…bylo by pro ně lepší,
kdyby nebyli, poznali svaté přikázání,
které jim bylo svěřeno.
Vztahuje se na ně totiž pravdivé přísloví.
Pes se vrátil k vlastnímu vývratku,
…bylo by pro ně lepší,
kdyby nebyli, poznali svaté přikázání,
které jim bylo svěřeno.
Vztahuje se na ně totiž pravdivé přísloví.
Pes se vrátil k vlastnímu vývratku,
a umytá svině se opět válí v bahništi
Z listu sv.Apoštola Petra
Jak si čtu komentáře kolem blogu, uvědomuji si několik skutečností, které bezvěrci a neznalí Nového Zákona si díky své neznalosti nejsou schopni domyslet. Na počátku křesťanství bylo několik stěžejních události: „Neposkvrněné početí Marie, zrada Jidášova, zapření Petra, Zmrtvýchvstání Krista,” Církev tvořila hrstka lidí, kteří nebyli nijak zvlášť vzdělaní, ctnostní, dokonce ani příliš věřící. Alespoň občas se jejich víra velmi třásla v základech. Přesto tito lidé byli Kristem povoláni a vyvoleni v šíření Evangelia. Neboli dobré zprávy.
Lidé, kteří neznají souvislosti celého Novozákonního příběhu, se mylně domnívají, že křesťanství je něco jen jako sbírka mravních příkazů a všichni proto musí být svatí. Nejsou všichni v Církvi svatí, těch je tam málo. Velmi málo. Více je tam hříšníků, kteří hřeší i jako spravedliví, sedmkrát za den.
Protože většina, těch komentátorů má malé nebo žádné ponětí o všech těch událostech, reagují jak reagují. Pokud si někdo myslí, že prostým věřícím dělá nějakou radost, co někteří jejich pastýři činí, mýlí se. Konečně Kristus v jednom svém výroku říká: „Kdo ublíží dítěti, bude pro něj lepší, když si na krk pověsí kámen a utopí se.” není přesný ten citovaný výrok, ale je tam něco v tomhle duchu.
Chápu rozhořčení těch nevěřících a sám jsem rozhořčen tím jednáním, které vyplouvá na povrch. Zneužívání dětí, děti, které si páni páteři pořídili s s věřícími ženami, a kterým se nehlásí. Nedodržují dobrovolný celibát, ani se nestarají o děti, které přivedli na svět. Je lhostejné jestli, vše co vyplave je jen účelové chování médií, honba za senzací. Prostě pokud se ti lidé provinili, musí se kát, pokud to jde své provinění napravit, odmítnou-li, budou, biblickým jazykem řečeno, trpět soud. Lidský i boží.
Vrátím se k prvnímu odstavci. Mnozí Židé té doby, Kristu vytýkali s kým, že se to stýká a kdo je jeho doprovodem. Rybáři, prostitutka, celník, což bylo zvlášť zavrženíhodné povolání v očích Izraelitů a dalši. Společnost z tehdejšího hlediska nic moc. Ani z dnešního. Sám Kristus byl pochybného původu, jeho matka Marie velmi mladá otěhotněla, z dnešního hlediska neznámo s kým a její manžel Josef si ji vzal na až základě prockého snu, kde mu bylo vyjeveno, že vše je vlastně v pořádku. Apoštol Pavel pronásledoval jako Šavel křesťany, a až mnohem později se stal učitelem Církve.
Pokud budeme číst Evangelia z pozice mravokárců, řekneme si. Mnoho svatých slov a zároveň nic lidského tam nechybí. Jako ostatně v celé Bibli. Všechny možné nemravnosti a všechny možné zločiny jsou popsány v té Knize knih a přesto je považována za Svatou Knihu.
Většina těch komentujících, odmítajích Církev, jako třeba Milada má pocit, že Církev je jen nějaký mravnostní spolek, který žije v pokrytectví a nemá jiný cíl, než se chovat povýšeně nad nevěřícími. Jistě i v Církvi žijí nejen skromní a pokorní, ale i pyšní a povýšení. Pak ti odmítači říkají ve smyslu. „Jste-li takoví nemám potřebu a zájem se vámi zabývat. Koukněte: „Zběhlá sestra, surový učitel, nehodný, nemravný kněz.“
Ano, i oni byli členové stejné Církve, jako jsem její člen já. Stejně jako jsem člen lidského rodu, jako ti pedofilové, sexuální agresoři, vrahové a zloději. Stejné lidstvo. Ať věřící nebo nevěřící. Nic z toho nebylo zapomenuto. Stejně tak úchylný kněz, na kterého to nakonec prasklo. A jsou mezi nimi vysocí církevní hodnostáři. Stejně jako prostí věřící, kteří se neovládají. Nechtějí se ovládat, to je jejich provinění. Jsou pyšní a bezohlední.
Spoustě lidem nedochází v jakých dilematech, pochybnostech žijí ti hříšníci, co tak podvádějí sebe sama, lidi kolem sebe a pokoušejí se zakrýt svoji hanbu. Oni na základě své víry vědí, že budou souzeni, a pokud se za živa neobrátí asi i odsouzeni. Spásy pak nedojdou. Všimněte si, že jejich hřích nezapadl a Bůh ho neskryl.
Církev je společenství lidí, kteří očekávají spásu a soud. Společenství které žije v naději v zmrtvýchvstání. Církev vítá hříšníky. Hříšníky, kteří se chtějí kát, chtějí se napravit a chtějí se změnit. Ti kteří se změnit nechtějí, jsou vyvrženi. Apoštolové nebyli za živa nějací zvláštní lumen. Jeden Krista zradil, další zapřel, třetí řekl: „Až Uvidím, pak uvěřím.” Hříšní lidé se všemi nedostatky a slabostmi.
Stali se jako hříšní lidé, vůdčími postavami Církve, a stali se díky své proměně a víře, z hříšníku světci. Světci hodni následování. Jsou stejnými lidmi jako ti nenapravení pokrytci, co vodu kážou a víno pijí. Ctnost propagují a hříchu se dopouštějí na dětech. Stejnými a přesto ti apoštolové jinými.
I když ti hříšníci se napraví, už nikdy nebudou ti bez hříchu. Musí s tím žít jen oni sami. Petrovi nikdo neodpáral ani za dva tisíce let, že Krista zapřel. Byla mu svěřena Církev, byl mu odpuštěn hřích, ale dva tisíce let je inserován jako člověk, který se přecenil. Lidé, kteří zneužívali svěřené děti, věděli, že nedělají nic dobrého. Proto se s tím skrývali. Rozhodně nepočítali s tím, že by jejich chování někdo schvaloval. Možná bylo naivní a hloupé ze strany jejich nadřízených, že se vše řešilo skrytě.
v Církvi stejně jako v životě je převážná většina lidí slušných, kteří rozhodně neschvalují excesy prelátů a kněží. Je nás dost, co si myslíme, že Církvi by mělo jít o službu Bohu a zároveň i o spásu věřících. Nikoliv o majetek. Majetek pokud nějaký je, měl by sloužit potřebám celé Církve. Věřícím by mělo jít o spásu vlastní duše. V křesťanství nejde o bohatství, nejde o to uniknout trápení, ale jde o spásu duše, jak už bylo víckrát řečeno. Ať už ta představa formy spásy je libovolná.
Církevní hodnostáři, nejsou panstvo, ale služebníci, sloužícím svým bližním na cestě k Bohu. Pokud neslouží, budou dříve nebo později odvrhnuti. Setrvávali-li ve hříchu a nekají se, nejsou účastni na spáse a nejsou těmi, kdo reprezentují Církev. Ani nejsou Církví. Církev jsou všichni věřící. Jen ti a nikdo jiný.