Koupil jsem si oblek. Nový, proužkovaný a dvě košile. Ovšem jít si koupit oblek s Janou, což je moje manažerka, je daleko napínavější, než jít nakupovat s jakoukoliv manželkou či milenkou.

Ráno, když jsme vystupovali z autobusu, říkal jsem Ireně, že docent Skála je na tom špatně. Dostal jsem zprávu, že je v krizi. To jsem netušil, že už nežije. Dozvěděl jsem se onu zprávu odpoledne.

Vyšla nám naproti číšnice a chtěla nás uvést ke stolu. Jana odmítla s tím, že na nás někdo čeká. Ukázal směrem ke stolu, kde seděla velmi pohledná mladá dáma. Stůl byl pro čtyři, my tři.

Povídal jsem si dnes s pacienty při asertivitě o konfliktu, vztazích, lásce a vlastní ceně. Hodně tam běželo, co je konflikt, co spor a jaký smysl má konflikt.

Tak jsem zkoušel tisknout na tiskárně, která prokazatelně ještě předevčírem tiskla. Včera netiskla. Naštěstí jsem na tuhle skutečnost přišel v noci a byl jsem ospalý. Nic jsem nehledal, až ráno.

Koupil jsem si plášť. Úplně nový a úplně dlouhý. Až na paty. U Bushmana. Takový jaký nosí drsní muži, pokud ženou stáda bušem. Do deště i zimy. Chtěl jsem dlouhý plášť. Mám jej.

Tak jsem trochu prozkoušel tiskárnu, kterou jsem si zakoupil. Kupodivu ji nebylo zas až tak problematické přes Cups v Linuxu zprovoznit. Tedy jak se zdá, Linux se lepší a lepší.

Včera v blázinci při skupině jsem si tak poslouchal a míhaly se mi při onom poslouchání vzpomínky na časy, kdy jsem pracoval s lidmi, kteří měli roztroušenou sklerozu.

Stála nade mnou a prohlížela si mě. Už jsem si ji všiml na nástupišti, kde po mně několikrát hodila očko. Jen tak, jakoby mimochodem, jak ženy dělají. Líbila se mi a byl jsem tedy zvědavý, co udělá.