Vánoce mám prakticky za sebou. Minulý týden, jsem si koupil
Vánoce mám prakticky za sebou. Minulý týden, jsem si koupil
Vivobarefoot, tenhle týden džíny značky Lee. Značku mou oblíbenou. Už
od raného mládí. Teď je ještě zkrátit, protože velikost je dobrá, ale
délka je nadměrná. Inu, nejsem nejvyšší postavy a s tímhle mám
celoživotní problém. Ale zvládám ho. Vnukům koupím nějaké knížky a
hračky a dcery si dárky pořídí za peníze, co jim dám. A mohu prožívat
advent a Vánoce, jak se sluší a patří. Modlitbou a rozjímáním.
Byl jsem po návratu domu unavený. Stačil jsem ještě nakoupit, ale
než dorazila má láska, usínal jsem u pc. Sice jsem si předtím udělal
páteční obligátní palačinky, v rámci dietního programu, kdy jím
zeleninu, ovoce, maso, ryby, ořechy. Jednou za týden nějakou moučnou
dobrotu. Třeba palačinky. Jsou snadné, dají se hned po hození na talíř
namazat šípkovou marmeládou a jíst.
Tohle jsou ty drobné radosti které mám. Včera ještě nebylo v tom
Tesku narváno, tohle nás teprve čeká, nakupování zase začne být
zajímavé, až po Vánocích. Do té doby se hodlám všem těmhle zařízením
pokud to bude v mých silách vyhýbat. Kdo má chuť ať se tlačí, já se
budu věnovat zajímavějším činnostem. Třeba čtením z Bible. Jako dnes,
kdy jsme si s kolegyní četli naše oblíbené úryvky ze Starého Zákona v
rámci duševní relaxace v polední přestávce.
Mám na iPadu kompletní Starý i Nový Zákon, takže není problém v rámci
duchovní obnovy, kterou si je potřeba čas od času udělat, si přečíst
nějaký zajímavý úryvek, a pak o něm přemýšlet. V adventním čase je tohle
docela dobrá činnost. Abych zcela nevyprahl. Nakonec, ono to zimní
období, kdy je tma, doma se dá rozsvítit třeba jen jedna lampička, škoda
že nemám kamna na dřevo, jako jsou v terapeutické místnosti na Palmovce,
kde by se dalo dívat do ohně a jen tak nechat běžet myšlenky. Jde tohle
i se svíčkou, ale kamna jsou kamna.
Hřejí, světlo od hořícího dřeva se mihotá, myšlenky bloudí, sem tam,
nic určitého, vystupují různé obrazy. Tyhle ty věci jsem praktikoval
právě už v dětství a když jsem mnohem později objevil jógovou techniku
tratak, co se k ní používá svíčka, nebyl jsem nijak překvapen jak to
funguje. Mysl se sama čistí od všech těch dennodenních nánosů,
vyprazdňuje se a pak zůstává jen ticho a klid. Fungují tyhle metody,
pokud se člověk nedá zahltit všednodenním ruchem.
Čím jsem starší tím víc zjišťuji, že je na všechno dost času. Co chci
udělat, udělám, nemám žádnou potřebu zrychlovat. Jdu si koupit boty,
projdu se do města, klidně jdu hodinu, cestou koukám co se děje kolem
mne. Stejně tak dnes. Koupil jsem kalhoty, chvíli klábosil s
prodavačkou, v poledne s kolegyní, nakoupil a pak dřímal u PC. Unavený,
ale nevyprahlý. Což je naprostý rozdíl. Únava je přirozená, vyprahlost
těla i duše, hrozná. Párkrát v životě jsem ten stav zažil. Od té doby si
hlídám, abych se do toho stavu nedostal, nebo jen minimálně.
Možná, když jsou lidé mladí, mají menší možnost díky malým dětem být
v nějaké větším klidu. Děti vyžadují pozornost a lásku, což je mnohdy
opravdu vyčerpávající. Ale i tak si myslím, že lze čas od času si najít
chvíli, kdy se člověk věnuje sobě samému, své duši, protože kdo ztratil
duši, i kdyby získal celý svět, ztratil všechno. Jak nějak říká Písmo.
Bohužel, většina lidí Písmo považuje za jakousi otřepanou
historickou pohádku, která nemá co říci dnešnímu člověku. Stejně jako ty
dávné myslitele, jakou jsou řečtí a římští filozofové, nebo středověcí
scholastici, kteří se zabývali duchovním rozměrem světa. Filozofové
nemají svět měnit, ale pouze jen ho vykládat, pokusit s nahlédnout na
svět trochu jiným pohledem, než se běžně lidé dívají. A my, co filozofy
nejsme, se můžeme podívat na sebe jejich očima.
Byly doby, kdy jsem měl pocit, že tohle všechno je už dávnou
překonané. O jak jsem se mýlil. Ale z omylů se člověk učí a tedy, nijak
se svými omyly, kterých jsem se dopustil a ještě se asi i dopustím,
netrápím. Omyl poskytuje příležitost dobrat se poznání. A s poznáním i
jisté stability. Většina dobrých věcí, co lidé používají ke svému
prospěchu, byla objevena metodou pokus omyl. Omyl nám ukáže cestu, která
nikam nevede.
Cesta, která nikam nevede,na tu se chytrý člověk vydá jen jednou.
Příště se ji vyhne. Může se mu stát, že občas jde víckrát v životě
slepou uličkou, ale to už k životu patří. Nedopouštíme se jen jednoho
omylu a nejdeme jen jednou cestou. Jedna cesta je jistota, ale hledání
je zajímavá činnost. Mnohé zajímavější, než jen ta „správná,
bezpečná cesta.” Prozkoumal jsme různé duchovní a náboženské
systémy, abych nakonec se zase vrátil odkud jsem vyšel. Křesťanství mi
poskytlo oporu při hledání různých cest. A při chůzi po nich.
Tak jsem si pustil potichounku, abych nevzbudil sousedy „Not
dark yet” od Boba Dylana.Trochu se v té noci zasnil, představil si
kam zase vyrazím. I to je možnost jak přemýšlet v adventu. Brzy bude slunovrat, den se
začne prodlužovat dálky začnou volat. No a na závěr neco jiného od Boba
Dylana Thunder On
The Mountain A že Bob jede, co? Jo jo