Bitva o hrnky

Vyrazil jsem si odpoledne do města. Jen tak, na oběd. Dostal jsem chuť na čínu. Jednou za čas neodolám a překonám svou šetrnost a lenost a jdu na oběd. Kung pao bylo docela dobrý.

Vyrazil jsem si odpoledne do města. Jen tak, na oběd. Dostal jsem chuť na čínu. Jednou za čas neodolám a překonám svou šetrnost a lenost a jdu na oběd. Kung pao bylo docela dobrý. Dal jsem si jej s rýží. Nic lepšího mě nenapadlo. Pak mi Markéta v telefonu vysvětlila, že si ho mohu dát ještě z nudlemi. Budu muset tuhle variantu vyzkoušet. Do dnešního dne jsem měl pocit, že se dá ke Kung pao jíst pouze rýže. Inu pořád se učím.
Najedl jsem se a vyrazil do knihkupectví. Byl jsem sice v pátek, když jsem si kupoval repráčky k pc, protože ty staré už různě škrdlaly a tak jsem cestou z blázince se stavil v prodejně, repráčky zakoupil prošel se po knihkupectví a jel domů. Totéž dnes. Knihkupectví odolám málokdy. Stojím u regálu prohlížím zrovna nějakou moudrou knihu o marketinku, ne že bych si nějakou hodlal koupit, ale přeci jen občas se podívám co zase ty slibotechny podnikatelům slibujou. Onehdá jsem v Luxoru na Václaváku poslouchal nevychovaně (nešlo neslyšet) rozhovor dvou gentlemanů asi mého věku, jak se rozplývají nad jednou knihou podobného rázu. Taková americká kuchařka na štěstí. Jeden z nich ji označil za svou „bibli” v podnikání. Myslel jsem si svoje, ale třeba onomu pánovi skutečně pomáhá. Já moc na tyhle kuchařky nevěřím a neznám nikoho, kdo by na základě četby těchto „skvělých knih” zbohatl a nebo vybudoval prosperující firmu.
Ale to jsem odbočil. Stál jsem, listoval jsem v té brožurce a najednou mě někdo zdraví. Kouknu a on to jeden můj bývalý klient. Trochu jsem se podivil, cože tam dělá zrovna on. Ne že by zaměstnání prodejce knih bylo v mých očích něco hodno malého respektu. Nikoliv, ale tenhle člověk, co vím má vysokoškolské vzdělání, dokonce psychologické. Pracoval léta v jedné státní instituci jako klinický psycholog a najednou se pohybuje po prodejně jako prodavač. Letmo jsem pohlédl na jeho visačku a on mi začal vysvětlovat, že v té instituci dal výpověď, učí někde na škole a tady si tak zlehka odpočívá. No nevyvracel jsem mu to. Když jsem jej poprvé před třemi lety viděl na komunitě v blázinci, vypadal podstatně lépe než dnes. Ačkoliv se dušoval, že už rok nic. Dokonce chodil ke mě nějaký čas na skupinu, dvakrát začínal. Pak se ztratil a slyšel jsem už jen hrůzostrašné zvěsti o jeho osudu. Všechny byly pravdivé a byly ještě horší, než se říkalo.
Nemívám ve zvyku se příliš vybavovat s bývalými pacienty, pokud je potkám na ulici. Zeptám se a co dělají a pak si jdeme každý svou cestou. Tedy pokud jsou střízliví. Tenhle byl. Chvíli jsem se mu proti svému zvyku věnoval víc. I když mi sice říkal, že skoro rok abstinuje, tak mi přišel hodně roztřesený. Stín onoho sebevědomého muže, který se vždy pobaveně na komunitě usmíval, když mladé kolegyně s ním chtěly probírat jeho věci. Na mě si tak moc nedovoloval a dokonce, jak už jsem řekl, chodil nějaký čas do mé skupiny na Palmovce. Byla to jeho aktivita a zájem projevil skutečně sám. Nějaký čas vždy chodil, pak se ztratil, začal znova pít a rozjel svůj starý kolotoč. A aby to neměl zas až tak jednoduché, tak se opakovaně rozcházel a znovu dával dohromady se svou partnerkou, kterou znám, neb je také psycholožka a s tou jsem absolvoval seminář „Lege artis v psychoterapii” Ji jsem tedy znal dříve než jeho. tehdy si mi stěžovala, že má chlapa co chlastá. Nakonec se prochlastal a prorozcházel až k pokusu o sebevraždu, který rozhodně nebyl demonstrační.
Až v blázinci jsem pochopil o koho se jedná o kom mi to vlastně říkala před léty. Že jsou partneři jsem se dozvěděl vlastně až v blázinci, když jsem ji sním potkal. No, vlastně jsem o něm přemýšlel pak celou cestu domů, tedy mimo chvíli, kdy jsem potkal v tramvaji Mirku, která ke mě chodila na stáž do Řeporyjí na skupinu pro rodinné příslušníky. Ta mě pro změnu informovala, že pracuje jako terapeutka v komunitě pro lidi s poruchou osobnosti. Nezávidím ji to. Ale konečně i takových jsem pár potkal. Chlast, drogy, porucha osobnosti, zážitek dlouhodobý a zaručený.
Mirka jela jen dvě stanice, Vlastně naskočila do tramvaje protože mě viděla. Udělala mi radost. Stačil jsem se jí jen zeptat co vlastně dělá a jestli už je vdaná. Není, povídala.Konečně je ještě mladá. Abych se vrátil k psychologovi. Na něm jsem si zase uvědomil k jakým pádům vede pýcha. Není první takový. Měl jsem pacienta lékaře, bývalého primáře, co jeden čas „odpočíval” od náročného povolání jako revizor MHD. Pýcha je svinstvo a opilecká pýcha je dvojnásobné svinstvo.
Poslední tři dny vůbec byly nabity událostmi. A to jsem se skoro nehnul z domova. Televizní nabídka, setkání s Mirkou a psychologem a informace od Justýny, že se jí velmi líbila má třetí kniha a už ji předala potřebným. Zajímavá informace a nevyžádaná informace. Udivilo mě její sdělení. Jsem nepředpokládal, že by byla ochotna investovat 219 Kč do koupě knihy ode mne. Nakonec, není to nejhorší investice v jejím životě. Ale konečně třeba mi chtěla udělat radost a dát mi najevo, že bedlivě naslouchá tomu co říkám a píši. Konečně proč ne?
Další taková událost byla, že se potvrdilo, co jsem prozradil nedávno jednomu svému známému, když mi oznámil, že se rozvádí, se ženou se na všem dohodl a tedy to bude „dýchánek, skoro až do růžova mejdánek.” Prostě tehdy jsem jej upozornil, že si myslím, že to až takový mejdánek nebude. Škaredil se na mě. Ale dnes mi volal a líčil mi dramatické události kolem peněz a majetkového vyrovnání. Nemohl pochopit, že ač jeho žena, která vydělává „pouhých 150 000 Kč” měsíčně od něj vyžaduje toho tolik.
Divil se že ona je přesvědčena, že ona má právo si nechat dům a on má právo ten dům splácet, ale rozhodně mu nebude patřit, Ani dům ani cokoliv z jeho zařízení. Osobní věci jako trenky a košile si údajně smí odnést. Navíc dostal od své ženy doporučení aby si našel levný podnájem mimo Prahu. V Praze jsou prý drahé. Laskavá žena. Levný podnájem, protože ona předpokládá, že ji samozřejmě bude platit takové výživné na děti, aby ona mohla plně uspokojit své ambice na jejich vzdělání a zachování své dosavadní životní úrovně. Jen tak mimochodem, návrh na rozvod podala ona.
Nemohl dále pochopit jaký má smysl takové chování, když ona přece musí vědět, že se zas tak zlehka okrást nedá. Prozradil jsem mu, že tohle je zcela běžný manévr, kdy jedna nebo druhá strana vznese naprosto extrémní požadavky, ze kterých posléze velkoryse slevuje. Tedy někdy. Jsou i tací co nesleví a pak je to skutečná bitva o každý hrnek. Můj známý byl zcela nedávno přesvědčený, že k bitvě o hrnky nedojde. Začíná pod tlakem událostí měnit názor.
Jednoduše minimálně jeden z páru zkusí, co se opravdu dá urvat. Byl zcela konsternován z jejího chování a přesvědčení o jejích nárocích. O nárocích na právo ho vykopnout bez náhrady. Byl jejím chováním skutečně rozhořčený. Až řval. Jinak je to velmi distingovaný a decentní muž. Ale každý z nás má občas slabou chvilku. Doporučil jsem mu dobrého právníka, který to s tou ženou probere sám, bez jeho účasti a tím si dá šanci, že neskončí v cele předběžného zadržení a nebo v horším případě ve vazbě za násilné ublížení.
Mít majetek a rozvádět se to dává skutečně mnoho možností jak přijít o nervy, občas i svobodu a nebo dobré mínění o sobě i tom druhém. Dále rozvod poskytuje i možnost se o sobě dozvědět jaký doopravdy jsem. Tedy podle názoru toho druhého. Jo jo, život je někdy komedie, co zpočátku vypadá jako tragedie. Jedna dvě bitvy o hrnky a život je skoro za námi. Tři dny plné událostí. A navenek to vypadalo, že se nic vlastně neděje.

2008