Jako obvykle v sobotu, vyrazil jsem na procházku. Není moc vedro, chodí se pěkně a po celodenním a částečně i nočním vysedávání u pc a Macbooku se mi šlo pěkně.
Jako obvykle v sobotu, vyrazil jsem na procházku. Není moc vedro, chodí se pěkně a po celodenním a částečně i nočním vysedávání u pc a Macbooku se mi šlo pěkně. U Macbooku jsem seděl z toho důvodu, že jsem nastavoval účty na Appstore, účty na používání kreditní karty na placení přes internet z druhého účtu, který mám čistě jen na tohle a abych zabránil nějakým nepřístojnostem, mám tam vždy je částku určenou na onu věc, kterou chci koupi. Případně tam něco přepošlu z jiného účtu. Ono se i občas zachce něco zakoupit jak v onom Appstore a nebo jinde a bez kreditní karty je to problém. Navíc je to dobrá příležitost jak s e něco naučit, nebát se internetu a nebát i něco zkazit. Kdo se z chyby poučí, chybu neudělal. Říká Vivekananda. Jinak prý úžasný duchovní učitel. I když já moc na ty duchovní autority moc nedám. Asi už jsem příliš starý, než abych si neuvědomoval lidskou slabost a omezenost. To se prosím týká i mě. Jsem si vědom svých nedostatků, více či méně je tutlám a dopřávám si ten luxus byt nedokonalý především, když jsem sám.
Svoji nedokonalost osvědčuji v několika oblastech,ale protože jsem se dožil docela dost let, tak se s tím zřejmě dá i žít. Jen lituji ty chudinky mladé naivky, které chtějí ve mě spatřovat „Pana Úžasného.” Zažijí pěkné zklamání. Znal jsem jednu, která každého, kterého uhnala líčila svým kamarádkám a známým, jako toho naprosto nejúžasnějšího. Nej, ve všech směrech. Když už takhle líčila asi pátého jako ze všech nej, a dělala to v mé přítomnosti, neodolal jsem a poznamenal, že vlastně střídá dlouhý zástup úžasných mužských a mate mě tedy, z jakého důvodu to dělá. Stačilo zůstat u jednoho. I když. Změna je život. Zaškaredila se na mě a řekla mi, že jsem hnusnej jako vždy. A nechápu co je láska
No asi jsem hnusný byl, přeci jen vzít někomu iluze je v očích mnohých ta nejtrestuhodnější věc. Zrovna nedávno jsem jednomu vzal iluze, naději a pohodu, když jsem po čtvrthodinovém líčení všech jeho úspěchů, ho zarazil v jejich nekonečném výčtu, řekl mu, že by mohl kandidovat na presidenta a zeptal se, co tedy potřebuje za svých pět set korun, ode mne, když je tak úspěšný, skvělý a dokonalý. Znám ho asi šest let. Vyhodil jsem ho ze skupiny. Kdysi. Vyhodil protože lhal, podváděl, zneužíval skupinu svými manipulacemi a pak se ještě pokusil chodit zadarmo. Letěl jak namydlený blesk. Byl to terapeutický vyhazov. Zkusil ještě několik terapeutek a ty ho vyhodily také. Za vyhazov mi dnes poděkoval. No děkování byla další součást jeho hry. Říkat, co si myslí, že chci slyšet. Takže jsem mu prozradil, že si za svých pět set korun přišel se mnou zahrát hru, kterou jsem hrál s lidmi, když ještě nebyl na světě a zeptal se jestli má skutečně něco na srdci. Pak z něj vylezlo, že ano. Je sám mezi lidmi. Nedivil jsem se. Sice abstinuje, je na svou abstinenci patřičně hrdý, ale jinak si zřejmě užívá jen když se mu podaří někoho pěkně využít, oblafnout.
Bylo zábavné ho pozorovat jak při líčení toho jak šponoval jednoho homosexuála, který se do něj zamiloval. Vzal ho na byt a můj klient s ním hrál hru, která by se dala nazvat. Pomazlil bych se, ale… Nepomazlil se s ním, jen tři čtvrtě roku u něj bydlel zadara. Takže nejen dámy, ale i někteří muži ovládají tu hru na sympatii, jen jim ale brání ostych, případně jiné hluboké důvody, kterým ten toužící po mazlení zásadně nemůže rozumět. Jsou to vždy zásadně: Naprosto závažné, těžko pochopitelné a vysvětlitelné důvody, proč nenechat toho toužícího uskutečnit naplno svou touhu.
Tak potom, když si zformuloval svůj kontrakt, mohli jsme se domluvit na nějaké další práci. Začneme změnou chování. Třeba pochopí, že pokud lidi přestane zneužívat a využívat, nebudou do něj lidi stabilně kopat. Dokonce, většina lidí ho přijme jako sobě rovného. Problém závislosti, (a závislý je závislý až do smrti, bez ohledu na délku abstinence, ) spočívá v tom, že jeho základními symptomy jsou, lež, podvod, zlodějna. I lidé, kteří nejsou závislí lžou jak když tiskne, podvádějí až se hory zelenají a kradou, že až hřbet ztrhají, ale u závislých je to norma, která jim pomáhá přežít. Norma dovedená u mnohých až k dokonalosti. Ta dokonalost mnohé doslova nakonec zahubí a ty, co nezahubí, dovede spolehlivě do totálního debaklu. Proto je tak důležité u závislých dbát v terapii v první, a to dost dlouhé fázi, na dodržování pravidel, po malých krocích zvládání zátěžových situací a časem, jen tak jakoby mimochodem se najednou bavíme o věcech, které jsou tajné, vážné, skryté a na povrch většinou v životě poprvé vyplouvající.
Což je bolestivé, nepříjemné a pokud se tím lidé nebojí projít, pak se změní, protože se stali duševně odolnější. Hnis vytekl, rána se zhojila, horečky přestaly. Tak by se dal připodobnit ten úzdravný proces. Nedá se to stihnou v základní léčbě, samotná abstinence většinu těchto potíží neodstraní. Přetrvávají potom potíže v rodinách, jiné vztahové potíže, pracovní. Protože sice abstinuji, ale zneužívám, využívám, manipuluji ty druhé a ještě mám pocit, že když jsem přestal třeba chlastat, hazardně hrát, nebo fetovat, udělal jsem tím někomu službu. Sice hlasitě artikuluji, že oni přeci abstinují pro sebe, jenže jejich slova a jejich skutky nejsou v souladu.
No a terapie je k tomu, aby mimo jiné na onen nesoulad poukázala a dala informaci klientovi, že: pokud se chováš takhle, pak se lidé k tobě budou chovat taky takhle. Naše skutky se k nám vracejí. Mnozí se diví, že jejich rodinní příslušníci se k nim chovají stejně, jako před tím. Ti rodinní příslušníci totiž nemají nemají zas až tak velký důvod k nějakému nadšení a obdivu, protože sice synáček nefetuje, nebo nehraje, ale že by zapojil své síly do vlastní obživy, vzdělání, dochvilnosti atd, tak to nehrozí.
Problémem může být abstinentská pýcha. Předtím to byla třeba opilecká pýcha, kdy všechno byla maličkost. v…Všichni byli slabí a špatní a pokud by jemu, géniovi neházeli klacky pod nohy a nekazili mu život a úsilí, to by koukali. Jen se nikdo nedozví, na co? Ale časem jak jde terapie a postupně opilecká pýcha mizí abstinentská pýcha, protože najednou se ukazují takové věci, že by se jeden schoval na dno nejhlubšího oceánu, nebo dva tisíce metrů pod zem. Nakonec i ta abstinentská pýcha pomine a nastane přirozené sebevědomí, kdy je si člověk vědom toho, kdo je, jaký je, co může a nemůže. Uvědomí si co je jeho, smíří se ze skutečností, že je závislý, smíří se s minulostí, smíří se s tím, že ne všichni jsou nadšeni z jeho abstinence a z toho, že funguje jako převážná většina lidského společenství. Dokonce se smíří i ze svojí nedokonalostí, přestane s ní bojovat a zkouší zlepšovat drobné detaily, které mu kazí pověst a obraz.
Ty vylepšené drobné detaily, mají neuvěřitelnou moc změnit mínění okolí. Oholený, nepáchnoucí, třeba i ze spravenými zuby chlap je zcela jinak vnímám především ženami. Ty samé ženy, co nemohly tomu vožralýmu dobytku přijít na jméno a většinou mu zařídily izolaci v okolí. Tak ty samé, ty „zcela nekompromisní” válečnice si první všimnou, že ten kořala vypadá jako člověk. A vždy se najde jedna či dvě a někdy i více žen, co mu otevřou dveře do společnosti a některé i srdce. A vždy je to jen z toho důvodu, že přestal nejen hrát a dělat dluhy, fetovat a krást v samoobsluze chlastat a vykopávat dveře a řezat v noci ženu, ale přesně pro tu oholenou tvář, dochvilnost a změny mluvy.
Chlap co přestane v dámské společnosti se chovat jako zlitý dlaždič a žena, co opustí manýry zfetované šlapky najednou zjistí, že ji lidé vidí trochu jinak, což je oba uklidňuje. Po čase a postupné změně okolí , protože všimněte si že i vaše okolí prodělává změnu, jsou v úplně jiné pozici. Konečně o tomhle vím docela dost i osobně. Za ty roky se změnilo mnohé v mém životě, právě třeba jen pro ty vyčištěné boty, čisté košile a spravené zuby.