Ad personam

Velmi často se v diskusích, ať osobních, nebo internetových, objevuje

Velmi často se v diskusích, ať osobních, nebo internetových, objevuje
Argumentum ad personam: Wikipedie k tomu říká: „Pozorujeme-li, že odpůrce nás předčí a že nedostaneme za pravdu, pak buďme osobní, urážliví, hrubí […] přecházíme od předmětu sporu […] k odpůrci a nějak napadneme jeho osobu

Pochopitelně ani pod mými blogy se tomu nevyhnu. Mnozí lidé kritizují můj
způsob popisu některých událostí, jako negativní vylíčení té či oné osoby.
Proti kritice nic, pokud je asertivní, což znamená vyjádřený pocit, tohle se
mi zcela nelíbí, pak pokrčím rameny. Pocit je pocit, přes ten vlak nejede. V
momentě, kdy se začne zaobírat tím, jestli jsem schopný někomu pomoci, a ví,
kde mě bosá noha tlačí, pak nejde o kritiku, ale hodnocení a argumentaci buď
„argumentum ad hominem, nebo argumentum ad personam.” Argumentum

Popisuji-li chování opilé ženy, která se chová pro sebe nevýhodně, nejde
o názor. Ale o realitu. Popis, kterým ukazuji, jak se ten člověk chová. Lze
asi těžko najít v popisu opilé ženy něco pozitivního. Pozitivní bude možná
to, že se třeba nepozvracela na veřejnosti, nezapálila záclony, atd. Popis
reality, popis chování některých žen může v mnohých vyvolat pocit, že
mám potíže s ženami. Pak onen kritizující přejde do výše uvedeného způsobu
argumentace. A nebo mu nejde o diskusi, pouze jen o možnost si vyřídit účty.
Proč a jaký má důvod, většinou nevím, neb příspěvky bývají bez podpisu, nebo
podpis druhu Petr. B. Kdo je Petr B, nevím, Petrů znám hodně.

Nemám rád opilé ženy, stejně jako nemám rád opilé muže. Nijak s nimi
nediskutuji, protože diskutovat s opilými nepovažuji za smysluplné. Pokud
jsou lidé ve stavu opilosti, vyhýbám se jim.

Jsou-li lidé střízliví, tedy ti, co mají s alkoholem problémy jak muži,
tak ženy, klidně s nimi mluvím. Vidím-li, že se některá žena chová v
opilosti tak a tak, nesoudím ji. Jen klidně popíši její chování. Vnímá-li
někdo tento popis jako negativní vykreslení, pak tomu tak bude. Opilci dost
často vyvolávají negativní pocity u střízlivých lidí,a z jejich strany pak
následuje odmítnutí opileckého chování.

Taková je realita. Mnohé ženy i muži vyvolávají svým chováním pohoršení,
díky kterému se pak zastydí. Člověk může změnit své chování tehdy, až když
se začne za své chování stydět, stydět se začne, když lidé svou zpětnou
vazbou mu dají informaci, že se děje něco nepatřičného.

Chápu, že na mě jako na terapeuta mohou mít své požadavky, i přesto že
nejsou mými klienty. Požadavky mít mohou, ale nejsem si jistý, zda jim chci
jejich představy o tom, jak má psát terapeut, chovat, mluvit, splnit.
Nejspíš nechci. 🙂 Dokonce jsem přesvědčen, že nejsem terapeut pro
každého, jen pro ty, co si mě vyberou a věří, že jim jsem schopný prospět. A
o tom, komu jsem schopný, nebo nejsem schopný prospět, rozhodují jen a jen
moji klienti. Nikoliv komentující pod blogy. Ti mohou vyjádřit pouze a
jedině svou pochybnost.