včera navštívit kmotřenka. Byla hodná, hezká a spala. Tak jsem si pochoval hodné miminko. Jana mi ji svěřila při vědomí, že umím miminka chovat. Naštěstí se nespletla.

Pokaždé, když si čtu Heleniny komentáře uvědomuji si tu starou pravdu, že na nešťastnou lásku neexistuje žádný jiný lék, než čas a jiná láska.

Slyším ve sladkém spánku zvonek. Markéta zvonila. Zapomněl jsem klíče v zámku. Markéta vyndala několik dobrot, nasnídal jsem se, promyslel nákup TV karty pro Macbook, protože na PC odešla.

Onehdy si stěžovala jedna má čtenářka, že ji lidé hrubě nadávají. Ona s každým má ty nejlepší úmysly a vděk nikde.

Poslouchám rád lidi, kteří se nadechnou a řeknou. Žiju naplno, je mi čtyřicet, někdy jsem jako patnáctiletý/tá. A mají své chování za přednost. Jsou prý sami sebou.

Nejsem ekonom, i když pracuji s lidskými motivy. Nejsem ani věštec, přestože někdy říkám lidem; pokud se budete chovat takhle, stane se zřejmě tohle….

Sledoval jsem nedávno debatu na chatu. Několik žen středního věku v místnosti „čtyřicet a furt,” jak diskutují o mužích, kteří je opustili. Tedy minimálně dvě postižené.

Dočetl jsem se povzbudivou zprávu, že nezávislý soud, který si přál soudruh Paroubek, rozhodl že podplukovník Kubice je nevinný. Kupodivu, soudruh Paroubek není spokojen. Přál si nezávislý soud?

Díval jsem v noci na internetu na záznam pořadi „Máte slovo,”na téma porozvodová péče o děti. Těch důvodů, proč jsem v noci sledoval zrovna tenhle pořad bylo několik.

Mám klienta, který se rozváděl. Rozváděl se víc než rok. Majetný klient. Jeho žena také majetná a přesto bitva o majetek byla docela značná.