Tak jsem se přesvědčil, že wokna vista, vážně nejsou nejlepší operační systém.
Tak jsem se přesvědčil, že wokna vista, vážně nejsou nejlepší operační systém. Rita zjistila, že se ji sít na notebooku s Windows Vista jen tak mimochodem odpojila, přepsalo se samo heslo, jak jsem zjistil. Čím to, naprosto netuším. Přes wokna nešlo nastavit nic. Takže jsem musel vyndat Macbook a přes OS X prostě znovu zkusit nastavit wifi modem. Wifi jsem nastavil, jenže nebylo na woknech jednoduše vidět sít. Až po odinstalaci staré konfigurace, kompletně nové nastavení, se sít uráčila dát vidět. Vzhledem k tomu, že wokna neprovozuji, tak se přiznám, že tahle možnost mě nenapadla. Byl to zoufalý pokus Rity, který vyšel. Jsem rád, že jsem si nekoupil nic od této světově „proslulé” firmy. Zlatý Unix. Samozřejmě Slackware na PC si s tím modemem také poradil hravě.
Jak se zdá, to že tenhle systém nepoužívám, dost přispívá k mému duševnímu zdraví. Konečně kdo si pořídil wokna, má jen co si zaslouží. Jo není nad to po úspěšném dni, plném práce na dvoudenním kursu zvládání zátěžových situací, (který se mimochodem náramně vyvedl,) nastavovat wokna. Celodenní kurs proti tomu byl procházka růžovou zahradou. Pět pohledných děvčat, po dnešku kdy přibyl jeden gentleman, který přišel na druhou polovinu, pět inteligentních pánů, a všichni bezva spolupracovali. Dokonce to mělo i plný ekonomický úspěch. Opět blíž ke kapitalizaci svých výnosů. Dám si poradit od gentlemanů, co mě stále ve svých komentářích k tomuto kroku nabádají.
Docela dva dobré dny a pátek volno a dovolená. Život je stejně bezva. Ještě si dám zasklít balkon, pak si na balkoně nechám udělat dřevěnou podlahu, koupím houpací křeslo, přidělám tam hamaku, zavedu elektřinu a budu mít něco jako letní sídlo. Jo jo, není nad to být kapitalista. 🙂 Ale vážně. Balkon dám skutečně zasklít, a všechny ty úpravy udělám a zakoupím potřebné věci, vedoucí k pohodlnému životu na balkoně. Jen nevím kde se dá sehnat houpací sít. Jo, podíval jsem na google a našel. Takže síť by byla, teď už jen zbývá to všechno udělat. Ale domluvený s řemeslníky už jsem a bude veselo.
Ještě se vrátím k tomu kursu. Uvědomil jsem si, že jsem skutečně se zabýval potížemi, konkrétními potížemi lidí. A pokud se takové ty základní asertivní pravdy říkají jen tak mimochodem, nijak zvlášť se nezdůrazňují, ti lidé s nimi neměli ani potřebu diskutovat. Jednoduše se nad nimi zamysleli, řekli: „Aha, takhle je to tedy,“ zkusili si to a bylo. Naprosto nejdůležitější bylo to, že opravdu až na výjimky, nebylo dlouho ticho. Vždy se našel odvážlivec, který si šel zkusit jak na to. Chvílemi se rozhořela mezi nimi diskuse, a jak už v diskusi bývá zvykem, přišli sami na ty základní objevy, aniž bych je jim musel pracně nacpat do hlavy.
Takovou práci mám rád. Lidé si přijdou na své důležité objevy, přemýšlí, nebojují, v ten moment slyší. Nemusí ani souhlasit, přesto je napadne, co je napadnout má. Já neodcházím vyčerpaný z neustálého přesvědčování. Stačí aby jeden z nich udělal objev a potom už to ostatním dojde. Ale i tak jsem toho za ty dva dny měl dost a dost. Ono, když se sejde kurs a pak po dvou skupinách večer, kde stačí jedno těžké téma, aby ani člověk nemusel příliš do toho vstupovat a má toho dost. Celý člověk mě bolel.
Takže teď sedím u Rity, píši, koukám chvílemi z okna, je tu ticho, Rita proti předpokladům je v práci. Nějaký malý stav mají, takže musela. Pojídám štrůdl, spal jsem dlouho, potřeboval jsem se prospat a říkám si. „Jo žiji te’d a tady.” Na takových chvílích si uvědomuji, jak je to „tady a teď” pravdivé. Žijeme v přítomném okamžiku, co bylo je minulost, tu známe, co přijde je budoucnost to neznáme a v tom čem jsme je teď. Proč se příliš starat?
Občas mě baví, takové popocházení, polehávání, bloumání od ničeho k ničemu, kdy nic nemusím, jen si tak hraji, přemýšlím, popisuji. Tyhle chvíle jsou úžasnou relaxací pro tělo i duši. Nebo abych se vyjádřil správvě. Pro celého člověka, jednoho a na tělo a duši nedělitelného. Pod blogy se vyjadřuje v poslední době J.An. Neboli Honza, co se odstěhoval do UK a stal se poddaným HM Elisabeth II, pokud to píši správně. Jo stará dobrá Anglie. Sice jak píše, už trochu ztrácí takovou britskou výlučnost, ale Angličanů je tam pořád dost, abych mu tak trochu záviděl. Ale jo Honzo, jsem rád, že se občas vyjádříš. A hlavně že se ti v Británii vede.
Dost dlouho jsem uvažoval, že se stanu Britem, jenže to bych musel opustit tu práci co dělám tady. Tam bych se jí asi neuživil. Tolik Čechů tam zas není aby mě práce s některými z nich uživila. A má angličtina není na takové úrovní, abych dokázal třeba při kursu vše vyargumentovat jako v češtině. A dělat na stará kolena číšníka, nebo správce bazénu, či něco podobného se mi už nechce. Považoval bych to v tuhle chvíli za krok zpátky. V dobách kdy jsem byl ještě relativně mladý, jsem zase chtěl být terapeutem a pracovat doma. Z toho důvodu jsem ani nešel za sestrou do Ameriky. Dnes už jen se tak do Británie jet podívat. Tak skončím a jdu si ukrojit další kus štrůdlu. Nebo ne, dám si kuřátko.