Před Týnem na Vltavou, začalo pršet. Napřed drobně, pak víc a víc, když jsem dorazil, do Týna už silně. Nakoupil jsem v Bille a dorazil do hotelu „Zlatá loď,“ tak mezitím už pršelo svinsky.
Před Týnem na Vltavou, začalo pršet. Napřed drobně, pak víc a víc, když jsem dorazil, do Týna už silně. Nakoupil jsem v Bille a dorazil do hotelu „Zlatá loď,“ tak mezitím už pršelo svinsky. Seděl jsem v koutečku recepce a zároveň cukrárny, mlsal zmrzlinový pohár, dělal oči na hezkou mladou recepční. Byla ochotná se bavit se staříkem. Líčil jsem ji dramatické chvíle ze svých cest po světě, neb byla tak neprozřetelná, že se zeptala kam cestuji.
Pršelo a pršelo, tedy jsem položil otázku zda mají volný pokoj. Měli. Pět set Kč se mi nezdálo zas tolik, tedy jsem se ubytoval. Teplá voda a pohodlná postel o týden dříve, než jsem plánoval. Byl jsem zcela neochotný vyrazit do deště a hledat boudičku nebo místo na táboření. Nakonec, praví zálesáci, když dorazili do civilizace, vykoupali se v kádi, koupili si nový ohoz a doutníky aby v saloonu reprezentovali. Já se vysprchoval, vypral sem kraťasy a tričko, když do rána neuschnou, uschnou cestou zavěšený na ruksaku. Případně někde na plotě bude-li slunce svítit alespoň maloučko.
Pustil jsem si televizi, dokonce jsem přišel i na to, když se chci dívat, musím oboje zapojit, tedy jak setobox tak televizi do sítě. Ke sledování jsem si vybral film „Merlin“ a divil se jak se tak nádherná látka, dámy prominou, dá zkurvit. Lepší výraz pro to nemám. I ty reklamy se mi zdály zajímavější. Pokud bych to porovnal s „Excaliber,“ který jsem zhlédl kdysi dávno poprvé a byl z něj unešen, pak jsem ho viděl ještě dvakrát. Mám ho doma na DVD. Tak tenhle Merlin jednoduše vedle něj nemá nárok. Jo, vydržel jsem to do začátku druhého dílu. Pak jsem to vzdal.
Na námořnický katastrofický film, „Dobrodružství Poseidona“ sem se necítil, nějak nemusím tyhle nepravděpodobné rádoby námořnické filmy. „Hvězdné války“ mě také neláka. Asi se nemám v sobotu dívat na televizi. Zřejmě sem už dočista zkažený výběrem filmů. Občas se dívám na různé slabomyslnosti, ale sem nejspíš tím cestováním kulturně oslaben.
Ráno až se probudím, půjdu si zase do Billy nakoupit a volným krokem budu mířit na Veselí. Se zájmem si přečetl info v Kolodějích nad Lužnicí, že to byla tak dost většinová židovská ves a prý tam dožil také Matěj Kopecký, vynálezce, nebo lépe řečeno tvůrce Kašpárka. Inu sem tam se člověk díky infu dozví ledacos zajímavého. k těm Židům. Zůstal tam po nich dobře udržovaný hřbitov. Co mě potešilo. Jo, když si vzpomenu na to v jakém stavu si pamatuji židovský hřbitov v Děčíně, jímá mě hanba. Inu, ty co by se starali, ty Němci vyhladili a komunisté v Sudetech nedbali na nežidovské hřbitovy, natož na židovské. Jo, i podle takových „maličkostí“ se pozná kultura národa.
Jako děti jsme chodili kolem a učitelky, které tehdy byly vlastně mladé, přišly většinou, jak se tehdy říkalo z vnitrozemí, tak dost s despektě mluvili o „německých židech.“ Jo spoustu věcí jsem pochopil později.
Hrozně jsem se divil takovému pohrdání vůči Židům. Nemohl jsem to jako dítě pochopit. Tolik trpěli. Vlastně dodnes je mi antisemitismus dost divný. Ale na druhou stranu chápu, že méně schopní mají vůči schopným a inteligentním mindrák.
Což většina těch antisemitistů vlastně vykřikuje. Nahlas, svou závist a díky tu i nenávist. V Izraeli bylo zcela jasné, čí pozemek je. Byl-li arabský, bylo to vidět a byl-li židovský nedalo se to srovnat. Podminky měli stejné, ovšem způsob hosppdaření zcela odlišný. Který byl kvalitněji obhospodařován nebudu říkat. Můžete hádat.
Jsem katolík, a přesto mám k Židům nějak blízko. Fandím jim, prošel jsem celý Izrael, líbí se mi jak si hájí svou svobodu a svébytnost, jak hospodaří, co z té suché země dokázali vytvořit, a zároveň se o ně bojím. Jo jo, budoucnost nikdo z lidí nezná.