější než ona, někdy i jak táta a klidně je zmlátí oba.
Znám pár vysokoškolaček, které se budou divit tomu, co musí zažít a žádná si netroufne říci té mámě: „tak zavolejte policii.“ Protože by se podle jejich mínění mohla narušit důvěra dítěte k rodičům. Ony takhle uvažují, protože samy mají strach z takové ztráty. Jenže nic nezastaví mládence lépe než jasná hrozba sankcí.
Pedagogové z vědeckými tituly na tu vědu šli tak mazaně, že je dnes, ty pedagogy, nahánějí děti ve škole a za každý křivý pohled na dítě hrozí pedagogovi soud. Takže pedagog se stal lovnou zvěří pro dospívající mládež. A další podobné rozumy plodí některé vědecké obory. Moje bývalá žena nemá žádné pedagogické vzdělání a přesto dokázala stejně jako já říci dětem. „Chceš něco? Postarej se aby si to měla, nikdo ti to zařizovat nebude.“
A ještě víc mě pobavilo, že ti kritici co pravili, že bez těch vysokoškoláků to nebude mít ty náležitosti, neřekli, jaké by si přáli. Co by to mělo mít. Co by od takového poradu chtěli? Jasně že by se mnohé dalo udělat jinak, lépe dát tam toho víc. Jen mít víc času a peněz. Prostě některé věci nejsou jen proto, že redakce vzdělávání nemá takový rozpočet, aby mohla zaplatit jiné prostory, vybudovat studio.
Točili jsme porůznu, tam kde se dalo. A za peníze, které na to byly, jsme udělali maximum možného. Takže, když Rosťa mi psal jestli jsem spokojený? Tak řikám ano. Tak jak to vypadá a za kolik peněz je to nadprůměrné. Tím jsem si jistý. A ti co mi vyčítají herecký výkon. Nic nehraji. Chovám se jak se chovám v terapii a v životě. Jsem tam za sebe. Kdo mě zná ví, že nekecám. 🙂
Rito zas prosím tě oprav chyby a překlepy. Já dopiji kafe a jdu dál.