Vyrazil jsem včera odpoledne, pochopitelně jak jinak než pěšky za dcerou k Apolináři. Nikoliv ovšem na oddělení závislosti, ale o kousek výš, na ženské-porodnické.

Když si chce chlap spolehlivě opatřit problémy, pořídí si o několik let starší milenku a po čase ji pro mladou milenku opustí. Má na pár let vystaráno. Nudit se nebude.

Juditě předělávají ordinaci, zároveň má dovolenou, takže tento týden a příští jsou skupiny u mne v pracovně doma.

Podařilo se mi v životě urazit, rozčílit, vytočit pár lidí. No, pár. Pár jich nebylo, bylo jich hodně. Kolik jsem vytočil pacientů a klientů vážně nevím, kolik lidí jen tak, také ne.

Vyrazil jsem včera časně zrána, skoro za svítání, v devět k zubaři. Návštěva u zubaře byla bez jediné chyby. Sundávání starého můstku, vrtání, plnění, broušení, otisk. To vše skoro ve dvou hodinách.

Líbila se mi reakce na minulý blog, která byla ovšem bohužel zcela úplně mimo.

„I zde ženy
dosahují rovnoprávnosti, mají stejné dluhy, stejné potíže jako muži a stejně