Ano ano, jak už vím, jsem politicky naivní, protože pořád si ještě myslím, že napřed se má člověk o sebe starat sám. Nikoliv stát, či společnost.

Opět jsem dostal nabídku týdeníku Týden, abych napsal sloupek o asertivitě. Spíše tedy o rozdílu, mezi asertivitou a agresivitou. Což si mnozí lidé zásadně pletou.

Šla po mě dáma. Dáma jménem „viroza.” Jak se to obvyklé dělá, dámu lze nejlépe uspokojit klidem, pohodlím a společným spánkem.

Petr Novák kdysi zpíval krásnou písničku „Hvězdičko blýskavá.” Stěžuje si v ní, že s tou hvězdičkou má svázaný život.

Mám pocit, že občas musím všechno nechat být a jen sledovat, co se děje. A počkat jak to dopadne. Píši o tomhle fenoménu, dost často.

Jsem rád, že nejsem sám, komu zkracují, nebo doplňují články, či rozhovory v časopisu „Týden.” Pan doktor Honzák má podobnou zkušenost.

Jak si tak sleduji ty různá videa o cvičení, práci s energií, uvědomuji si, jak je jednoduché se zabavit.

Sobota je sobota. Spát jsme šli pozdě, neb jsme do půl třetí rána probírali ten světa běh. Pak jsem ještě cvičil.

Ráno dorazil klient, omluvil se, zaplatil a chvátal dál a dál. Vlastně už druhé sezení měl něco naléhavějšího, nutnějšího.

Pokaždé, když slyším podobný příběh, překvapí mě zjevná podobnost chování účastníků. Nakonec je skoro vše jako přes kopírák.