Po relativním klidu posledních dvou týdnů mám zase plno „uměleckých dní„ které vyplňují prací při natáčení pořadu „Rodina a já.”Nebo, jako dnes. Psaním scénáře s Ivanou.

Jsou dny v psychoterapii, kdy se jakoby témata kumulují. Včera se jak léčebně, tak odpoledne na dvou skupinách hovořilo o loučení.

Vyrazil jsem opět na procházku a dorazil až do města. Jak mívám zvyk, prolezl jsem několik knihkupectví a nakonec si zakoupil v Levných knihách několik stupidních sovětských filmů.

Jsem dnes vykládal na chatu, jak mě nenechají mladá děvčata na ulici na pokoji a sklidil jsem rozčilení mladých mužů. To bylo tak.

Chtěl jsem sladce spát, jenže klavír za zdí začal hrát. Mám dnes „budící den. Ráno mě probudil instalatér, který šel měnit vodoměry.

Byl to příjemný minulý týden. v blázinci jsem sice byl třikrát, ale z toho jen dvakrát na pavilonu. Po třetí co by „filmová hvězda,” spoluautor a odborný poradce při natáčení.

Navštívil mě včera Pavel Ždárský. Probrali jsme světa běh, politiku, umění, televizi.

Vymyslel jsem inovaci ve smyslu, že z domova na Smíchovské nádráží jdu pěšky. Tedy dnes jsem tak aspoň kvačil. Vyrazil jsem po deváté, cestou potkal Tondu, jednoho svého bývalého pacienta.

Funěl jsem do kopce a říkal si, že jestli mi to takhle půjde v horách s vozíkem, tak si snad pořídím balón abych ty Alpy i Dolomity přeletěl. Nejsem už mladý a jsem asi trochu obtloustlý.

když už jste si tak hezky vynadali a našli na sobě to špatné, jestlipak by jste dokázali oba dva najít na sobě to proč se máte rádi? Myslím jen ty dobré věci. Špatných jste si řekli už dost.