Pisatel/ka komentáře, jehož část pro lepší ilustraci uvádím napsal/a.
Pisatel/ka komentáře, jehož část pro lepší ilustraci uvádím napsal/a. Vždy se těším raději na přečtení blogů o lidských vztazích, ale už si netroufám (asi jako hodně dalších – podle ubývajícího počtu přispívajících v komentářích) témata komentovat, zejména s jiným názorem :-(.
Mohl bych se urazit, že hodnotí můj blog jako plný žluče,
mohl bych se urazit, že mě soudí jako člověka, který nepřijímá cizí názory. Neurazím se. Jen ji upozorním, že si ani neuvědomuje, že tak činí na mém blogu aniž bych ji její názor smazal. Nebo ji hrubě urážel, či hodnotil. Komentáře mažu jen tehdy, pokud mám pocit, že komentáře jsou urážlivé a nebo rozněcují vášně nad únosnou míru. Myslím, že se mýlí, když mé blogy, třeba jako je ten, který komentovala naposledy považuje za blog, jež se nezabývá lidskými vztahy. Zabývá.
Jako terapeut vidím kolem sebe lidi, kteří žijí nad poměry a díky tomu životu na dluh si dlouhodobě a systematicky ničí svoje vztahy. A podotýkám, že se jedná o lidi u nichž nebyla diagnostikovaná závislost. Jako terapeut vidím právě riziko v tom, že státní bankrot, jež nastane, pokud únosná mez dluhů bude překročena. Zničí vztahy mezi obyvateli státu v míře, jakou si dnes umíme těžko představit. Katastrofy vždy nesou zhoršení vztahů. Argentina jako stát zbankrotovala díky svým neúnosným dluhům, které dělala ve snaze zachránit měnu a životní úroveň. Argentinská vláda dělala dluhy kde mohla a nakonec jediný výsledek, byl ten, že zločinnost stoupla neuvěřitelnou měrou v celé zemi. Z bezpečné země se stala nebezpečná země. Lidé ztratili zábrany, které měli.
Nedělám si žádné iluze, že u nás by to bylo nějak lepší. Konečně stačí si vzpomenout na devadesátá léta, kdy prudce narostla zločinnost, díky zchudnutí širokých vrstev obyvatelstva. Ono prudké zchudnutí bylo výsledkem dlouhodobého života na dluh, za komunistické vlády. Žilo se z podstaty, nevytvářely se dostatečné rezervy a z rozvinuté země se stala rozvojová země. Do toho jsme se dostali sami.
Najednou tu bylo nevýkonné hospodářství a transformace jakkoliv důležitá a potřebná, také zplodila například zloděje na polích, kteří kradli ve velkém a majitelé těch polích mnohdy propadali zoufalství, protože bezohlední zloději jim sebrali výsledky jejich celoroční dřiny. Jestli tohle nejsou narušené mezilidské vztahy pak nevím co už vztahy jsou. Tohle byl zářný výsledek komunistického způsobu života na dluh. Docela si ještě pamatuji na výkonnost socialistického hospodářství.
V terapii závislosti, kde jsou důvodem k terapii právě totálně narušené vztahy, se lidé učí přijmout, že sice prošli debaklem, jejich vztahy i hospodářství je v kolapsu a je tedy nutné se smířit s tím, že zchudnou, měsíce, někdy roky budou žít z ruky do huby a budou muset dřít a čekat až se jejich vztahy díky jejich změně chování a hospodářství dá dohromady. Což asi budeme muset přijmout i my a někdy stejně jako v terapii závislosti zaplatit za to co jsme tak moc nezavinili. Třeba krizi.
Socialisté vládli osm let, podotýkám, že většinu času v konjunktuře. A jestli po nich něco zbylo, tak dluhy. A jestli dnes píši, že …žádné výpovědi bez udání důvodů…tak bych jim rád připomněl, že stále platí jejich socialistický zákoník práce. Jenže, pokud firma zkrachuje, tak se žádný důvod ani uvádět nemusí. Je krach, stejně tak pokud zkrachuje stát. Není čím platit a není žádná práce. Krizi skutečně nezavinila vláda. Ale dluhy, ty zavinila nějaká vláda a to především socialistická. Žila nad poměry. A zavinila narušení vztahů mezi občany. Svými zbytečnými dluhy, které jsou a dnes, když je potřeba si půjčit peníze na skutečně důležité věci, je mnohem menší možnost ty peníze získat díky předchozí rozmařilosti..
Lidé, kteří si kouřením huntují zdraví, pak jdou k lékaři vyberou si od kraje třicet korun poplatku, také žijí nad poměry. Nemusí se jim to líbit, ale berou těm, co nad poměry nežijí a ještě jim jejich huntování platí u lékaře. Také svojí bezohledností narušují vztahy. Vztahy mezi lidmi. Mě osobně se chování těchto lidí nelíbí a ptám se z jakého důvodu mám platit někomu jeho léčbu? Platit, když si ji okamžitě svým způsobem narušuje. I to je totiž život na dluh a bezohledné plýtvání. Socialisté na rozdíl od jiných stran slibují, že se v tom bude pokračovat. Jestli ano, pak je to pokus získání moci ať to stojí, co to stojí.
Dojde-li ke krachu a ono k němu tímhle způsobem nutně musí dojít, teprve budeme zírat, jak se změní lidské vztahy. Jako zírali v Argentině. Najednou se tam lidé začali bát, začali se přepadat, loupit, díky tomu přestali si věřit. zkracovala mnohá přátelství, rodiny se rozpadaly. V dobách katastrof se tak děje vždy. Tedy nedopustit rozvrat hospodářství, znamená nedopustit ještě větší rozvrat už tak narušených vztahů. Na tohle ti hoši a opravdu především politici z levice nemyslí. Ti chtějí moc. Tu chtějí i kluci na pravici, ale nějak aspoň tam na té pravici tuší, že moc znamená odpovědnost.
Má-li tohle někdo za žlučovitost, pak ano jsem žlučovitý. Nemyslím, že bych měl z tohoto postoje něco měnit. Je potřeba podpořit ty, kteří nejsou schopni pracovat, ale není nutné podporovat ty, co žijí na dluh a doufají, že jejich život na dluh bude někdo financovat. Pokud se tak děje, tak dřív nebo později každí společenství zajde na své špatné vztahy. Například spolehlivě v rodině, která financuje alkoholika, protože za něj třeba platí nájem. Ti zachránci vůbec netuší, že ho podporují v pití. Oni ho nenechají padnout a nakonec velmi často padnou sami. Finančně i duševně a tělesně. Jsou vyčerpáni.
Stát, který nehlídá svoje finance a rozhazuje tam kde ho nic nenutí, kde se nejedná o podporu v nouzi, ale jen o obchod jak si udržet v klidu nespokojence, končí stejně. Politici, kteří záměrně porušují zákon, jsou tím nejhorším pro vztahy ve státě. Lidé nedodržující ekonomická pravidla, nebo pravidla vůbec, jsou nejhoršími lidmi pro dobré vztahy. To není žádná teorie, to je empirie.
Nakladatelka, která své soukromé schůzky se mi pokoušela dát do vyúčtování jako náklad na vydání knihy, přesně narušila vztahy mezi námi. Protože jsem nebyl ochotný ji její soukromé záležitosti financovat z příspěvků od lidí, kteří mi přispěli na vydání knihy, nikoliv na její láhev vína nebo pizzu. Nebylo nic snazšího se pokusit ty vztahy udržet, být „tolerantní” tvářit se že se nic neděje. Jenže žil bych na dluh a z cizích peněz bych někomu financoval jeho rozmařilost na kterou neměl.
Stát nedostává tolik kolik by chtěl rozdat. Je málo těch co platí. Stát z hlediska některých s enemusí uskromňovat. Jenže stát jsme my. My občané. Malý příjem malé platby. Pak jsou jen možnosti udělat dluh za lichvářské úroky. Nedá se nic dělat, jestli ti hoši nerisknou krátkodobou nespokojenost a potíže, pak se dočkají mnohem větších potíží. A tohle nám přesně socialisté slibují. „Nebojte se, s námi mít potíže nebudete. Však si půjčíme a jednou to pomalu zaplatíme. Hlavně nám dejte hlas.” Neřeknou. „Vy to zaplatíte. Krvavě a neodkladně.” Jako třeba Argentinci.
A jestli ten Kalousek udělal tohle a Motejl řekl tohle, tak asi na chválu to nebude, Jenže, také to nebude na totální rozvrat hospodářství. Totální rozvrat, jen proto, že někdo chce rychle k moci a proto slibuje, lže a za pomocí těch lží, nabízí bezproblémový život. Stejně jako nabízí bezproblémovou půjčku hráči lichvářská společnost. „Půjč si a my ti peníze dovezeme kam chceš.” Ale už mu neřekne kolik zaplatí a jaký dopad ona půjčka, ten život na dluh bude mít na jeho vztahy s lidmi kolem něj. V tom vidím ono nebezpečí. Takže já jsem pro řízek a brambory, k tomu zelený čaj a nebo kafe.
Řízek a brambory mě nezruinují, ale slibovaný kaviár a šampaňské zcela určitě. Teď, kdy jsem si na něj ještě nevydělal. Místo řízku si dát slibovaný kaviár a šampaňského, je riziko, které podstupuji jen proto abych měl na chvíli možnost si myslet, že jsem hrabě Monte Christo, co má nevyčerpatelné bohatství. Tomu se říká pýcha do nebe volající. Pýcha projevená aby se nakonec ukázalo, že hraběcí korunka je falešná a mistička kaviáru a šampáňo je vlastně jen malá ochutnávka pro dnešní večer. A vystavený účet je takového rázu, že ho budou splácet ještě moji potomci do pátého kolena. A nebudou mě mít ani trochu rádi. Takže zase blog plný žluči. 🙂