Jen vážně…
Klidný týden relativně klidný pokračuje. Sice v něm byly dvě těhotenství, z nichž jedno nedopadlo dobře a ve skončeném druhém se narodila mé jediné neteři holčička. Její čtvrté dítě.
Klidný týden relativně klidný pokračuje. Sice v něm byly dvě těhotenství, z nichž jedno nedopadlo dobře a ve skončeném druhém se narodila mé jediné neteři holčička. Její čtvrté dítě.
Půjčil jsem Lubošovi anděla. Anděla jsem dostal, loni na jaře od Panenky, když jsme se poprvé setkali. Panenka měla cestu do Prahy a chtěla mě osobně poznat. Luboš je můj klient, co má různé potíže.
Poslouchal jsem dnes klienta, jak vykládá o svém životě, o pocitu, který má od poslední recidivy. Řekl jednu zajímavou věc. „Když jsem se naposled napil, zastavil jsem ten hrozící pád velmi tvrdě.
Jak si tak píši pomalu svůj románek a posílám ho po kouskách svým známým, zjišťuji, že se opakují žádosti abych ho nějak zdramatizoval. Myslím, že není důvod.
Ujistil jsem se opět po několikáté, skutečně je lepší nabídnout zastavení sporu, než se ho pokusit vyhrát. Je to stejné na chatu, v zaměstnání a nebo i ve vztahu. Spor je vždy problém.
Přišla mě navštívit Jitka. Navštívit a zároveň si trochu postěžovat. Nedávno se rozešla s jedním svým milencem a najednou zjistila, že ji docela vadí,když se kolem něj točí jiné.
Vyrazil jsem do ulic, kde jsem se měl setkat s Radimem. Zatoužil jsem si koupit tiskárnu. Původně jsem myslel laserovou, nakonec jsem koupil inkoustovou.
Byl jsem se dnes fotit. Jana opatřila fotografa, který mě fotil pro nějaké její manažerské úmysly. Jsem samozřejmě extrovertní narcis, takže jsem se bavil.
Psala mi Milada, jak že to je s ukončením mého seriálku o Hance a Jindřichovi. Odpověděl jsem ji, že je konec. Nechám ty dva v objetí po prošlé zkoušce životem.
Mezi svátky byl klid. Hana chodila do práce, já byl doma. Do kanceláře jsem nechodil.