Kdysi dávno, v dobách kdy jsem se velmi aktivně zajímal o Jógu a neomezoval jsem se jen na každodenní praktikování několika ásán, dechových cvičení a relaxace, ale hodně ji studoval i po teoretické st
Kdysi dávno, v dobách kdy jsem se velmi aktivně zajímal o Jógu a neomezoval jsem se jen na každodenní praktikování několika ásán, dechových cvičení a relaxace, ale hodně ji studoval i po teoretické stránce, jsem napsal takový článek o Karmajóze, který jsem uveřejnil v klubovém časopisu klubu „Z.” Což byl socioterapeutický klub, jehož jsem byl členem.
V tom článečku,co jsem ukončil větou „Naše skutky se nám vracejí“ jsem se pokusil popsat základy Karmajógy. Už si přesně nepamatuji jeho znění. Musel bych ho hledat v papírech, které mám uskladněny v krabicích, co jsem už roky nevybalil a neprohlížel. Naposledy se jimi myslím zabývala Justýna, která mi před svých odchodem ode mne udělala pořádek.
Karmajóga, znamená, pokud si dobře pamatuji, Jóga skutků. Hlavním takovým motem Karmajógy, tedy je, že: „Naše skutky se k nám vracejí.” Něco jako křesťanské Boží mlýny. Co melou pomalu, ale jistě. Vzpomněl jsem si na svůj článek i na Karmajógu na jedné z svých skupin, které jsou víceméně spíše uzavřené, tahle o které mluvím už poměrně dlouho funguje, asi sedm let a lidé se v ní mění poměrně málo. Takže je možné sledovat jejich osudy v terapii, jejich změnu a hlavně změnu jejich osudů.
Seděl jsem, poslouchal jsem vyprávění jednoho klienta, který popisoval dramatickou příhodu ze svého života a říkal si. „Jasně, tohle se dalo čekat. Vždyť jsem mu přeci říkal, mlč, dělej svoje, snaž se být dětem tátou, kašli na ni, že ona ti dává najevo, že nejsi dobrý ani jako rohožka, do které by si utřela boty.” Klient vyprávěl, že byl sportovat ze synem, se kterým se stýká, stejně jako s dcerou po rozvodu, a najednou mu volal bývalý švagr, že jeho bývalou ženu napadl její partner, k vůli kterému se s ním rozvedla. Co prý mají dělat? Ona bývalá žena bydlí s rodiči a dětmi v rodinném domě. Můj klient, pochopitelně po rozvodu musel dům opustit.
Jako abstinující alkoholik, u rodičů své ženy nebyl v příliš velké úctě, děti byly systematicky vedeny k pohrdání otcem, jak bývalou ženou, tak prarodiči. Tyhle potíže, které vykrystalizovaly po jeho několikaletém pokusu o záchranu manželství, skončily pro něj vlastně až odchodem. Žena ho podváděla, vytýkala mu minulost, trestala ho, jak mnohé manželky, které nijak neřeší svou spoluzávislost, umí trestat. Aby si nakonec přivedla za jeho přítomnosti jiného muže do společného bytu a představila ho dětem jako jejich nového otce. Po celou dobu, co tohle trvalo, chodil do skupiny, tyhle potíže skupině předkládal, slyšel mnohdy ne příznivé informace o svém chování, leč vydržel.
Přes všechno, co jsem uvedl, dokázal udržet kontakt s dětmi, setkává se s nimi, v rámci svých možností jim poskytuje finanční i jinou podporu. Z domu se odstěhoval, našel si bydlení, slušné zaměstnání, dá se říci, že víc než průměrně vydělává. Díky pravidelně navštěvované skupinové terapii, zvládl rozvod, který ho stál hodně sil, ale zároveň díky tomu se mnohé naučil. Minimálně tomu, že otcem nepřestává být ani po rozvodu, že dětem může být a také je oporou v jejich zmatcích a potížích, které v dospívání zažívají.
Takže vyslechl telefon švagra, zeptal se syna,, zda chce jet domu aby zjistil, co se mámě stalo. Syn domu pochopitelně jet chtěl. Přijeli tam, už tam byla policie, zmlácená ex-manželka, její rodiče, halas. Ex-manželka potřebovala ošetřit. Tedy ji naložil do auta a vezl do nemocnice. Cestou mu údajně říkala. „Tohle je Boží trest, za to že jsem se s tebou rozvedla.” Zeptal jsem se ho. „Víš, co ti chtěla říct?” Odpověděl, „že lituje rozvodu.”Tohle jsem mu potvrdil a dodal: „Ano, lituje a chce se vrátit.” Oponoval mi. „Jo, a syn mi vyprávěl, že za dva dny ji nachytal s nějakým jiným chlapem, jak se líbali v obýváku, přišel nečekaně domů.”
Tomu jsem se nedivil, sama, bez opory, děti se na ni zlobí, chtějí odejít k tátovi, takže ona hledá pomoc a oporu kde se dá. Potvrzuje si svoji cenu jako ženská. Takhle se někdy lidé v potížích chovají. Nedivím, se že i děti chtějí k němu odejít. Začal plánovat, jak je k sobě přestěhuje, ale tohle mu skupina rozmluvila, ne že by ho považovala za neschopného, ale spíš mu navrhla aby tuhle záležitost probral napřed s právníkem, sociálkou a ex-manželkou, aby se vyhnul potížím se zákonem. Jen jsem se zeptal: „Chceš s ní žít?” Klidným hlasem odpověděl: „Ne, nechci. Má co chtěla, já jsem rozvod nechtěl, prosadila si ho, tak ho má.”
Přes veškerou dramatičnost toho příběhu, jsem cítil poměrné uspokojení. Strategie, kterou jsem mu kdysi navrhl, aby mlčel, děla si svoje, vyhýbal se sporům se ženou jejími rodiči, pokud možno nehnal nic na ostří nože ani při rozvodu, ani po rozvodu mělo a má svůj efekt. Dětem je tátou, neudělal nic pro to aby se jeho ex-manželce špatně vedlo, přesto ona sama udělala v rámci karmanového zákona všechno pro to, aby se jí špatně vedlo. Dokonale se udržela a udržuje ve svých malérech. Naše skutky se k nám vracejí.
Ač nejsem ani buddhista, nebo hinduista, zdá se mi koncepce karmanového zákona docela nosná. Podobná slovům sv.apoštola Jakuba: „Ukaž mi svou víru bez skutků a já ti ukáži svou víru na skutcích.” Oba koncepty jak křesťanský, tak ten východní zdůrazňují jedno. Zastav svoje zlé konání, dělej, co prospívá tobě, tvému charakteru, tvé duši a zlo se k tobě nedostane. Neovládne tě. Tím nechci říci, že nebudou trpět lidé, kteří s e chovají dobře, že už je nic zlého nepotká. Ale je „malý” rozdíl mezi tím, ze zlem se setkat a zlem být ovládnut.
Navíc, občas, to je také má zkušenost, poslední z neděle, pokud se k vám někteří lidé chovají zle, pak najednou úplně mimo vás a vaše úsilí se stane, že ti o zlo se pokoušející, dostanou odpověď ze strany, kde tu odpověď vůbec nepředpokládali. Už po několikáté se mi v životě dostalo zadostiučinění, aniž bych o něj usiloval. Ale to už je jiná kapitola.
Můj klient také došel zadostiučinění v okamžiku, kdy ho nepředpokládal, nečekal a neusiloval o něj. Staral se a stará se jen a jen o svoje. Stará se o svoje v tom duchu, že nechce být nikomu na obtíž, žádat o pomoc jen, když ji opravdu potřebuje a ta pomoc spočívá především v tom, že trpělivě vyslechne ty druhé, co mu říkají. Pak se jako dospělý člověk rozhodne a udělá, co považuje za nejlepší ve svůj prospěch. Třeba, že je oporou svým dětem, stará se jak může a nemstí se své ex-manželce. Nakonec o trest na sobě samé, se postarala ona sama. Jo jo.