Byl to hodně těžký den, ten včerejší. Z pondělí na úterý jsem špatně
Byl to hodně těžký den, ten včerejší. Z pondělí na úterý jsem špatně
spal, šel jsem do blázince nevyspalý, nijak se mi tam nechtělo. Cítil
jsem, že bych raději byl doma. Jenže, práce nepočká. Tak podle
anglického hesla:„když je ti něco nepříjemné, vykonej to!”
Takže jsem začal pracovat. Dá se říci, že jsem se vlastně dost dobře do
večera nezastavil. Ale kupodivu i přes nevyspání mi práce šla docela od
ruky.
Takže jsem lehnul, usnul, probudil se do Štědrého dne. V noci, kolem
třetí. Chvíli jsem dumal nad narozením Ježíše Krista. Moc jsem toho
nevydumal, nějak mě vystačí ten „skoro barvotiskový
obrázek,” jak se o události vyjádřil jeden katolický intelektuál,
momentálně u nás se léčící ze závislosti na alkoholu. Ale nemyslel to
hanlivě, on jen díky biblioterapii, co vede Prokop Remeš v tom našel i
něco víc, než se tradičně hledá.
Občas promýšlím, to tajemství skloubené do lidství a božství zároveň
v postavě Spasitele, Vykupitele. Narodil se jako člověk, jako člověk
zemřel, chodil po světě jako Boží Syn a čekáme, až se vrátí a bude
soudit živé i mrtvé a jeho Království bude bez konce. Jo, tak se modlíme
v Credu a máme z toho občas chaos. tedy já aspoň mám, což mi nijak
nezabraňuje tomu věřit.
Jsou tajemství, které člověk moc nechápe, jen věří, že jsou pravdivé.
Jsou tak velká ty tajemství, že musí být zázračná, aby mohla být
skutečná. Pochopitelně mě neberou nijak ty odkazy, jak Církev použila to
či ono. Osobně si myslím, že tohle je jen jakási projekce, těch, co si
potřebují potvrdit, že pro ně jsou Vánoce svátky slunovratu, nebo svátky
pro děti, nespokojí se s jedním tajemstvím, co je přesahuje a pokusí se
to tajemství vysvětlit, tak aby bylo jasno, že zlovolníci, si to vše
vymysleli, aby mohli zotročit lid.
Nevědí a nevěří, že Církev vyžaduje, aby víra byla skloubená s
rozumem. Mě osobně víra nijak nebrání používat rozum, pokoušet se být
svobodný, protože pokud promýšlím ta tajemství, pak mi dochází, že
některé věci prostě neodhadnu, nepochopím, musím se smířit s tím, že
jsou mimo můj rozum a přesto fungují. V tom mi vyhovuje ta katolická
tradice, katolická mystika a to všechno, co Církev poskytuje a nabízí. V
tom myšlení jsem svobodný.
Vánoční zvyky má každý kraj, země odlišné, ale jedno je společné.
Půlnoční Mše, kde se připomíná narození a ukřižování plus vzkříšení
Spasitele. V tomhle se nelišíme. Kdekoliv na světě stačí zajít do
kostela, člověk sice nemusí rozumět danému jazyku v němž se mše koná,
ale celkem pokud je s liturgií obeznámený, ví, o co se jedná. Jo
katolický universalismus má něco do sebe.
Nic, opustím ten teologickofilosofický diskurs, mohl bych se v něm
utopit. Stručně a jasně řečeno. Je Štědrý den, mám nakoupeno, uklizeno.
Neb jsem nakoupil po troškách, uklizečka přišla, uklidila. Dobře jsem se
vyspal, do pondělí nic nemusím, jen se tak trochu starat abych nebyl
hlady. Což je celkem příjemná záležitost, projít se, zacvičit si, jít do
kostela. Modlit se a tak.
A nakonec kousek z Benedictus.
…a ty dítě budeš prorokem
nejvyššího, neboť půjdeš před Pánem, připravit mu cestu, dát jeho lidu
poznat spásu, v odpuštění hříchu, pro slitování a milosrdenství našeho
Boha, kterým nás navšívil vycházející z Výsosti, aby se zjevil těm,
kdo žijí ve tmě a v stínu smrti a uvedl naše kroky na cestu pokoje.