Ležím na mezl, naštestí Bavoráci ještě meze maji. Tráva je měkká.

Dorazil jsem do městečka jménem Eichendorf. Už to vypadalo nadějně, že odsud odejdu hladový protože otevřeno mělo cokoliv, co nemělo nic společnýho se žrádlem.

A vstoupil do rovin. Ty mě co si tak pamatuji budou provázet až do Rosehaimu. Tam se to začne vlnit a pak pujdu údolími mezi horami. No a potom nastane okamžik pravdy jak na tom doopravdy jsem.

Markéta mě vyklopila na červené za Plzní a zhruba pětikilometrovými úseky jsem dnes zvládl 36 km. Na novopečeného dědu by to mohlo být uznáno jako dostačující.

Markéta mě vyzvedla v Rokycanech pod památkovým stromem, protože místo abych mířil na Plzeň, mířil jsem úplně jinam, a obešel jsem Rokycany, čímž jsem na ně zanevřel.

Dorazil jsem do Rokycan a mezitim včera večer a dnes v poledne absolvoval dvě rozkošne bouřky. Asi abych nevyšel ze cviku. Sním palačinky se zmrzlinou což je dobrota. Zitra pojedu za Vojtěchem.

Je 16:8 jsem V Cerhovicích. Udělal jsem rozkošnou obchuzku krasným údolim na Točnik a Žebrák. Zatim se tak zlehoučka rozcházím. Žadný kalup. Cesta bude ješe dlouhá.

Informace pro Miladu. Vím toho tolik co ty. I Poslední zpravá byla, že všichni jsou v pořadku.

Vyrazil na cestu a dozvěděl jsem se, že
mám vnuka Vojtěcha. Tak Pán Buh požehnej. Dorazim do Plzně a pojedu ho navštivit a potom budu zas pokračovat.

…Vidím, jak mouchy vandrujou po stěnách,
přemejšlím přitom, o vlastních potulkách,
na zádech kytaru, pojedu do Varů,
anebo do Řevnic, ty znám i z pohlednic.