Tak jsem se setkal se svou nejstarší dcerou včera. Dorazila z Londýna na pár dní. Nebylo to dlouhé setkání, ale příjemné. Bohužel byl pátek a měl jsem toho za celý týden až až.
Tak jsem se setkal se svou nejstarší dcerou včera. Dorazila z Londýna na pár dní. Nebylo to dlouhé setkání, ale příjemné. Bohužel byl pátek a měl jsem toho za celý týden až až. Jako ostatně skoro každý pátek. Ale chtěl jsem ji vidět. Rita mě vyzvedla u blázince, a jeli jsme ke Katce, kde jsme se všichni setkali. Ještě předtím jsme se stavili s Ritou v Tescu, kde jsem si koupil tenisky abych mohl pilně šlapat na orbitracku. Bosý to není ono, i když si nohy postupně zvykají.
Chvíli jsem si s dcerami povídal, potom jsem jel k sobě domu na Barrandov. Měl jsem všeho za celý týden, skutečně plné zuby, nebyl jsem schopný moc vnímat debatu, která se u Katky mezi děvčaty vedla.Nakonec, domluvili jsme se, že se uvidíme zítra. Petra na mě chce nějaké knížky, tak se musím ještě podívat do knihovny.
Dorazil jsem domů a cítil jsem , že se mi chce spát a nechce se mi spát, takový ten neurčitý stav, kdy vlastně není jasno, co vlastně organismus chce. Takže pro jistotu jsem si lehl, chvíli, četl, chvílemi bloumal po bytě, surfoval po netu. Nakonec jsme se zabavil docela příjemnou debatou na FB o jednom filmu, kde představitele jednoho biblického žida hrál černoch. Zřejmě v rámci politické korektnosti. Zacvičil jsem si a hned potom sladce usnul. Ráno vše jak má být.
O víkendu se většinou nesnažím si nic sjednat, odpočívám. Po chvilkách se protahuji, píši, co mě napadne, moc hlučnou společnost nevyhledávám. Nerad jezdím o víkendu MHD. Většinou jezdí důchodci a rozjařená mládež, která sděluje světu, že je ráda na světě. Jako každá mládež v každé době. Důchodci se zase rádi strkají v bitvě o místo. Pokud jsem byl mladý, hlučnost okolí mi nevadila, spíš naopak. Jak jsem zestárnul, už mám víc raději klid a ticho. A nemám potřebu se strkat o místo s ostatními. Doma si občas v rámci relaxace ušních bubínků pustím bigbeat. Nebo jinou muziku. Třeba Gregoriánské chorály. Ty jsou velmi uklidňující a ty hlasy, bez jakéhokoliv hudební doprovodu úžasné.
Poprvé jsem je slyšel jako velmi mladý. Slyšel a utkvěly mi v hlavě i když jsem nijak nepátral co to je. Byl to tak odlišný zpěv od všech těch kostelních zpěvů, že jsem skutečně si neuměl představit, že tohle je možné. Potom jsme si v Polsku koupil první tři LP s gregoriánským chorálem a později si udělal celou sbírku. Čas od času je rád poslouchám. Je to z mého hlediska mnohem víc relaxační hudba, než všechny ty rádoby meditační a relaxační skladby, kterých jsou plné obchody, kde se prodává „duchovnost.”
Čím víc stárnu, tím víc potřebuji odpočívat. Odpočívat podle svých představ. Pokud se mě někdo ptá jak má odpočívat, řeknu mu: „Tak aby sis odpočinul.” Což zní sice nafoukaně, ale vím jedno, každý jsme jiný a každý potřebujeme něco jiného. Co mi pomáhá jsem musel pracně hledat. Musel jsem vyzkoušet mnoho nového, aby se mi z toho vylouplo, přesně to, co je pro mne.
Tohle platí myslí i v oblasti stravování, cvičení, vzdělávání, jednoduše ve všech lidských činnostech. Jako lidé dostaneme jistou dávku informací při školním vzdělávání a potom v průběhu života je už na každém jak naloží se svou znalostí písma. Jestli se vzdělává, nebo své základy nechá ladem. Ve škole mě naučili číst, psát a počítat. Což je naprostý základ. Co vím navíc, je výsledek mého hledání a zájmu. Jestli umím použít své zkušenosti je výsledek mé víry, že se vyplatí používat, co se mi osvědčilo, osvědčuje, co jsem byl ochoten vyzkoušet. Tím nezavrhuji hledání a výuky nového. Ale…
Mnozí lidé pořád jen hledají, studují a pro samé hledání a studium, nevyužijí, co se naučili. Vlastně jdou jen za novým. Vždycky, když mi někdo řekne. „Musíš využít ty moderní poznatky.”Odpovím: „Jenže moderní poznatky většinou vycházejí ze starých moudrostí, nebo staré osvědčené moudrosti pod jiným názvem.” Nedávno jsem psal o tom, že postupně měním stravovací návyky a mírně upravuji životní styl. Výsledky se dostavují. Za pět dní, bez hladovění, bez nějakého nadměrného úsilí jsem shodil tři kila.
Už mám zkušenost, že při nastoupeném způsobu, jaký jsem zvolil, je první dny úbytek v první dny, týdny, poměrně rychlý. Pak se zpomalí. Tělo se naučí využívat stravu efektivněji, díky malým porcím. Tím je zažívací trakt více v pohybu, má větší výdej energie, což se může projevit větší únavou, ale zase tělo lépe a rychleji relaxuje. Navíc v tomhle směru stále platí ono pravidlo. Vše je v hlavě. Jde o přístup. Jestli to beru jako trest za svou tloušťku, přežranost, nebo beru onu změnu životního stylu, jako způsob co má smysl a přináší tedy užitek mému tělu i mé mysli. To je právě ten zásadní rozdíl proti těm drasticky drženým dietám, kdy má člověk pocit, že se trestá a že všechno co udělá mimo dietu je hřích. Klidně jsem včera u Katky snědl trochu šunky, kousek bábovky, jeden kousek a nedumal jsem jestli to budu muset něčím kompenzovat.
Nemám žádný harmonogram, do kdy co musím shodit. Mám cíl, že se chci cítit lépe, chci vypadat lépe a dělám v tuhle chvíli na co mám. Až budu mít na větší askezi a bude mi ona askeze příjemná pak ji klidně budu dodržovat. Zatím mi způsob změny vyhovuje, je mi příjemný a do ničeho se nenutím. To je právě myslím ta výhoda toho přístupu „Kaisen.” Malé postupné kroky, kde po zvládnutí malého úkolu následuje menší přídavek, který celou záležitost udržuje stále na snesitelné, nebo spíš příjemné úrovni.
Základ je malý, zvládnutelný úkol, vyhnout se bojům a přemáhání, tím následné porážky a selhání. Což z psychologického hlediska, většinu těch usilujících o změnu deptá. Mají pocit provinění, neužijí si třeba větší pohyblivosti, jen počítají kalorie, které snědli, spálili. Jsou v zajetí toho stereotypu úspěchu a cizích představ, co je správné. Kolik se musí denně udělat dřepů, kolik se musí naučit slovíček, do kdy se musí naučit zvládnout operační systém.
Z mého hlediska je nejlepší nechat vše plynout, netlačit a nepřestávat v malých dávkách. Zvládnutí malé dávky podporuje sebevědomí a sebeúctu. Malé zvyšování malých dávek podporuje vědomí úspěchu. Času dost a celý život před námi, jsem říkával vždy kolegům u plavby, když někam náramně chvátali. Stejně tak dnes tohle říkám pacientům. Žijeme teď v tomhle okamžiku a život je nejistá záležitost. Pro každého.