Takže jsem udělal zbytečný humbuk, v televizi jsem tentokrát nebyl. Nevešel jsem se do idyly, která vyplynula z poznání jiné „13.komnaty” Věry Bílé.

Byl jsem včera v rádiu. Nikoliv poprvé, to jsem byl myslím někdy v roce 1994, na rádiu Classic, ale v Českém rozhlase.

Nevím jak komu, ale stává se mi, že mám někdy tendence odkládat věci, jako hřeben, klíče a jiné předměty na zcela neočekávaná místa.

Pustil jsem si v noci pořad „Rodina a já” o střídavé porozvodové péči o děti s dr. Klimešem.

Jak si čtu komentář Milady, týkající se televizního pořadu, její kompliment o zlepšování pořadu, o plánovaném rodičovství, připomíná mi její komentář větu, mnou v minulých blozích propagované knihy Mi

Být dnes odpoledne na komunitním programu, kterému pacienti říkají, „..co týden dal..” a já ho nazývám, „co bylo důležitého v tomto týdnu?” Musel bych říci, že jsem prošel kardiologii, povídal si včer

Jda ráno do práce, rozhodl jsem se že se ještě stavím u doktorky, protože mě nějak v poslední době znovu víc a víc začaly trápit bolesti na prsou.

Pustil jsem si dnes odpoledne krásný film s krásnou písničkou, kterou jsem znal od svého mládí, ale netušil jsem že patří k tomuhle filmu.

Spal jsem hezky a dlouho. Snědl ovesnou ovesnou kaši a usoudil, že neuškodí opustit domov a jít trochu mezi lidi. Jak jsem řekl, tak jsem udělal. Po dlouhé době jsem se vydal až na Václavák.

Vzal jsem si knihu „Ano“ od Margarita Karapanou, kterou mi daroval Denis, abych si ji cestou do práce pročetl a dobře jsem udělal. Je děsivá, ale slastně děsivá.