Dostal jsem zajímavý mail, ve kterém mě pisatel žádal abych se vyjádřil k tvrzení nějakého lektora, který tvrdil asi tohle. Cituji:
Dostal jsem zajímavý mail, ve kterém mě pisatel žádal abych se vyjádřil k tvrzení nějakého lektora, který tvrdil asi tohle. Cituji:
Mne osobně zaujala jedna věta, kterou přednášející řekl: že „žena, jejíž otec byl alkoholik udělá ze svého partnera alkoholika“. A myšlenku rozvíjel dále takto: že „muž si vlastně chodí s flaškami pokecat“.
Nevím, tohle jsem tolik nezkoumal, ale myslím, že to není zas až tak úplně pravda. Spíše se domnívám, že ona dcera alkoholika si najde muže, který má dispozici k závislosti na alkoholu.Mezi dcerou alkoholika a mužem, který má dispozici k výše zmiňované závislosti existuje mnohdy velmi dlouho nevyslovené porozumění, kdy se ti dva zákonitě setkávají. Ona vidí v chování muže, rysy alkoholika, které zná z domova. Je pro ni čitelné. On zatím nemusí ještě nijak zvlášť pít, přesto se už rýsuje jeho, jak by řekli anonymní alkoholici, „pijácká kariéra.” Navíc tito muži bývají většinou z rodin, kde je někdo v problému s alkoholem. Otec, ten častěji, nebo matka. Ovšem ženy už dlouhodobě muže dohánějí. Jinak mnoho mužů pije relaxačně. Alkohol a společnost v hospodě jim slouží jako společenský zdroj zábavy, uvolnění a odpočinku.
Jak už bylo řečeno i některým ženám. I když ženy zatím pijí víc skrytě a o samotě.Ale ani u nich nehledám „kořen závislosti” spíše se orientuji na to jak zvládají vztahy, komunikaci, neb osamělost na mateřské dovolené, kdy jsou vytrženy ze zaměstnání a tím i společnosti. Dnes ženy nežijí v komunitách jako kdysi na vesnici, kde měly starost o děti, domácnost a byly ve společenství dalších žen s podobným údělem.
Tohle se může nést po několik generací. Zrovna nedávno u mne byly dvě sestry. Při rozhovoru vyšlo najevo, jak jinak, že partner jedné sestry má potíže s hazardní hrou, u druhé otec jejího partnera měl značné potíže s alkoholem. Ony samy přišly, kvůli pijícímu otci. Jestliže se tohle začne kombinovat, najednou se vytvoří řetěz závislosti a spoluzávislosti. Neboli heredita. Což znamená dědičnost.
Z toho důvodu mě osobně daleko víc v terapii závislosti zajímají vztahy. Kdo s kým, nakolik a jak je propletený ten řetěz souvislostí. Víc, než, kdy kdo začal pít, kolik pil atd. Jestliže mi přijde někdo říci, že už své pití nezvládá, je poměrně lhostejné zkoumat množství. Občas se zeptám jen tak ze zajímavosti, spíše abych si ověřil nakolik se momentálně střízlivý klient obelhává, či nakolik lže svému okolí, než abych příliš pátral po množství. Razím zásadu. Piješ, máš potíže, nezvládáš svoje povinnosti ani radosti, pití se ti stalo v podstatě jedinou „smysluplnou” činností,máš rozvrácené vztahy, maléry kam se podíváš, takže je jasné, že tu nejsi ze zábavy. Na začátku klienta moc neotravuji. Dám mu čas aby řekl, comá chut říci.
Proto také když se mě lidé ptají jestli ten či onen je závislý, tak jim vlastně jen tak ze startu nesvedu říci, jestli ano, či ne, podle množství vypitého alkoholu, pokud jsem od něj neslyšel jeho příběh, se kterým přišel. Případně pokud s příběhem o totální devastaci, s nímž přijde jeho rodina. Kestliže takový příběh slyším od klienta, rodiny, či známých, pak zcela klidně usoudím, že s e jedná o závislost. Ale pro zájemce zde je odkaz, kde je ona definice závislosti mimo jiné uvedena podle Světové zdravotnické organizace. Definice zavislosti
Pokud se tedy vrátím k onomu dotazu od toho pana, pak se dá říci, že svým způsobem, pokud se rozhodne dcera alkoholika pro nějakého muže, s vysokou pravděpodobností bude onen muž závislý na alkoholu, nebo bude mít minimálně problémy s návykovým pitím. Z toho důvodu nabízím terapii spoluzávislých, kde se třeba i rozvedené manželky alkoholiků pokoušejí porozumět svému výběru partnerů, učí se odhalovat skryté vlastnosti mužů, se kterými jdou do vztahu. Skryté ve smyslu oné možné dispozice. Ony si časem uvědomí svůj výběr a mohou se vyhnout, alespoň částečně, potížím v příštím vztahu. Slibovat jim že se vyhnou zcela potížím by byl slib podobný tomu, že jim poskytnu modré z nebe. Většinou časem mnohé pochopí.
Potom měl onen pán další dotaz, který mě zaujal, ale nevím zda na něj svedu dostatečně odpovědět. Pán se ptá asi na tohle.
Důvod mého zájmu o tuto problematiku jsou moje návštěvy Ukrajiny. Zřejmě i v ČR jsou lidé závislí na alkoholu, ale to co jsem viděl tam bych nikdy nevěřil. Komplet všichni muži na vesnici od 17 nahoru od rána (kdo má práci tak po práci) potácející se po vesnici „našrot“. Opilí nejsou od rána, ale trvale. Dokonce jsou v takovém stavu, že nesmí přestat prudce pít, protože by zemřeli. Výjimkou jsou pouze tzv. štundové – baptisti, kteří nepijí vůbec. Nějak si to snažím srovnat v hlavě a mám tak trochu pocit, že za to určitým způsobem mohou ženy. Celé to zřejmě má původ v 2. světové válce – je to daň za to vítězství – na konci války už muži nebyli a povolávali 17-leté a ti pak po válce sloužili 5 let (u námořnictva 7) než dorostla další generace. Ženy se musely chopit mužských úkolů (dodnes je to na Ukrajině vidět – např. ženy „zednice“ na lešení nebo „popelářky“) a nějak to nejsou schopny pustit zpátky. Dokonce mám pocit, že matky podvědomě vychovávají tak své syny.
Osobně si myslím, že alkoholismus na Ukrajině a v Rusku je výsledkem staletí trvající tradice pití tvrdého alkoholu v obrovském množství. Alkohol jako takový je droga, velmi tvrdá droga a jak už jsem řekl, dědičnost hraje svou roli. Samozřejmě, ona spoluzávislost jež se jeví v ženách, které na sebe vzaly onu odpovědnost skoro za vše během druhé světové války a po ní, právě z obrovského nedostatku mužů padlých ve válce, je bezvadný postřeh. V tom spočívá vlastně ono riziko spoluzávislosti a zároveň skrytá neuvědomělá podpora pití mužů, jejichž manželky na sebe vzaly veškerou starost. V posledním televizním pořadu „Rodina a já” v cyklu„Ze závislosti do nezávislosti” i stejnojmenné knize o tomto fenoménu hovořím. Domnívám se, že si částečně odpověděl sám.
Ženy, které převezmou veškerou starost o rodinu za své muže, je paradoxně podporují v pití. Chápu ze své zkušenosti, kterou mám z domova, že málokterá matka si dovolí nestarat se například o malé děti. Ale ony se tak chovají i ženy, které mají děti dospělé, nemají už přímou starost o děti jako takové a přesto táhnou tu káru stále dál a dál. Bodejť by ti chlapci na Ukrajině nechlastali „světovou ligu,” když se nemusejí v podstatě starat o to co je doma potřeba. Chování které produkují je takřka normou, emancipace žen na Ukrajině zřejmě není zas až na takové úrovni aby si mnohá žena troufla být sama. Ač se dokáží o sebe postarat, postarat se o děti, jsou v zajetí myšlenkového stereotypu spoluzávislosti, která jim podobně jako oněm závislým nedovolí chovat se samostatně, dospěle.
Takže, snad jsem alespoň částečně odpověděl na dotaz, slíbil jsem že odpověz uveřejním v blogu, protože si myslím, že by tohle téma mohlo zajímat i jiné lidi. No a když mě k tomu ještě něco napadne a lenost se mnou nebude cloumat, napíši pokračování.
Tady přidám odkaz na poslední pořad v televizi na podobné téma, kde jsem měl několik menších poznámek k věci.
Rodina a já Podtitul „Stojí vůbec o pomoc?“