Je zajímavé začínat den bouřkou. Leže v posteli, při vědomí, že mám střechu nad hlavou. Dává to člověku klid.

Kupodivu ráno mne nevzbudila vrtačka u souseda, ale probudil jsem se sám

Díval jsem se včera na „Singing in the rain”. Byl jsem nadšený z toho filmu, vlastně nikdy jsem ho neviděl, jen jsem z něj znal ústřední písničku.

Pokračoval jsem dnes v čištění počítačů. Našel jsem aplikaci pro Mac a dal se do práce. Jo mraky místa tak člověk objeví.

Není nic „lepšího,” než mazat smazané soubory v iPhone. Což zní divně, ale v iPhone existuje iTunes Syncing Caches.

Ráno mne probudila služka. Zapomněl jsem, že v úterý chodí. Naštěstí jsem byl oblečený a probuzený. Není nic příjemného, když mě někdo časně zrána kolem desáté překvapí v posteli.

Jsem doma. Kotník řekl dost. Tak tedy dost. Ráno v březovém hájku kousek od Čechtic, odpoledne v Praze. Na svatou Horu do Příbrami tedy někdy jindy.

Tedy za předpokladu, že jdete pěšky s ruksakem po světě a začne vás bolet kotník. Pak se všechny stopy mění, jak říká Kipling ve své moudré knížce „Knihy džunglí“.

Jo jo, dějí se věci. V pátek mě naložila má nejmladší dcera Babeta do rychleho auta svého milého Pavla. Tohle se událo v Lázních Bohdaneč. U toho nakládání asistovala má láska.

Mířil jsem na Chrudim a došel do Lázní Bohdaneč. Což je trochu stranou. Ale nevadí. Přiblížím se vic k dálnici na Hradec Králové, tak aby mne mohli v pátek naložit.