Cvičím a bolí mě tělo. Když tělo bolí, svaly rostou, říkají někteří. Tak
Cvičím a bolí mě tělo. Když tělo bolí, svaly rostou, říkají někteří. Tak
nevím, jestli chci mít narostlé svaly, ale spíš jde o sílu. Tak uvidíme o
kolik zesílím. Fakt je, že se mírně zlepšuji. Systém malých opakování a více
sérii, mi vyhovuje. Přijde mi podobný fyzické práci, kterou jsem kdysi
dělal. Také tam většinou byly menší počet opakování, změny v pohybu i námaze
a síla rostla. Absolutní rekordy jsou dnes třeba ve vzpírání větší, než
kdysi, ale lidé byli v průměru tehdy zdatnější, silnější, vytrvalejší.
Život je tlačil do zvládání zátěžových situací, museli se víc spoléhat
na sebe, věděli, že dostanou jen, co si opatří vlastní prací. Udělal jsem
kdysi chybu, když jsem přestal fyzicky pracovat, že jsem se věnoval jen
uvolňovacím technikám. Zapomněl jsem na to, že fyzická práce posilovala a
vlastně, když jsem přestal fyzicky pracovat,. Má síla šla hodně dolu. Takže
dnes se pokouším se dostat aspoň na polovinu toho, co bylo kdysi.
Musím pomalu, po kouskách, tak jak mě to učili trenéři, když mi říkali:
„Kluku, nikam nechvátej, nebo se odděláš.” Stejně tak ti staří
chlapi, co nikam nechvátali, na všechno měli dost času a stejně stihli
udělat, co se udělat mělo.
Před rokem a půl jsem s posilováním začal trochu laškovat, až jsem se
propracoval k tomu, že se nechám vést jak knihou Paula Coach Wadeho:
„Trénink vězně,” která mi přijde velmi kvalitní pro začátečníka,
nebo jedince, co se vrátil ke cvičení s vlastní vahou, což byla oblíbená
disciplína mých prvních zápasnických trenérů. Tělo sice bolí, ale není to
ničící bolest, kterou nelze překonat, ale taková ta spíš příjemná, co se dá
postupným zahřátím odstranit a tělo potom vlastně je vláčnější.
Jógové techniky mne naučily pracovat s tělem, tak aby cvičení nešlo přes
bolest, sebekontrole a občasnému radikálnímu uvolnění. Uvolnění,které je nutné. Silová cvičení podle Pavla Tsatsoulina a Paula Coache Wadeho zase zapojit a
posílit skutečně každý sval. Obojí se doplňuje. Jedna metoda jde cestou
využití minima svalstva, druhá maxima, každá má jiný cíl, ale nekolidují.
Dám tomu čas a uvidíme, co se stane. Docela malý experiment staršího pána.
Většina mých experimentu dopadla dobře. A ty co se neosvědčily, jsem
nikdy nenechal zajít tak daleko, aby mne poškodily. Tak doufám, že skloubení
posilování s vlastní vahou, kettebelem a uvolňovací techniky z jógy mi budou ku
prospěchu. V dobách, kdy jsem dřel, tahal těžká břemena v práci a večer jsem
relaxoval za pomoci ásan, pranajámy, a meditačních technik. Jediné do čeho
se nepustím je vegetariánství a makrobiotika. S tím nemám moc příjemné
zkušenosti.
Pestrá strava mi vyhovuje. Vyzkoušel jsem ledacos, nakonec jsem omezil
jen pečivo, které jim výjimečně, jím maso, zeleninu, ovoce, tvaroh, oříšky a
cítím, že mi tenhle způsob vyhovuje. Sem tam ovesné vločky, sušené ovoce.
Jo, život poskytuje možnosti, jak se bavit. Skoro zadarmo. Jíst se musí, ale
tenhle způsob stravování je v možnostech běžného člověka s běžným příjmem,
cvičení doma nestojí skoro nic. Jde jen o to, jestli budu mít chuť cvičit.
Smysl cvičení pro mne má, takže vlastně nic mi nebrání se zlepšovat ve
vytrvalosti a sílit.
„Paže tuž a vlasti služ.” Říkali kdysi Sokolové, když
cvičili způsobem, kterému dnes mládež říká „workout.” Sokolové se svým
zakladatelem Tyršem už dávno věděli, co je dobrého. Takže jak je vidět, nic
nového pod slunce. Nakonec Tsatsouline, Wade používají výraz „old
schoole.” Neboli „Stará škola.” Tyrš, Wade, Tsatsouline,
středověcí válečníci.
Spartští bojovníci, řečtí atleti, ti všichni používali právě kalisteniku
k zesílení a jejich těla měli tvar atletů s přirozenými svaly, ve kterých
se skrývala síla. Je až obdivuhodné, jak vypadají muži na fotografiích
starých víc jak sto let, co cvičili jen s vlastním tělem, nebo řecké sochy
znázorňující tehdejší atlety. Jaká vyváženost a energie je vlastní těm
sochám.
Inu, ono opravdu je vše vymyšleno a pokud někdo přijde s něčím
„novým,” nové se nakonec ukáže jako staré. Bylo by divné, kdyby
lidé, kteří se živili jako vojáci, strážci byli nepřipravení, neměli kondici
a systém cvičení, které jim pomáhalo udržet a zvětšit jejich maximální sílu.
Nakonec kult síly byl vždy v dějinách lidstva přítomen. Je dobře že se
vrací. Protože mimo několika málo nadaných jedinců, jeden každý si může svou
osobní sílu zvětšit a je mu ona síla i v dnešní době ku prospěchu.
Vrátím se tedy na cestu síly, uvidím jak a nakolik se v mých letech se dá zvětšit. Chce to čas, vytrvalost a výsledky se jistě dostaví. Už ve svých letech vím, že pomalý nácvik, znamená rychlý úspěch. „ Jak říkali naši křesťanští předkové. „Ani Řím nepostavili za den.” Jo jo.