Milada mi píše div ne tučným písmem, že nic nepíši. Nemám každý den o čem psát, navíc už se pomalu připravuji na návrat do blázince. Tedy pracovat, nikoliv odpočívat, parkem se procházet.

Dostal jsem SMS. Takovou, jakou jsem ještě nikdy v životě nedostal. Ta SMS mě ujistila, že tenhle web nese správný název a není to lživá reklama.

Včerejší odpoledne, tedy jeho větší část jsem strávil ve příjemné společnosti Katky a Vojtěcha.

Výročí sedmnáctého listopadu se blíží, čtu oslavné i záporné texty k této události, „pravdivá a nikým a ničím nefalšovaná” svědectví.

Jsem dnes ráno vzpomínal, jak se mi kdysi dostala do ruky kniha „Mipam Láma s patero moudrostí” a jak jsem byl překvapený nevlídným zacházením se žáky.

Je pět ráno a kdybych byl Hegerová zazpíval bych si.

Ještě se vrátím k tématu „ženy prosebnice” Mám s těmito ženami celkem slušné zkušenosti, nejen jako terapeut, uživatel chatu, ale i jako člověk, který se mezi nimi poměrně dlouho pohyboval, poslouchal

Jak jsem napsal v minulém blogu, na chatu se vyhýbám rozvedeným ženám. Především se vyhýbám těm rozvedeným, které si mi chtějí stěžovat na svou nepříznivou situaci.

Vyrazil jsem dnes po týdnu opět do Bohnic. Na kontrolu. Byl jsem uvítán a shledán ještě nezpůsobilým čelit tlaku zaměstnání a proto pokračuji v odpočinku od zátěže pracovního života v blázinci.

Jak si tak čtu blogy u konkurence, a rád si čtu ty ekonomické, přemýšlím. Tedy nejen o ekonomii jako takové, ale i o marketingu. Plus reklamě. Možná na to přijdu, možná ne.