Pročítám si blogy na různých zpravodajský serverech. Dnes v noci jsem narazil na blog páně Bárty na aktuálne.cz Téměř mě dojal. Diskusi pod ním jsem ani nedočetl. Byli na něj docela oškliví.
Pročítám si blogy na různých zpravodajský serverech. Dnes v noci jsem narazil na blog páně Bárty na aktuálne.cz Téměř mě dojal. Diskusi pod ním jsem ani nedočetl. Byli na něj docela oškliví. Ale tam jsou oškliví skoro na každého. Ono to bývá zvykem, že se pod blogy vždy vynoří lidé nejrůznějšího typu a většina z nich se snaží předvést svou „intelektuální převahu” nad pisatelem, dost často se debata přehoupne někam jinam a vlastně se diskutuje na mnoho a mnoho příspěvků na zcela jiné téma, než je původně blog. Byly časy, kdy mě tohle zlobilo. Naštěstí mě už tahle vášeň vyvracet, opravovat celkem přešla. Pokud k tomu mám možnost, buď komentáře, které jsou hrubé, urážlivé mažu, nebo komentování zablokuji. Demokracie má své meze.
Pan Bárta se pochválil, poplakal, ujistil národ, že nemá na mysli nic jiného než blaho národa, potažmo tedy i mé. Jsem mu za jeho starost skoro vděčný. Dokonce jsem mu vděčný i za skutečnost, že do parlamentu přivedl poměrně hezké ženy, včetně té své vlastní. Málem se mu z parlamentu podařilo udělat rodinný podnik. Sice se mu trochu rodinná firma hroutí, do parlamentu asi v příštím období neusedne. Jenže má ještě další tři čtyři roky, kdy se jemu a nejen jemu podaří z našich daní něco malého, milého, hezkého vybudovat, aby ani ona jeho žena, případně děti nestrádaly. Radek už přestává být elitním novinářem, stává se veřejný otloukánkem, se kterým si jeho bývalí kolegové, méně úspěšní, ale o to víc závistiví, vytírají, jak jen to slušně říci? Ale všichni vědí co.
Pochopitelně, demokracie má své výhody, své nevýhody. Jednou z nevýhod je to, že si dobrovolně zvolíme Bárty, Johny, Paroubky a další podobné exoty, kteří za naše peníze, pečují o své štěstí. Samozřejmě. O štěstí se musí pečovat, štěstí se musí budovat, jinak se jeden může spoléhat jen na to, jak se zpívá v oné písničce. Stojí štěstí na rozcestí a ptá se kam má jít, koho má potěšit? Neboli: štěstí chodí dokola a když je unavený, sedne i na vola. To je jiná varianta. Ale když je člověk přičinlivý, jako jsou přičinliví poslanci, zastupitelé všech politických stran, tak se má také dobře, jako se mají oni. Někteří poslanci a zastupitelé se mají ještě lépe než jiní. Jsou nadanější a mají víc nápadů.
Výhodou demokracie je v tom, že se dají zkoušet různí lidé, kteří se buď osvědčí nebo neosvědčí. Stojí to sice peníze, nemáme se tak dobře jak bychom se chtěli mít I když nevěřím, že se lidé jako tací spokojí s tím jak se mají, protože minimálně několik desetiletí se lidé v Evropě mají tak jak nikde jinde na světě, díky konceptu sociálního státu, který evidentně kazí charakter a produkuje právě ono politické prostředí, kde se ztrácejí jakékoliv normy, protože zároveň se ztrácejí společenské instinkty, které jinak navozuje společnost, kde je starost o sebe samozřejmost, kde odpovědnost je na jednotlivci, rodině a společnost má za úkol podporovat solidárně pouze ty nejslabší a nejchudší. Nikoliv nejlínější.
Jinak o podpoře těch líných nijak nepochybuji, protože dnes a denně vidím, jak se odpouštějí poplatky za pobyt ve zdravotnickém zařízení, kde mnozí tráví několik měsíců.Jejich handicap je závislost, tedy podle některých nemoc. Tito „nemocní” jsou bráni jako sociálně potřební. Lidé, kteří prohráli, profetovali či propili sta tisíce až miliony, si najednou žádají o odpuštění poplatků, na základě něčeho, čemu se kdysi říkalo „vysvědčení chudoby.” nejen to, ještě dostávají dávku v hmotné nouzi. K tomu, že tři měsíce jsou zajištěni jídlem a ubytováním. Většina z nich je rozhodně schopná se o sebe postarat. A jestli mají ze zákona nárok na podporu pak je někde něco špatně.
Troufnu si říci, že jako terapeut, tohle považuji za velmi neterapeutické a nesmyslné. Ona touha pomáhat, tam kde pomáhat znamená podporovat v lenosti a zahálce, jež je matkou hříchu, je prostě jen neschopnost a umění říci „NE” lidem, kterým, když se neřekne kategorické ”ne”, nic nezmění. Ti se změní mimo jiné jen a jen právě pod tlakem okolností a hrozby pádu do nejnižších pater společnosti.
Takhle to jde celým systémem. Na jednu stranu se pomáhá kde komu, na druhou stranu, nechává stát těžit různé společnosti provozující hazard, prodávající alkohol, plus reklamu na oboje, bezostyšně okrádat ty nejchudší, ty méně chápavé pod záminkou svobodného podnikání.Nechává rozvíjet patologické jevy, nechává narůstat rozvoj zneužívání drog, hazardu. Jen z toho důvodu, že to prospívá majitelům pivovarů, lihovarů, hazardních heren a kasín, plus zainteresovaným poslancům parlamentu.
Demokracie, která nemá limity, není demokracií, ale anarchií. Mohou si různí vševědi diskutovat nad morálkou, kulturou, co to morálka je , jestli je nebo není důležitá, jestli má právo stát někoho omezovat v okrádání druhých? Ovšem, než se onen problém dotkne i jich. Protože prodej drog, alkohol ničím jiným než prodejem drog není. I když legální a společensky akceptovanou.
Jedněm pomůžeme a těm samým uškodíme, už jen tím, že dopustíme půjčovat legálně peníze na takový úrok, že běžně není možné ty peníze splatit. Například. Nebo necháme provozovat na jedné ulici non stop herny, kde naprosto není možné z dlouhodobého hlediska neprohrát sumy představující celoživotní úspory, plus celoživotní výdělek. A tomuhle všemu říkáme „sociální stát.” A nedej Bože, aby nějaká strana sáhla na sociální dávky.
To všichni vidíme, ale jako bychom nechtěli pod rouškou demokracie vidět to nehorázné okrádání především těch nejchudších dokonce v přímém přenosu, kde bookmakeři klidně doporučují jak sázet, kolik sázet na co sázet.Ničí tohle nejen chudé, ale i bohaté. Pár zchudlých milionářů, kteří prohráli firmy a tím pádem přestali produkovat pracovní místa, jsem také viděl. V přímém přenosu se vysílají na internetu, v televizi a všude jinde reklamy na alkohol a zároveň se diskutuje o potřebnosti podpory třeba matek samoživitelek. Sáhnout jim na dávky, tak je řev, co by byl slyšet až o dvě galaxie dál, ale že se klidně podporuje výroba těch matek samoživitelek, které musejí starat samy o své děti, díky tomu, že jejich muži propijí sta tisíce a děti milionářů prohrají miliony, ti rodiče to zaplatí a nezbývá jim na rozvoj firmy, to už se za sociální problém nepovažuje.
Chce-li někdo bránit práva sociálně slabých, může začít tady. Znemožnit ono bezostyšné okrádání za pomoci představy „svobodné zlodějny,” které někteří říkají eufemisticky: „Svobodné podnikání.” Tady mají všichni ti bojovníci za sociální spravedlnost šanci. Skutečně prospějí těm chudým, kteří nebudou mít tolik možností se nechat „legálně okrást.” Třeba jen z toho důvodu, že hazard bude nelegální, nebo velmi silně omezen a alkohol s velmi minimální, nebo úplně nejlepší žádnou propagací. Lidé pít nepřestanou, hazardně hrát také ne, ale přeci jen nižší dostupnost má svoje výsledky. Sociální. Sociální z toho důvodu, že zbude víc těch dávek na ty skutečně potřebné. Jo jo.