Jestliže, oni zachránci nic nemají, hledají stejně jako závislí viníka.

Neúčinné požadavky, neúčinné hrozby. Hrozby a plané vyhrůžky stále se opakující. To je základní heslo a způsob jednání mnohých zachránců. ať z okruhu rodin, známých, kolegů.

Chcete-li se stát zachránci závislých a nejenom závislých, připravte se na děje a reakce okolí, které se dají vyjádřit dvěmi slovy.

Rozdíl mezi amatérským zachráncem a profesionálním přístupem spočívá v několika věcech.

V komentáři k poslední kapitole knihy, „Konec řeči” se podepsaná pisatelka komentáře Eva rozčiluje nad mou prolhaností.

Od úterka večera jsem majitelem Macbooku. Přinesla mi jej Jana. Chtěla mi udělat radost a překvapit mě, tak mi ho vyzvedla v obchodě. Zatím se s ním učím zacházet a hraji si.

Poslední kapitola této knihy. Už ji nebudu dál prodlužovat. Vyjádřil jsem se podle svého nejlepšího přesvědčení k mohým věcem, které lidem způsobují potíže s druhými lidmi.

Dostal jsem dnes mail. Byl dlouhý, dramatický, plný vzletných slov. Chápu pisatelku, psala bratrovi, který se upíjí.

Vždy když dostanu mail od někoho, kdo má potíže v rodině s někým závislým, je mi ho líto.

Poslouchal jsem dnes v Bille maminku, která říkala asi svému desetiletému synovi. „Ty tam nepůjdeš, protože se bojíš viď?” Chlapeček se nasupil a pronesl očekávané, „nebojím”.