Už týden promýšlím svůj další profesní život. Nijak usilovně, tak trochu po kouskách, ale myslím, že přišel čas, jít zas o dům dál. Připravit si řádně projekt, který se mi začíná rýsovat v hlavě.

Našel jsem si novou hračku, které se nemíním pustit. Co to je, nechám si pro sebe, ale spíš bych se raději věnoval významu hraček jako takových pro starého pána.

Včera jsem měl dost dobrý den. Práce mi šla od ruky, přednášel jsem mimo svůj vlastní program výjimečně já, protože jinak přednášejí psycholožky, nebo doktoři.

Byla to docela zajímavá zkouška včera večer. Někteří už umí skoro celý
text a zbytek se ho možná také do doby, než začneme hrát, také naučí.

Dostal jsem hezký mail, od dámy jménem Eva z pod Rýzmberka. S
hezkým mailem, ocenění posledního blogu na iDnes, přišlo i pozvání
na hejtu. Jo, kde jsou ty časy, kdy jsem procházel všechny chodské
vesnice? Je jich jedenáct, myslím těch původních. Pocinovice,
Mrákov, Draženov, Postřekov, Újezd, Chodov, Klenčí, Tlumačov, Stráž,
Klíčov, Chodská Lhota. Prošel jsem je poctivě všechny. V roce
2006.

Tak, mám nového kolegu, jednoho svého bývalého klienta, který se časem také vypracoval a stal se terapeutem. Z ničeho nic dnes přišel. Jak je vidět, už mohu se pomalu chystat do důchodu.

Takže jsem si konečně aktivoval svou kartu, o novou na dalším účtu zažádal. Jak jsem zjistil, šlo to všechno z domova, nemusel jsem nikam chodit. Dva telefony vše vyřídily.

Došlo mi vyúčtování za teplo a vodu. Ke svému překvapení jsem v

Takže jsem se dočkal. Zjistil jsem, že má kniha „Ze závislosti do nezávislosti” je vyprodaná. Už máme jen pár výtisků, ale distribuční společnosti nám hlásí, že už ji nemají.