Už jsem psal, že jsem si koupil dvě první e-knihy. Musím říct, že mě obě
svým obsahem příjemně překvapily. Jak páně doktora Honzáka, tak páně Jamese
Už jsem psal, že jsem si koupil dvě první e-knihy. Musím říct, že mě obě
svým obsahem příjemně překvapily. Jak páně doktora Honzáka, tak páně Jamese
.B Givena. Toho prvního jmenovaného znám tak trochu osobně, když jsem chodil
na jeho přednášky, druhého jen z knihy, kterou čtu pod názvem
„Inkvizice a středověká společnost.” Musím říci, že jsem
skutečně překvapený erudicí a nestranností autora.
Pochopitelně inkvizitorům nijak nefandí, stejně jako jim nefandím ani
já, i když jsem praktikující katolík, ale musím ocenit právě tu snahu
postihnout celou tu práci tehdejší inkvizice ve Francii, tedy specielně v
Languedocu, což je oblast v jižní Francii mezi Carcassone, Toulouse. Krásný
kraj. Procházel jsem jim v roce 1993 cestou na Gibraltar a znovu za měsíc a
něco, když jsem se vracel stopem. Toulouse i Carcassonne jsem nevynechal. Je
zvláštní, že zrovna tenhle kraj oplýval až takovou mírou kacířů na jeden km
čtvereční.
Jako katolíka ještě k tomu bývalému členu třetího řádu Dominikánů, se
mi lehce nečtou tyhle věci. Jenže si myslím, že je potřeba se s nimi
seznámit, vyrovnat, zkusit pochopit i tímto způsobem mentalitu lidí, pro něž
víra v Boha bylo skutečně vším a na prvním místě. Bez ohledu na to jestli
byli kacíři, nepravověrní. V každém případě byli věřící. Rozhodně nechci
omlouvat inkvizice že těch upálení nebylo až miliony, jak se někdy
traduje, tedy tradují někteří protikatoličtí spoluobčané, bylo jich ale
i tak hodně. Nemá smysl říkat: „Bolševici jich mají s nacisty na
svědomí za jednoletí mnohem více, než katolíci za dva tisíce let.
Prostě jediné, co můžeme udělat, už nedovolit, žádné církevní a nebo světské
autoritě, aby měla takovou moc nad životy a vírou lidí.
Z mého hlediska by bylo dobře, kdyby Církev ustoupila od svého pokusu
změnit nároky na víru ve snaze udržet počet členů, ale spíš se věnovala tomu
čemu má. Evangelizaci. Bez ohledu na popularitu, nebo přízeň veřejnosti. Pak
totiž v Církvi zbudou ti věřící, kteří v ní skutečně budou chtít být a Církev
sama, jak věřím bude skutečně zaštítěna Duchem Svatým a nebude muset dělat
kompromisy. Všichni ostatní budou věřit čemu věřit chtějí a nebo nebudou
věřit ničemu, i když hrozí, že zpochybní všechno, včetně toho, co nikdo nikdy
nezpochybnil.
Třeba mateřství a začnou se kupovat dělohy, které si některé ženy
pronajmou od jiných žen aby jim porodily ty ženy děti, které ony samy mít
nemohou. Tohle zase velmi moudře a s přehledem a informovaností o
psychických pochodech těhotné a posléze rodící ženy popsal právě doktor
Honzák ve dvou kapitolách své knihy,„Babičku potrkal jelen.” která ač s názvem, jež má navozovat
humor, se většinou zabývá skrz naskrz vážnými tématy, popsané srozumitelně s
erudicí a i vtipem. Musím říci, že kapitola pod názvem „Děloha na
leasing-proč jsem proti” a další kapitola „Děloha není futrál na
dítě.” Ty mi objasnily problematiku a především hrůzu takových obchodů
s dětmi a matkami víc než jasně. Pochopitelně, jsem pořád ten co si myslí,
podobně jako moje matka a moje babičky, že jsou věci, které se nedělají,
nedělá je normálně uvažující, cítící žena, která má sama před sebou úctu.
Uvádí mínění austraského etika,Tieu, se kterým se doktor Honzák ztotožňuje,
podobně jako se s ním ztotožnuji i já:
1. Náhradní mateřství
(surrogacy) je destruktivní pro přirozený a intuitivně zadaný vztah mezi matkou a dítětem.
2. Používání těchto postupů a využívání agentur,
které tyto praktiky podporují, přináší ve svém výsledku kognitivní
disonanci („vymytí mozku“).
3. Strategie kognitivní disonance
vedou k tomu, že náhradní matka se cítí jako „předmět“.
4. Jestliže
premisa uvedená v bodu 1 je správná, je celý projekt náhradních matek
morálně proble- matický, jestliže premisa uvedená v bodě 2 a 3 je správná,
je náhradní mateřství morální problém.
5. Empirické důkazy podporují
premisy 1, 2 jakož i 3. 6. Z toho plyne, že náhradní děloha
(surrogacy) je morálně problematická.
Nebudu se zde rozepisovat, každý koho tohle zajímá si uvedené najde na
blogu dr. Honzáka na aktualne.cz, kde tyhle dvě kapitoly také uveřejnil.
Může si je přečíst a může i sledovat tamní diskusi kolem problému. Děloha
na leasing
Zastavil jsme se trochu více u tohoto problému, protože znám dost žen,
které děti nemají, nikoliv protože je nechtějí, ale mít je nemohou. Možná by
některé tyhle ženy rády podstoupily onu transakci, na jejímž konci by
chovaly v náručí vytoužené dítě, ale myslím, že z etického hlediska a
posléze i lidského, by jim ani těm biologickým matkám mnoho štěstí
nepřineslo. Rizika jsou příliš velká.
Pořád mám takový pocit, že jestli nám něco opravdu hrozí, tak spíš než
ekonomická katastrofa, tak eticko-morální katastrofa. Hrozí nám, že dnešní
„intelektuální elity” rozhodně nedosahují kvalit elit minulosti
v oblasti toho, co byly kdysi elity ochotny podporovat. Opravdové elity.
Duchovní a mravní základ ztratil váhu. Bohužel. I na takových příkladech
jako jsou matky na leasing, je jasně vidět, že skutečně už je možné
pochybovat o všem. Třeba o tom, kdo je skutečně matka, co znamená být
matkou, a že děti jsou vnímány jako zdroj uspokojení, nikoliv jako potomstvo, o
které je nutno se starat a vzít na sebe odpovědnost za jejich rozvoj a za
výchovu vedoucí nejen k právům, ale i k odpovědnosti za plnění svých
povinností.
V tomhle směru by skutečně měly a mohly Církve zvednout hlas. Protože
pokud budeme mlčet k inženýrským pokusům výše uvedeným, zjistíme, že někdo
bude rozhodovat nejen o naší svobodě na internetu, ale vůbec celkově o naší svobodě
žít.