V této filozofické úvaze se hodlám zabývat uměřeností a rozdílem mezi

Postupně se dávám do pořádku z předchozích vypjatých týdnů. Dokonce už mám zase roupy, protože dostávám nápady, jak ještě zkombinovat divadlo a projekci.

Už dlouho jsem si nekoupil papírové noviny. Ani si nepamatuji, kdy naposled.

Sobota byla příjemná, neděle taktéž. Dá se říci, že jsem ji zdárně proflákal. Bylo toho v poslední době docela dost a nijak jsem neměl zas až tolik času odpočívat.

Premiéra vyšla.Bylo plno. Diváci dorazili, tleskali, smáli se, hlavně při „Dopisy z minulosti.” Trochu mne překvapili, protože „Náplast a Převozník,” sám za sebe považuji za uvolněnější.

Cestou na zkoušku jsem přemýšlel o dalších svých plánech. Co chci dělat, čím se zabývat.

Občas čtu, nebo poslouchám stížnosti na filmy v komerčních televizích.

Pokaždé když dostanu otázku, jak odmítnout aniž by se ten odmítnutý

Vrátím se do dob dávných, kdy jsem psal knihy o asertivitě a blogy o komunikaci. Většinou na něčí žádost. Ani teď neudělám výjimku.

Cestovat Metrem a vůbec MHD v Praze má své nezaměnitelné kouzlo. Tedy já zastávám názor, který mi vštěpoval můj otec, že jsou věci, co jsou pro chuť, nikoliv pro nažrání.