Zkoušim co všechno dovede můj iPhone. Ležím na posteli v herbergu v Kufsteinu. A experimentuji. To že mapy docela dobře ukazují kde jsem, dokážou i spočítat vzdálenost na to jsem přišel cestou z Prahy. Tudíž jsem ušetril za navigaci. Takovou jakou má iPhone pro mé účely stači.
ˇ
Koukam že je možné si skutečně psát poznámky v iPhone, tak aby nakonec šli zkopírovat a doplňovat, co budu potřebovat. Docela dost to ovládaní a využiti iPhone plus Macbook flákám. Což je škoda. Drahý přístroj a mit ho jen na telefonování a psaní zpráv by bylo škoda.
Takže se válím, píšu si, a pokud budu mít náladu udělám z toho blog. Blog mimaš. Trocha poznámek z cesty. Něco o iPhone a něco o lidské psychice. Když jsem celý vzteklý balil v dešti věci a hnal do Kufsteinu ani jsem si hned neuvědomil, že mi není ani zima, ani nemám hlad, a že mi to náramně přes to mokré dopoledne docela šlape. Sedm kilometrů jsem ušel s ruksakem za necelou hodinu. Což je na starého pána slušné. Cestou jsem se zklidnil a nevytočil mě ani ten tlustý idiot, který sice asi dělal svou práci, áe ty jeho blbé kecy tyroláckým dialektem nebyly nic moc. Naschvál jsem se s nim bavil anglicky a moc mě těšilo, jak pendrekář nerozuměl. No já mu rozuměl celkem dost.
Pomalu se německy rozmlouvám. Je to takové že si musím napřed německy v duchu řici co chci řici a nezamotat do toho anglická slova. Pak to docela jde. Jak poslouchám, zjišťuji, že rozumím víc než anglicky. Což je pochopitelné. Německy jsem se začal učit jako mladý a hlavně jsem němčinu používal mnohem více než angličtinu. Jako mluvenou řeč. Anglicky lépe čtu.
Jak jsem seděl na tom nádraží přemýšlel jsem, že bych se i vrátil domů. Nikdy jsem to neudělal i když i v předchozích cestách jsem míval takové nápady. Markéta, která teď absolvuje nějakou léčbu se mě dokonce ptala jestli ji má přerušit a přijet pro mne. To mne vzpamatovalo. Dál jsem si ten řízek a řekl si, že jednou pršet přestane a někam dojdu. 31.7 prostě cestu nejpozději skončim. Ať v Padově nebo tam kde budu a Martin mě vyzvedne a doveze domů.
Mám dovolenou a přes všechny obtíže, kterých je letos nějak víc, cítím jak mi chůze prospívá. Fyzicky i psychicky. Konečně zatím proti tomu co jsem zažil před lety v Britanii je to ještě brnkačka. Nakonec rosničkáři říkají, že to nebude tak hrozné. Tak dám ráno frištik a povandruji do Swazu podle řeky Inn. Včera jsem šel krásnou cestou jako kdysi před lety. Delší ale mimo silnici. Mají tady pěkný stezky jak pro kola, tak pro pěsí. To měli občas i v Bavorsku. Tady se zdá, že je mají lépe značený.
V Bavorsku jsem občas musel dumat kam vlastně. Tady stačí jen umět číst. Inu země, co je živa z turistického ruchu. Pobavili mě v noci policajti. Jak jsem tábořil u řeky právě vedle takové stezky, nějaky starostlivec je tam poslal. Přijeli, pozdravili a ptali se jestli nemám potíže. Ujistil jsem je že ne, zeptal se jestli neporušuji zákon, oni íkali že ne, ale ž lidé se diví. To ještě nepršelo. Jsem je ujistil, že jsem happy a ráno, že pokračuji.
Kecal jsem. Vyrazil jsem až po poledni, kdy se déšť dvacet minut tvářil, že polevuje. Tajně jsem doufal, že vyleze puchejř. Ale víra je dobrá věc jenže ne vždy pomáhá okamžitě při změne počasí. A co bylo v Kufsteinu už jsem popsal. Teď ležic na kavaci mám dobrou náladu. Naučil jsem se další věci s iPhonem, pršet jak poslouchám přestalo, uvařil jsem si dvě kafe, předtím jsem asi hodinu cvičil. Což je i na cestě samozřejmost, ale přeci jen v čisté suché místnosti je cvičení příjemnější než ve vlhké trávě. Tam se tím pro změnu ještě otužuji.
Vzpomínám jak kdysi se divil starý Janda, když jsem v bujarém mládip propil peníze, vykašlala se na mě Liliana. (Ano i dívku takového jména jsem míoval.) A pan Janda říkal. Cituji: Koukněte na toho vola. Ženská se na něj vykašle, peníze nemá a tváří se jak debil a jako debil se směje. No nezabili by ste ho? prý ráno je moudřejši večera. Dobře se píš v tom notesu v iPhone. Akorát by měl mít opravovač překlepů. Ale vy si to nějak přeberete.
ˇ