První týden v roce a poměrně klidný. Na blozích docela slušná účast, docela slušná diskuse. O různých věcech.
První týden v roce a poměrně klidný. Na blozích docela slušná účast, docela slušná diskuse. O různých věcech. Na základě blogu, „Mám v hlavě jen to, co mám” vznikla jinde na jiném blogu malá diskuse o autorských právech, vykrádaných blozích i charakteru jako takového. Svět je malý, internet značně propojený a lidé se na něm nacházejí a prožívají díky němu ty nejrůznější vášně. Vzpomínal jsem na několik svých blogu, kde jsem psal o dění na chatu. Některé jsem našel,přeci jen už musím hledat, za dobu skoro pěti let co píši blogy jich je poměrně velké množství.
Jeden se jmenoval „Lekce obrany” a lze ho najít TADY stejně jako v dalším je potřeba pokud někdo nebude chtít číst ty předchozí, sjet dolu.
Chat je fenomen a lidé na chatu jak se přesvědčuji už leta, se na chatu chovají různě. V dalším blogu jsem popisoval něco, čemu by s e mohla říkat chatová válka. TADY JE TO DÍLKO pod názvem „ Nedáš nedostaneš.” Není to vykradená záležitost, jak mnozí činí a pak ji vydávají za svoje poznání, ale jen malá črta toho co se na chatu občas odehrává. Místnost, kterou popisuji existuje a místnost, do které chodím dnes též. Schází se nás tam na rozdíl od předchozí místnosti, jen několik, dá nám práci místnost udržet, ale vždy se najde někdo kdo rozšíří naše řady. Čas od času se setkáme, známe se osobně a je nám dobře. Takže se čtenáři oněch dvou blogů na které odkazuji nemusí děsit. Nejsme horda hulvátů.
Pokud jsem se zmínil o tom vykrádání, tak vím, že se to běžně děje. Někdo něco zajímavého napíše a druzí buď z toho bezostyšně kopírují a vydávají za svoje a nebo onu práci přiřadí ke své a tváří se jakoby autorovi, dělali reklamu. Jenže bez něj většinou nejsou schopni zplodit vlastní myšlenku. Pokud ano, týká se jen obecných urážek konkrétních osob. Nehodlám se tím rozčilovat. Jsou prostě věci, které může kdokoliv zkopírovat, ale pokud je neprožije v jeho podání vypadají jako evidentní paskvil a paskvilem jsou.
I když se autor sebevíc snaží stačí sledovat jeho styl a porovnat ze stylem, jež je použit a je zřejmé odkud vítr fouká. Pokud někdo vykrádá mě a navazuje na témata, která jsem nastolil, má povětšinou smůlu, protože svoje blogy mám datované a tedy většinou není problém poukázat na jasnou skutečnost, kdo koho kopíruje a kdo používá v jakém čase čí téma.
Já internet mám rád, poskytuje mnohé. Zábavu, poučení, možnost publikace. Jsem smířený i s tím, že mě někdo vykrade, jak už mě kdysi varovala Jiřina, ale myslím, že si ten, co mě vykradl, moc nepomůže. Na chatu se scházejí různí lidé. Většinou jsou slušní a mají potřebu kontaktu. Pokoušejí se o odlišné vztahy a chování než v osobním styku. Většinou se tváří mnohem lepšími, než ve skutečnosti jsou a díky anonymitě se jim dlouho daří. Někteří mnohem horšími. Těch opravdu zlých není zas až tak mnoho.
Další jako já, jsou vtipálkové, kteří se tváří jako nemravové a nelámou si příliš hlavu s tím co na chatu řeknou. Vzbuzují pohoršení a v těch co chtějí vše sladké a bez potíží, vzbuzují mnohdy hněv a úzkost. Ti doma v bezpečí a pantoflích prožívají u pc nejrůznější negativní pocity na někoho, koho nikdy neviděli a nebo jen na pečlivě vybraných fotografiích, které jej/ji prezentují jako zcela úžasnou bytost. Lehká odbočka. Dostávám mnoho fotografií, které mi posílají ženy, včetně té, kterou jsem vykázal ze svého webu. Většinou to nebývá příliš příjemný pohled na starší ženy tvářící se jako mladé ženy.
Jiní si hrají zase na intelektuály a vzdělance. Možná jimi i snad jsou. Vzpomínám na jednu dámu, má nick numero.xy a chlubila se, že má tak vysoké IQ, že je členem Mensy. Což mi nedalo, abych ji neprozkoušel. Ptal jsem se ji, v které vysokoškolské menze pracuje, zda má už vyleštěný dřez a vyždímané hadry. Kolik se platí ficce? Jak ji dlouho trvá než vydrhne schody? A další celkem neškodné žertíky. Neunesla moje vtipkování, vzala jako mnozí další, ono vtipkování zcela vážně a vydala se na cestu pomsty. Cestu pomsty, díky níž vyvolala „válku na chatu,” do které zapletla ty adminy. Ti se dali chytit a poskytli mi docela slušnou zábavu. Všichni dohromady co se ji účastnili.
Ona dáma i oni admini,(lidé pracující pro různé portály, kde mají dohlížet na dodržování pravidel chatu) tedy někteří z nich vzali onu válku zcela vážně, protože zřejmě je chat i jistým zdrojem jejich příjmu, či společenské prezentace a například, třeba řidič nákladního automobilu, v tu chvíli získá pocit, že ač jen virtuálně. V oné virtualitě ovládá nejen auto, ale i osudy lidí. Na chatu, chatu chtivých asi ano. Má možnost zakázat, poskytnout, má pocit jednoduše společensky vlivného člověka. V realitě je ona vlivnost zřejmě lehce nižší.
Jak admini, tak ona dáma, jak už bylo řečeno vzali záležitost kolem dění v oné místnosti smrtelně vážně, dokonce někteří z nich hovořili o defeinitivním vymetení toho póvlu z chatu. Měl jsem z toho ještě z několika lidmi obrovskou legraci. Vlastně mám dodnes. Ale musím říci, že chat je stejná příležitost jako tramvaj či jiný veřejný prostor ke sledování způsobu komunikace a chování mezi lidmi
Bavím s epři vzpomínce, na ctihodné dámy kolem čtyřicítky, hrající si na rozverné diblíky, především v infech, které jako prostor k prezentaci poskytují mnohé portály, u nás hlavně portál Seznam, kde mají lidé možnost umístit fotografie, informace o sobě, samozřejmě ve většině případech velmi pečlivě vybraných. Rozdíl mezi virtualitou a realitou je mnohdy propastný, jak jsem se měl čast příležitost přesvědčit osobně později.
Tyto informace a náznaky diblického chování u žen středního věku, které jsou mým obzvlášť milovaným terčem. Ony diblíci se rozhořčovaly, když jsme ještě s jedním kolegou v oné místnosti (všimněte si že nejmenuji, neb nehodlám dělat zbytečnou reklamu) bavili například, jak s se chatovou terminologii říká: „Psát na sklo” na téma „odkvetlé kopretiny na lovu.”
Ony se ty dámy většinou ani nestyděly, že jsou na lovu, ale pobuřovalo je, že je už s oním kolegou nepovažujeme za mladé. Nebýt mladý je pro mnohé děsná potupa a být považován za starého urážka. Hra na mládí je velmi rozšířená. Nejen mezi ženami, ale i muži. Má své důvody a příčiny a chat je ideální místo pro její provozování.
Já na ten kult mládí, tak moc nejsem. Ve smyslu hry na mladého. Nikdo neunikne stárnutí. Jedině že umře mladý a nebo se vůbec nenarodí. Mnohokrát mě překvapilo a ještě dnes mě překvapí, když mě taková dáma v mém věku nabídne seznámení a chová se přesně jako onen rozverný diblík kolem dvaceti. To žasnu. Já vím, oni se chovají i tak muži, že se snaží přesvědčit sebe sama a i druhé, že jsou mladí. Bohužel nejsou mladí, jsou stejně jako ony ženy jen komičtí.
Vím, že ženy mají větší sociální potřebu přímé komunikace o čemkoliv a stárnoucí ženy v dnešní době, především z velkoměst a nebo větších měst, trpí pocitem izolovanosti mnohem více než jindy. Internet a chat je pro mnohé ideální příležitostí onu izolaci prolomit a získat společnost. Na chatu ji získají a navíc tam pro mnohé je místo, pro provozování onoho sladkého cukrování, všeho toho „lidičkování, ahojkování” a mnohých dalších slaďounkých způsobů řeči, které tak mnohé ženy a sem tam i muži milují, protože jim cosi poskytuje.
Vidím, že se dílko o chatu jaksi rozšiřuje, takže jej dokončím v dalším díle. Jdu snídat.