Představoval jsem si, že volno v sobotu v neděli strávím jinak. Ale já míním a viróza mění, Strávil jsem je v posteli.
Představoval jsem si, že volno v sobotu v neděli strávím jinak. Ale já míním a viróza mění, Strávil jsem je v posteli. Nemám nic proti času strávenému v posteli, naopak, postel od útlého dětství, přes rané mládí je pro mne místem bezpečí, klidu, vzdělávání a lásky. Četba a milování jsou dvě činnosti, které mám v oblibě především v posteli. Pokud je v ní se mnou zajímavá kniha, nebo voňavá žena, pak jsem zcela v pohodě. Ovšem jedná-li se o virózu, což je sice ženského rodu, pak pohoda končí a začíná trápení. Koneckonců dá se říct, viróza se dá přirovnat k hádavé, protivné ženské, co jen obtěžuje a nic nenabízí.
Takže včera jsem se střídavě třásl zimou, pak se potil až jsem měl dojem, že se celý rozteču, bolelo mě celé tělo, to už začalo v pátek, kdy jsem, jda ze supermarketu domů z nákupem, se zadýchával po rovině. Zpozorněl jsem, protože tohle vždy signalizuje nemoc. Dokonce jsem nevyšel schody, ale jel výtahem. V sobotu se viroza pomalu rozjela, nešel jsem ni na squash a v neděli na trénink sebeobrany. Jednoduše řečeno: Chcípáček. Dnes jsem zůstal také doma.
Ráno jsem žertoval se služkou, co ke mě chodí každé pondělí uklízet, které je tři a dvacet let, je celkem pohledná a z Ukrajiny, tak jsem se předváděl jako chlap. Tedy řečmi, na víc bych asi v té chvíli neměl. I kdyby chtěla. Raději jsem nezjišťoval. Vyzvídal jsem co ji baví a jiné podobné intelektuální dotazy. Na rozdíl od dřívějška se ochotně bavila. Prý ji baví vařit, dělala v pizzerii, ale málo ji tam platili, tedy začala uklízet, to ji prý vynáší víc. Věřím ji to. Nakonec pokud sežene dost práce, pak si může práci zorganizovat a na jaké odměně se domluví, její věc. Zřejmě ji do toho nekecají odbory.
Pořád přemýšlím, jak je možné, že na jednu stranu máme takovou nezaměstnanost, na druhou stranu sem chodí lidé ze Slovenska, z Ukrajiny a pracují. Dokonce se tváří spokojeně. Zřejmě to bude tím, že chápou, že se na peníze musí dělat, nikdo jim zde nic zadarmo nedá, takže dělají, co jim pracovní trh nabízí. Konečně v mém oblíbeném italském bufetu jsou jen ukrajinské prodavačky. Tak nevím. Asi pro Češku málo důstojná práce. Po odchodu Ljuby, tak se ona služka jmenuje, jsem s chutí opět zalehl a protože jsem byl schopný už aspoň číst, četl jsem. Žádné náročné texty, pouze Kulhánka. Znovu jsem si přečetl jeho „Vyhlídka na věčnost.” Pobavil jsem se jeho humorem a jeho fantazií i to jak dokáže vykrádat sám sebe a na sebe navazovat.
Zítra opět do blázince, ve středu pokračování schůzování kolem seriálu. Uvědomuji si, že jsem už týden nenapsal ani řádku na pokračování své knihy. Ani dnes se mi nechce. Nemám chuť přemýšlet nad závažnými tématy, jako je život v abstinenci, nebo volba presidenta republiky. Na to je dost času. Žádné nakladatelství mě neuhání, můj redaktor stejně nemá čas dřív než za týden, má také svoje starosti, dělá nějaké zkoušky z něčeho, co ho živí a po jejich složení, ho to bude živit ještě lépe. Tedy aspoň doufá.
Jo, Tomáš, stejně jako Ljuba, a mnozí další chápou, že co si nezařídí, nemají. Nemusí být člověk génius, nemusí mít ani nějakou extra vysokou školu „moderního” ražení a přesto se uživí. Netváří se neustále přiblble a nasraně na celý svět. Holt ti intelektuálové, co nás „omezence,” živící se vlastní prací a vlastní hlavou, bez státní záložny za zády pořád přesvědčují, jak je svět špatný a zkažený, by potřebovali mít chvíli hlad, být odpojeni od veřejných peněz, pak by pochopili, že člověk, který má starost jak si udržet zákazníka, klienta, který se musí stále udržovat v kondici, vlastně ani nemá zas tolik času být v depresi.
Nic, už mě v tuhle chvíli přestalo bavit nadávat všem těm intošům, toužícím spasit svět. Zkusím si opatrně zacvičit, jen tak se protáhnout, dva dny jsem necvičil, což je jev dost neobvyklý a půjdu spát, abych byl zítra připraven podávat výkon v blázinci. Prý nám tam vezmou také nějaké peníze. No, konečně, mě toho moc vzít nemají a pokud zjistím, že ta charita, kterou za ty peníze tam vykonávám zatěžuje neúnosně můj rozpočet a nepokrývá ani náklady na tu charitu, ukončím to ještě dřív než jsem slíbil, že skončím. Nakonec, blázinec mě skutečně už roky neživí.