Markéta mě vyklopila na červené za Plzní a zhruba pětikilometrovými úseky jsem dnes zvládl 36 km. Na novopečeného dědu by to mohlo být uznáno jako dostačující.
Markéta mě vyklopila na červené za Plzní a zhruba pětikilometrovými úseky jsem dnes zvládl 36 km. Na novopečeného dědu by to mohlo být uznáno jako dostačující. V Přešticich jsem si dal oběd ve Spolkovém domě a poslouchal jsem partu cyklistu středního věku. Tři páry. Když už měl každý ten pár asi třetí pivo poznamenal jsem,že zákon a policie číhá na opiĺé účastníky silničního provozu. Neříkali nic. Zřejmě mli pocit, že se jich to netýká. No a když uz jsem byl v tom školení učil jsem čísnika sčítat a odčitat. Chvili mu trvalo a musel jsem názorně i na kalkulače ukázat, že 75 plus 25 plus 2×20 to celé dohromady dělá 140 Kč a nikoliv 163 Kč. Po chvili pochopil, přijal 140 Kč a popřál mi št´astnou cestu. Inu asi ho ve škole paní učitelka zanedbala.
Jo holt feminizované školství nadělá paseku.
Rozhodl jsem se pro dnešek, že trasa povede přes Klatovy, Nyrsko a sv. Kateřinu, kde jsem sloužil na vojně a několik měsícu i státní hranici střežil. Nebyl jsem na sv. Kateřine 39 let. Tak bych moh zkusit vylézt jeden kopec navíc a podívat se jak to vypadá bez drátu. Jestli je tam ještě ta budova pohraniční roty a co vubec. Jo kde jsou ty časy, kdy jsme z Nyrska vraceli se zpěvem z vycházky a zpívali tu zakázanou leč oblíbenou, co si z ní pamatuji jen refren. „dnešní heslo hranic. Na vojně jsme na nic. Další hesla tady jsou, Neprojdou, když nepujdou.“ A pak jsem to měl někam za toho totáce dotáhnout.
d
ˇ