Tolik zajímavých událostí je kolem mne, metanol, volby, Dalíka nám chtějí zavřít, vláda nechává policajtům volné ruce, zdá se, že jeden hlídá druhého, podráží nohy osobně nepohodlným, vytahují na sebe
Tolik zajímavých událostí je kolem mne, metanol, volby, Dalíka nám chtějí zavřít, vláda nechává policajtům volné ruce, zdá se, že jeden hlídá druhého, podráží nohy osobně nepohodlným, vytahují na sebe špínu, takže občan může být v relativním klidu, protože takhle funguje demokracie. Nikdo nemá nic jisté a doživotní. Ani ministři, ani mocní mužové strany, ani boháči, prostě nikdo. Jen ufňukanci kňučí, jak je zle. Jak říkají Rusové. „Zlý časy už byly a přijdou ještě horší.” Taky se jim podle toho v tom samoděržaví vede.
Tohle všechno se děje a já si hraji se Solarisem, natáčím si sitkomy, bavím se při natáčení, protože pokud člověk se baví, žije. Sešlo se to včera u mne, filmový, nebo lépeno, sitkomový štáb, Trochu mi přestavěli byt, přišly i dámy, herečka co bude se mnou hrát v terapeutických scénách, studentka scénáristky Adéla, co spolupracuje na scénáři, Ivana Sovišová, co se mnou spolupracuje na dialozích, které si stejně nakonec říkám jak chci a rejža, abych byl in a cool, mi to trpí. Trpí a dokonce tvrdí, že je to ku prospěchu věci. Takhle si hraji a nic nedbám na bušící dobu a blbou náladu občanů. Neřku-li volby. Protože stejně jako každá ženská si je odpovědna za svůj orgasmus, tak stejně je si každý občan odpovědný za svou náladu.
Moje chytré a zbožné babičky, se modlily, pracovaly co mohly aby se měly v rámci možností dobře, pracovaly do vysokého věku a svorně pravily, že bejt chudej a k tomu ještě smutnej, to ani Pán Bůh nežádá. Dodal bych a „nasranej na poměry.” Držím se toho. Tedy zas tak chudej nejsem, dokonce mi zbývají peníze na nový iPhone, který si koupím za hotové, žádné paušály, nebo závazky, možná si k němu koupím ještě něco, zatím nevím co, protože když se rozhlédnu po bytě, mám toho docela dost a rozhodně nestrádám nedostatkem krámů.
Zjistil jsem v poslední době, že mě baví si občas jít koupit něco dobrého k jídlu, tedy žádné ty laciné šmejdy, ale něco kvalitnějšího, protože nejsem tak mladý a tak bohatý abych se cpal nekvalitním žrádlem. Nakonec, nemusím toho koupit na kila, pár deka stačí, nejsem tlustej, no skoro nejsem a dobře mi tráví. Dnes a zítra jsou volby, nemám povinnost jít volit, tedy nemusím dumat koho volit, protože komunisty a socany bych nevolil, to nechám těm, co si myslí, že když se peníze přelijou z jedné kapsy do druhé, tedy, že se někomu vezmou a druhému dají, že budeme mít dohromady všichni dost. Což je sice jejich kolosální omyl, ale chápu, že je dnes dost těch, co už si ten totáč nepamatují. Takže si ho idealizují.
Ještě se zastavím u toho nakupování. Skutečně nakupuji po troškách, stejně se v tom krámě většinou nezdržím víc jak deset minut, maximálně čtvrt hodiny. Nic mi doma nehnije, tedy ze zeleniny, protože ta je nejnáchylnější k hnití. Takže něco slušného vyberu, dobře se najím a netáhnu se domů z nákladem, že by si k tomu měl jeden pořídit soumara aby to odtáhl. I když ve Španělsku a v Řecku jsem na ně ještě občas narazil. Buď nesl na zádech sedláka, nebo horu nákladu. Romantický pohled to byl. Soumar je silné a nenáročné zvíře. Pouze s ustájením by byl problém.
Jo, byl sem pilný tento týden, i když dnes mám dovolenou, vstal jsem v půl osmé ráno, ani nevím proč, probudil jsem se a hned jsem vstal. Chvíli se věnoval Solarisu, učil jsem se připojovat jiné file systémy, které si cvičně formátuji na externí disk, tedy učím se je formátovat z příkazové řádky, abych nebyl závislý na klikacích nástrojích, pak jsem si nakonfiguroval Mplayer, dlouho jsem ho nepoužíval, jenže jsem zjistil, že stačí něco málo dopsat a je z něj skvělý přehrávač, co přehraje i v konsoli všechno. Takže jsem si pohrál a mám další přehrávač.
Jak je vidět, vlastně nemám ani čas na politiku. Terapie a „umění” mě zabere spoustu času a vzdělávat se také chci, protože vzdělávání podle mých představ a mých potřeb mě baví. Mé představy a mé potřeby jsou v tomto směru specifické, leč ve dva a šedesáti letech se zřejmě na život už moc připravovat nemusím. Tohle je výhoda stáří. Člověk si může zestárnout a je mu skoro všechno dovoleno. Když je na mladý holky a ty mu to trpěj, tak sice mají někteří blbý kecy, ale užije si.
Když je na Solaris a Linux, tak nikomu s tím nevadí, a nikoho tím nedeptá, žádná na něj neřve, „..musíš vydělávat a musíš se starat.” Většinou, tedy pokud prachy neprohrál v ruletě, v kartách nerozházel po bordelech, nebo neprochlastal a neprofetoval, má celkem vystaráno. Tedy alespoň si myslím, že mám vystaráno. Moc toho nepotřebuji, na jídlo si zřejmě vydělám, tedy pokud nezblbnu, ale to mi zase v té demenci, že jsem chudý nebude tak vadit. 🙂 Aspoň doufám.
Myslím, že stav světa je asi pár desítek tisíc let stejný. Staří reptají že za nich to nebylo, musím se vždycky smát, když na komunitě lidé, kteří jsou tam dva měsíce hovoří o tom, jak ta stará parta, co tam byla, když oni přišli byla pracovitá, slušná, pomáhající, za nich nebylo ty poměry, ten bordel. Jsem v blázinci skoro dvacet let. Jsem na jednom pavilonu nastálo, skoro dvacet let, chodil jsem občas vypomáhat jinam a bylo to po každé stejné. Málo motivovaní pacienti, málo pořádní, museli se držet zkrátka, protože jinak by z toho pavilonu udělali kůlnu na dříví. Ale jako důkaz, že si lidé rádi představují děje a události jinak, než proběhly, je evidentní. 🙂
Takže časy se zas tolik nemění, jak se domnívají mnozí, jen se mění technické podmínky, což je sice důležité, ale ne tolik, jak se mi pokoušejí mnozí namluvit. Lidé ještě dlouho budou emočně vězet v pravěku a myšlení lidí žijících v malých skupinách. To se nedá změnit jen tak, z toho důvodu také se většina cítí nejistě ve světě, kde je mnoho lidí pohromadě a zároveň ten svět milují, protože poskytuje příležitosti a určitou jistotu, které jsou si vědomi.