Jasně byla ráno v MHD vidět, že začal školní rok. A to jsem vyrazil do práce kolem desáté. Lehce přeplněné Metro a halas. Všude. Konečně nebyli jsme lepší. V ničem.

Hledal jsem nějaký dokument, což znamená důkladnou probírku papírů. Jako vždy, doklad jsem našel a při tom ze šuplíku vybral dvě igelitky zbytečností, jež jsem od poslední probírky nashromáždil.

V posledních letech mám zvláštní pocit, že svět je plný lidí, kteří sice nejsou vůbec hloupí, ale mají jednu vlastnost. Používají jedno chování a jednu vyjednávací strategii pro všechny situace.

Jsem chodec. To znamená, že chodím pěšky. Dlouho a daleko. Chození pěšky má mnoho výhod. A několik nevýhod. Jedna z výhod je, že můžou mi říci lidé jaké boty si mám koupit.

Vypravil jsem se odpoledne za poznáním. Předcházela tomu schůzka s Janou a Jiřinou ohledně budoucí spolupráce. Co se domluvilo, se mi zdálo docela dost, jenže mohlo se domluvit víc.