Z jakého důvodu jsem až ten druhý?

Sobota neděle deštivo, leč projít jsem se šel. Mezi dvěma dešti jsem to stihl.

Sobota neděle deštivo, leč projít jsem se šel. Mezi dvěma dešti jsem to stihl. Pročítal jsem si znovu blogy pod názvem „Paralelní manželství,” Protože pod tímhle názvem tyto a ještě jiné texty hodlám zařadit do své knihy. Zaujal mě pod jedním komentář Lucie, která měla dva velmi zajímavé komentáře k tomu, když někoho by opustila, on by reagoval podobným způsobem jak reaguji já, co by asi prožívala. Abych byl přesný, oba komentáře sem zkopíruji.

RE:poznamka Lucky Odlozena a nepotrebna bych se necitila, spis ponizena, pospinena. Nebyla jsem pro nej nic, ten vztah pro nej nic neznamenal. Neprisel, neprosil, nasel si jinou. Nestal o me. Cim jsem pro nej celou tu dobu byla?

Myslím že by si Lucko byla pro něj ženou, která ho opustila. Opuštění je pro každého hodně obtížná situace a ne každý má potřebu být po opuštění ještě odmítán při pokusech o změnu. Sám osobně se vždy několikrát pokusím onu situaci zvrátit, sice neprosím, spíš se pokusím předložit argumenty pro vztah, ale pak skutečně, když se dočkám jen a jen odmítnutí, už se chovám jako člověk, který sám a nemá zájem si své trápení zvětšovat. Takhle to mají i jiní. Jsou i takoví, že skutečně nepřijdou vůbec. Trápí se s tím sami a čekají až ono opuštění přebolí a zhojí se ono rozdělení.

Další její komentář následoval poté, co jsemodpověděl: Já zastávám názor, že „ženy odcházejí, ženy přicházejí.” Pokud nějaké ženě řeknu, že ji miluji, platí to. Pokud ona mi řekne: „Nemiluji tě, nevoníš mi, je mi jedno s kým dnes večer budeš:” Pak pro mne její prohlášení má platnost. „Vaše řeč budiž ano, ano, ne, ne. Co je nad to, je od Zlého. Nový Zákon.” Její následující komentář mě velmi zaujal, protože myslím přesně vystihl podstatu.

U skutečného rozchodu může někoho děsit to,že už není cesty zpátky…že by přece jen ještě něco z těch citů zůstalo??? Odtud se berou konce „do vytracena“…nebo jakási „otevřená vrátka“ v podobě následného přátelství…Možná to není ani žert-ani hazard, jen jakási neschopnost vzít na vědomí existenci příčiny a důsledku…a to ve všech důsledcích. Lucka

U skutečného rozchodu v tu chvíli velmi často, tedy mnohem častěji než ne, není cesty zpátky. Přitažlivé síly u opouštějících sice fungují, ovšem u těch opuštěných se může skutečně stát, to co jsem už uvedl. Opuštěný si řekne. „Nebudu se dál namáhat, nebudu se vnucovat, nejsem na řadě.” Tohle si řekne a už nemá chuť hrát hru na usmiřování. Najednou cítí, že už nechce dávat tomu, kdo plýtvá. City, vztahem, časem. Opouštějící, který nepočítal s přitažlivými silami, najednou se cítí velmi dotčen, klade si otázky z prvního komentáře Lucie. „Jak to, že už nepřijde, jak to že nechce? Jak to, že nevidí tu spoustu dobrých skutků, které jsem pro něj udělal/a?” Tohle riziko na sebe bere, každý, ať chce nebo nechce, kdo se rozhodne pro rozchod.

Odmítnutí opuštěného, při pokusu o kontakt opouštějícím, který ho jinak nekontaktuje, interpretuje jako jeho smutek, jeho bolest a vlastně netuší, že mluví o svém smutku o své bolesti, kterou před sebou skrývá. Tím, že se pokouší přenášet svůj smutek, svou bolest na opuštěného zažívá pak při ony emoce, které popisuje Lucie. Hněv a rozhořčení z toho, že je vlastně jeho mlčení, jeho nehledáním, jeho nekontaktováním odmítnut. Nakonec opět se prokazuje ono pravidlo o vracejících se skutcích, které učiníme. Ano, mohu si ve své pýše myslet, že pokud někoho opustím, zbavím se veškeré bolesti ze vztahu, ze kterého odcházím, ale netuším, že ona bolest, kterou jsem způsobil se prostě ke mě vrátí. Najednou i on/ona si položí tu otázku o své ceně. „Čím jsem mu/jí vlastně byl?”

Nastal okamžik pravdy. A nastává okamžik pochybností o sobě samém. Nutný okamžik. Sebejistota je určitě dobrá vlastnost, jenže je jistá míra sebejistoty. Pochybnosti o vlastní ceně, ve vztahu, který jsem opustil, mi ukazují jak na tom vlastně s tím vztahem jsem. Pro své okolí dávám najevo, že se jedná o uzavřenou věc, dávám sám sobě i informaci, že se jedná o uzavřenou věc a najednou jsou zde emoce, které nechápu. Najednou je zde zneklidnění, které prožívám při zjištění, že ten druhý neměl zas až takový zájem jak jsem si představoval a najednou přestalo fungovat ono sebepotvrzování o tom, že něco nemělo cenu, proto jsem ono „bezcenné opustil.”

Opouštějící sami sebe překvapí tím, jak například prožívají zjistění, že ten, koho opustil si našel někoho jiného. Velmi často ten jeho krok zesměšňují, shazují dalšího partnera/ku, kterého si ten opuštěný našel. Vlastně netuší, že dávají najevo svou potřebu vlastnit a být výhradním majitelem lásky, toho, jehož lásku označili za nedůležitou. Cítí ztrátu a onu ztrátu zlehčují zlehčením vztahu, toho, jež si dovolil milovat někoho jiného než je. Udělat prvním pro svou osobu někoho jiného než je samé.

V jednom blogu jsem popsal příběh ženy, pro kterou byl nejtěžší okamžik, kdy zjistila, že je až na několikátém místě v pořadí muže, jehož opustila a rozvedla se sním. Takových příběhu znám víc. Najednou zjišťují ti lidé, že jejich přesvědčení o vyprchalosti vztahu, jejich přesvědčení o vyřešenosti vztahu, taje jako sníh na slunci. Najednou jsou tu emoce s nimiž vůbec nepočítali. Z blahosklonných, nad věcí postavených jedinců se stávají uzlíčky emocí, které ten okamžik pravdy propláčí. Pokud jim onen pláč prospěje, jako prospěl té ženě, pak dostanou co potřebují. Mnozí jen pláčí a nic se nezmění. Opakují stále stejný způsob chování, kdy ve vztahu hledají jen chyby, najdou je, odejdou a prožijí pak celou situaci opakovaně znovu.

Zcela zákonitě. Najdou si podobného partnera, partnerku jako předtím, tedy po několikáté zažijí nezájem o svou osobu ze strany toho, kterého opustili. Ten opuštěný většinou bývá natolik odolný, že unese rozchod a pravděpodobně se zachová jako předchůdce. Problém tedy není v těch co opustili, ale v nich samých. Oni potřebují lidi, které se mohou pokusit ovládnout, spolknout. Vydávají svoje pokusy o ovládnutí jako lásku. Ovšem nacházejí si takové, co se spolknout, ovládnout nedají. Na nich si dokazují svoji cenu, případně se pokoušejí dokázat svou cenu, a paradoxně každým takovým neúspěšným vztahem cenu ztrácejí.