Prošli jsme několik butiků a nic se jí nezdálo. Počítal jsem s tím, konečně neznám ženskou, co by věděla přesně co si jde koupit. Stejně pro většinu z nich je nakupovaní relaxace.
Prošli jsme několik butiků a nic se jí nezdálo. Počítal jsem s tím, konečně neznám ženskou, co by věděla přesně co si jde koupit. Stejně pro většinu z nich je nakupovaní relaxace. Nakonec jsme skončili v Prioru. Tam jsem si všiml jedněch šatiček a ukázal jsem ji je. Jednoduché, a z kvalitního materiálu. Koukla na mě, vzala a odešla do kabinky. Zkusila, zatím co jsem očumoval kolem. Vyšla ven a řekla. „Staříku, máš vkus ty si vezmu.” Nadmul jsem se pýchou. To se nepovede každý den, vybrat ženský šaty aby se jí líbily. Vrátila se do kabinky, převlékla se zaplatil jsem u kasy a vyšli ven. Měl jsem hlad. Oznámil jsem jí to. Zamyslela se a zeptala. „Chceš jít někam na oběd a nebo si něco uvaříme.” Měl jsem chuť jí spíš domu a doma něco spáchat. Přijala můj návrh.
Cestou jsme nakoupili v supermarketu, sedli na autobus a jeli k mě. Dojeli, vstoupila, rozhlédla se. Nechal jsem ji ať se o bytě projde. Mlčky si prohlédla co kde je. Nemám nijak závratně velký byt, takže byla hotova rychle s prohlídkou. Nijak nekomentovala vybavení nebo úklid. „Kam si můžu sednout? Zněla otázka. Kam chceš mimo křesla u okna. „Zrovna si tam chci sednout.” Oznámila. ,”Jo jo, sedni si tam a já tě potom až si budu chtít sednout, vyndám a přemístím. ” Souhlasil jsem. ,”Jsi hrozný macho staříku.” Poznamenala. „Jsem a pamatuj si to. Lepší už to nebude.” Udělala zamyšlenou tvář a zvedla prstík a vzdychla. „To budu hodně stará než tě vychovám.” Ušklíbl sem se a opáčil. „To jo, možná se toho výsledku výchovy ani nedožiju a pokud jo, tak si už nebudu pamatovat, co jsem měl umět. ,”Vyprskla smíchy. Pokračoval jsem ve vaření. „Chceš pomoct?” Vyzvídala a nedůvěřivě se dívala ke kuchyňskému koutu. „Ne.” Zamítl jsem. „Dva v posteli je bezva, dva v kuchyni je problém.”
„Pusť nějakou muziku.” Byla její další žádost.Ukázal jsem na desky a cd plus kazety naskládané v knihovně a na psacím stole. „Vyber si co chceš pustit.” Chvíle se probírala cdčkama na stole a potom vytáhla „hrůzu,” co tu nechala Michala, když tady byla naposledy. Michalu jsem si nechal pro sebe. Necítil jsem potřebu ji sdělovat, že mají spolu podobný vkus. Skoro i věk. Tolik mi zas ten rap nevadil, abych nějak protestoval. Byla na mě vlídná a nepustila věž naplno. Seděl prohlížela obrázky na stěně. Pak se zeptala. ,”Kdo to je?” A ukázala na fotku mé bývalé ženy visící na stěně. „Magda, moje bývalá žena.” Zvedla se z křesla a šla si ji prohlídnout. „Jindřichu, to tě vážně chtěly takovéhle krasavce? Polkl jsem odpověď, protože jsem si dobře pamatoval, co mě všechno ta krasavice stála. Peněz, nervů, let života. ,”Jo jo, jsem nadanej.” Vykroutil jsem z toho. „navíc, krásná byla před dvaceti lety, teď už to trochu oprýskalo.” jsem dodal.
Podívala se na mě, a s vědoucností jak ženy umějí být vědoucí, řekla. „Ty jsi asi hodně miloval, vid?” Pokrčil jsem rameny a jen si vybavil ten den, před víc jak dvaceti lety, kdy jsem Magdu potkal prvně. Šla se svojí kamarádkou, v dlouhé sukni tričku z ramínky, bez podprsenky po Tyršovce. Tu dobu co jsem s ní byl nikdy podprsenku nosit nepotřebovala. Ani po porodu ne. Veronika na mě zamávala a zvala mě ať jdu s nimi, tancovat na Střelnici. Šel jsem, také klouzala v náručí po parketu, stejně jako Hana včera, také na mě udělala oči. Pro změnu zelené. Mohla si vybírat a vybrala si mě. Dodnes nevím jestli se mám z toho radovat, nebo plakat. Ale už jsem ji otruchlil. Dlouho jsme se jí nemohl zbavit. Až po létech jsem ji byl schopný potkat bez třesu kolen. Nakonec jsem neurčitě směrem k Haně utrousil něco jako souhlas. Magdu většina favoritek unášela těžko. Chtě nechtě se s ní srovnávaly a nevycházely z toho srovnání dobře.
Hana se ke mě přiblížila, otočila moji hlavu k sobě a zeptala se. ,”Trápím tě?” Netrápila, v souvislosti z Magdou už mě netrápilo nic. Dcera byla velká, stýkali jsme se zřídka a od rozvodu uplynulo víc než patnáct let. Takže jsem jí to takhle řekl. Pustila mě a šla si sednout. Kupodivu, už si do křesla u oka nesedla. Najedli jsme se, jídlo pochválila a mlčeli jsem. Takové to ticho, kdy lidé nic nechtějí, nic nepotřebují, nic je netrápí. Pustil jsem své oblíbené „Pink Floydy.” natáhl se na zem, na koberec, zavřel oči a poslouchal. Lehla si vedle mne. Přitulila se a bylo cítit, že ji nejde o sex ani o mazlení. Jen tak si chtěla ležet vedle mne. Měl jsem ruce pod hlavou, její hlavu položenou na mém rameni a ruce. Pak jsem usnul. Probudil jsem se, a byl přikrytý dekou,
Hana seděla v křesle u okna a četla „Zaklínače.” Spal jsem skoro hodinu. Vstal jsem, vklínil se do křesla vedle ní a díval se kterou knihu o Zaklínači čte. Měla „Meč osudu.” Zaklínače mám rád. Zeptal jsem se. ,” Líbí se ti?” Přikývla. Zvláštní postava. On i Yennefer.” Vyprávěl jsem ji jak jsem na tuhle knihu narazil zcela náhodou u známých a půjčil si ji. Pak jsem si ji koupil. Postupně všechny díly. Přitiskla se šeptala,”Překvapuješ mě Jindřichu, překvapuješ. Nejen že jsi ochránce chudých děvčat, ale máš i pěknou knihovnu a muziku. Že ty lákáš jezinky na muziku a jídlo?” Souhlasil jsem. „ Pochopitelně, dávám návnadu na každý patro, aby se připlížily a potom je chytám do sítě.
,”Do jaký?” Šeptala. A začala se přibližovat rukama k mé hlavě. „Strháš ze mě šaty?” Vyzvídala. Netrhal jsem je, ale pomalu rozepínal. Kousek po kousku. Zase mě držela za vlasy a jemně a něžně mě líbala. Vzal jsem ji do náruče a odnesl do ložnice. Trochu pohodlí neuškodí. Byli jsem v posteli do večera. Večer se oblékla,odmítla doprovod a řekla. ,”Jestli to nebyl pro tebe jen hezký víkend, tak číslo máš, kde bydlím, víš a najít a zavolat mi musíš sám. S tím odešla. Klaply dveře a byla pryč. Seděl jsem na své místě, díval se střídavě z okna a na televizi, vůbec jsem netušil co v ní běží a myslel na tu holku o jejíž existenci jsem včera večer neměl ani tušení