Měl jsem včera smutek na duši, když jsem se vracel z dovolené a slunce krásně svítilo.
Měl jsem včera smutek na duši, když jsem se vracel z dovolené a slunce krásně svítilo. Víc jak polovinu dovolené mi propršelo, tedy jsem byl zlitý v tom původním smyslu víc než bylo skoro zdrávo, těšil jsem se, ale jak se dnes projdu do města, jenže jak slyším bubnování deště na stříšku balkonu, tak zrovna nemám chuť projevovat odolnost v dešti. Letos mám prostě vybráno. Poplatil jsem nějaké účty, co mi došly poštou, jako například za elektriku, méně než jsem čekal. Myslel jsem že budu doplácet aspoň 5000 Kč, jenže byl ten účet něco málo přes tisíc, tedy jsem vlastně ušetřil, a když jsem ušetřil, velí mi rozum si něco pěkného koupit. Třeba nějaký film.
Nechal jsem rozepsaný blog a vyrazil do města. Filmy jsem si koupil dva. „Otec prasátek” a „Monty Pythona- Svatý Grál.” Aspoň se trochu zasměji. Anglický humor mám rád a tenhle obzvlášť. Mám vposlední době takový tvořivý čas. Povídal jsme si s jednou známou, na FB co měla srdeční trápení. Mladé děvče. Poskytla mi popis pár základních situací, řekl jsem: „zavolej mu, řekni mu pravdu, nic nehraj a uvidíš.” Nechtěla, nakonec tak udělala, a už je zase svět v růžových barvách. Teď mě má za mága. Kdepak magie. Jen zkušenost. Vím, že ve vztahových věcech se moc nemýlím, pokud vůbec a když dostanu skutečně zásadní informace, tedy přesně ty, které většina lidí považuje za podružné pak je to hračka.
Většina chování lidí se skutečně dá dopředu poměrně pohodlně odhadnout. Jsou-li zkušenosti a odstup. Pro tohle mě nemilovaly všechny moje bývalé favoritky. Většinou jsem jim sdělil, jak vidím jejich budoucnost, pokud nezmění přístup a chování. Bohužel jsem se vždy trefil. Napsal jsem si takový úvod pro svoji knihu, na ukázku sem dám první odstavec, protože ten myslím přesně vystihuje základní chyby v komunikaci a vztahu:
Jsou lidé, kteří mají všechno. Lásku, podporu, bezpečí. Jednoho dne se stane něco nepříjemného a oni začnou hledat chyby. Tak dlouho je hledají až je najdou. A o to všechno, co měli se dobrovolně připraví. Podle mírně upraveného přísloví: „Lepší holub na střeše, než vrabec v hrsti.“ Začnou znovu, a tenhle scénář si několikrát zopakují.
Hledat chyby je dobrá věc, ale jen když ono hledání slouží k nápravě. V momentě, kdy hledání chyb používají ti výše zmínění lidé k potvrzení svého rozhodnuti, k potvrzení své pravdy pak je to velmi destruktivní činnost. Najdete, potvrdíte a najednou ztratíte smysl jak pokračovat. Sami sebe přesvědčíte, že máte v sobě jasno, aby jste za několik měsíců zjistili, že vůbec nemáte jasno, že minulost se vrací, vrací se vzpomínky, skryté motivy, prostě to dobré co bylo se hlásí a připomíná, sice méně silně než ty odpudivé síly, ale mnohem déle a mnohem vytrvaleji. Pak ti lidé sami sebe přesvědčují, jak udělali dobře, že to museli zkusit, že se nedalo nic dělat, atd.
Bohužel nelze zabránit lidem aby si zkazili život a ne jen jednou, ale opakovaně. A jen z toho důvodu, že používají styl myšlení, chyby najdu, potvrdím, že mám pravdu a přesvědčím se, že někde v dáli je něco mnohem lepšího. Aby tam našli, jen to samé, co měli předtím. A kolo zákona, jak říkají buddhisté, se točí dál a dál. Opakují se staré chyby, protože zůstává staré myšlení a z něho plynoucí staré chování. A se starým chováním staré potíže.
Někdy opravdu stačí, třeba u děvčat, když přestanou nadměrně testovat mládence, protože pak na ně vybudou sice méně k ženám smělí mládenci, ale o to víc věrní. Příliš odvážní muži, kteří nemají problém překonat překážky, nemají ani problém většinou s jinou ženou. Takže zcela automaticky si pak taková dívka najde muže, který ji nebude příliš velkou zárukou partnerské stability. Co je v počátcích obdivuhodné, je nakonec dost často nevýhodné. Některé testy překonají v konečném důsledku jen psychopati a to potom bývá ta „pravá legrace.”
Stejně tak, a teď mluvím ze zkušenosti, muži, kteří jsou opravdu dobrými společníky, jdou od jedné zábavy k druhé, většinou jsou v časech zamilovanosti úžasní, jenže potom, když přijde čas povinností, tihle hoši, pokud neprojdou nějakou formou terapie, nebo trpkou, velmi trpkou zkušeností jsou vlastně do pozdního věku stále chlapci. Žít se stálým chlapcem, nebo stálou dívenkou, není to nejlepší životní vylosování. Pro partnery těch „věčných chlapců i dívek.”
Takže jsem rád, že jsem mohl být tomu děvčeti svou zkušeností užitečný. Prožívala jeho „nezájem” ztěžka. On to nebyl nezájem toho chlapce, spíš jen ostych za hloupá slova, co kdysi řekl. Pak nevěděl jak z toho ven, v takovém případě, jestli ta druhá strana tomu porozumí, může projevit velkorysost, blahosklonně odpustit, moc tu kauzu nerozmazávat a všechno jde svou cestou, jak má jít. Navíc, je dobré slyšet také jiné lidi. Osobně nemusím přijít na všechno sám, pokud se mě týče. Rád se svěřuji a pokud se svěřím chytrému člověku, většinou uslyším chytrou odpověď. Mne ani tak radu, jako spíš postřeh. Ty mi ukazují cestu.
Dost dám právě na tu lidovou moudrost, která má velmi dobré postřehy zformulované do výstižných vět. Nelze ji sice použít vždy, ale často. Pokud se k ní připojí pozorování a přemýšlení, nikoliv destruktivní, ale tvořivé, potom není těžké uhodnout správnou cestu, nebo směr. Jestliže mi dívka říká: „Líbíš se mi, jsi jiný, než ostatní, ale mám problémy a starosti a nechci tě do nich zatáhnout,” pak mi říká, že má zájem, ale v tuhle chvíli je něco důležitějšího v jejím životě. Ona sama, protože ona sama má problémy, které potřebuje řešit. Tohle vůbec není odmítnutí, znamenající definitivně ne.
Navíc v takovém případě se stačí jen zeptat, jestli můžu být z něčím užitečný. Mnohdy malá pomoc, dokáže odstranit velký problém. Velký pro toho druhého. Na své poslední cestě, k řešení poměrně pro mne zásadního problému stačily jen dvě noci pod střechou. Nenachladl jsem, nespal jsem v mokrém a tím pádem došel v pořádku, nezhuntovaný, kam jsem si přál dojít. Tohle funguje. Svěřil jsem se servírce na pumpě, ona se šla zeptat jestli mají místo na ubytovně pro řidiče, dovedla mě do recepce a bylo. Takhle to funguje i blízkých a cizích lidí. Lidé mají za to, že pro vás udělali bezvýznamnou věc a vy víte, že to byla velká věc, která v mém případě mě ochránila před zdravotními potížemi. Jo jo. Tak zas jindy.