Zdravě jsem se vyspal, kafe uvařil, popíjel, na pěkném místě tábořil, kde podle všech známek nikdo už dlouho nebyl, když se z ničeho nic vynořila skupina italskych vojáků.

Sotva ujdu prvních dvacet kilometrů v Itálii, tak hned bouřka. No není to klǐka? Tolik dobroty najednou. Třeba bude ještě jedna, když jsem se před touhle stačil schovat. 

Doplazil jsem se do Itálie a po pěti kilometrech chytali policajti auta jako u nás. Když už byli v tom lapání chtěli doklady i na mě. Dal sem jim občanku. Kouknul,  řekl „á checo.“ a bylo vyřizeno.

Rozhodl jsem se, že půjdu z Breneru na Veronu. Obejdu Dolomity. Cesta je sice o šedesát km delší, ale pořád bych ji měl stíhat.

Šplhám se k italským hranicím nikam nechvátám. Včera jsem mě kliku protože. Jsem zastavil před Insbruckem v jedné vsi kde byl kemp.

Pokud věrně popíšete pocity a okamžitě na ně následuje přiměřená reakce je dobře.

Protože jsem nakousl téma plavby, začaly se mi vybavovat vzpomínky. To už tak bývá. Jeden z lidí, co se mi z minulostí vynořují, je Milan Vinický. Toho jsem poznal jako kluk v zápasnickém oddíle.

Tak jak si tak přemýšlím o svých potulkách, napadlo mne, že bych příšti rok, když budu živý a zdravý, mphl vyrazit do Hamburgu. Možnosti jsou asi tři. První, ta nejjednoduší, že bych tam došel pěšky.

Zkoušim co všechno dovede můj iPhone. Ležím na posteli v herbergu v Kufsteinu. A experimentuji. To že mapy docela dobře ukazují kde jsem, dokážou i spočítat vzdálenost na to jsem přišel cestou z Prahy. Tudíž jsem ušetril za navigaci. Takovou jakou má iPhone pro mé účely stači.  ˇ Koukam že je možné si skutečně psát […]

Venku leje jako z konve, stan za který jsem dal 4000 kč se ukázal jako šmejd protože v noci jak začalo lít kompletně promokl a s nim i spacák, který nemám kde usušit. Docela zajímavá situace.